Zajímá nás
Dalibor Martínek: Jaký bude svět po ruské porážce na Ukrajině?
Rozpoutat válku, na kterou nejsem připraven, nemám žádnou strategii, nemám schopné velení, a vlastně ani nevím, proč tu válku vedu, to vyžaduje skutečně velkou dávku nerozumu. Svědčí to spíše o mentálním selhání. Selhání lídra, kterého v posledních, samozřejmě zmanipulovaných volbách, volilo 77 procent Rusů.
V době, kdy umírají děti, už nemá smysl řešit, zda má Putin nádor na mozku, nebo prostě jenom zešílel. Už je to jedno. Z pohledu mezinárodních vztahů a budoucnosti je mrtvý.
Co bude poté, až bude mrtvý i fyzicky?
Ukrajina jasně a sebevědomě obhájila nárok na svou existenci. Udělala to za obřích obětí, a přesto jakoby samozřejmě. Nestačíme se divit. Obří charakter, který se našel v zemi, jíž západní Evropa přehlížela. A místo toho řešila „problémy“ jako právo na sexuální orientaci nebo klima.
Řada lidí ze západnějších zemí dosud nemá ponětí, co se vlastně na Ukrajině děje. A vlastně to tam velkou část společnosti nezajímá. Ve Švédsku se řeší blízkovýchodní migranti, ve Francii hoří auta kvůli výsledkům prezidentských voleb. V Portugalsku chtějí lidé vyšší platy. Tak aspoň v něčem jsme na jedné lodi.
Nejnovější vystoupení ruského prezidenta Vladimira Putina v televizi, kde jednal s ministrem obrany Sergejem Šojguem, rozvířilo novou debatu o jeho zdraví. Diagnózy odborníků se sice odlišují, ale jedno mají společné: zdravotní stav ruského prezidenta není dobrý.
Rakovina, Parkinson i duševní nemoc. Odborníci pochybují o Putinově zdraví
Politika
A co se řeší za mořem? Ve Spojených státech je nyní asi osmiprocentní inflace. V USA je to ústřední společenské téma. Žádná Ukrajina. Zdražování má potenciál měnit nejen politické uspořádání, ale celou globální politickou situaci. Prezident Biden asi inflaci ustojí. Vymluví se na Putina.
Putin bude mít větší problém. Jeho válka je prostě totální průšvih. Klíčová otázka tedy zní, jak bude vypadat svět po ruské porážce na Ukrajině.
V první řadě, Ukrajina se již nyní zařadila do Evropské unie. Bez ohledu na to, jak košaté a složité je přijímací řízení. A jak pohrdlivě či nevšímavě se na Ukrajince dívají třeba Španělé či Francouzi.
Rusko selhává ve svých válečných cílech, Ukrajina je úspěšná, prohlásil po návštěvě Kyjeva americký ministr zahraničí Antony Blinken. Informovaly o tom agentury AP a Reuters. 
Suverénní Ukrajina? Bude tady déle než Putin, tvrdí šéf americké diplomacie
Politika
Další otázkou je, co bude s Ruskem. A s celým světem. To bude problém.
Jediným vzorem, který si pamatujeme, je výsledek druhé světové války. Vítězné mocnosti před osmdesáti lety nechaly Němce žít. A ještě pro ně Američané přichystali plán obnovy, aby je přešly roupy. Teď žádné vítězné mocnosti nebudou. Ukrajinci si obhájí nárok na existenci, Rusové prohrají. Jakkoliv budou na východní Ukrajině dál vraždit a ničit. Západní svět se účastní jen bokem.
V Rusku vznikne panika. Jako před sto lety. Zvítězí tam v politickém boji nějaké opoziční síly? Rozhodně ne. Jednak tam žádné opoziční síly nejsou, jelikož pokud by se tak tvářily, už by seděly ve vězení. A za druhé, nemají šanci zvítězit, jelikož Putin si mediální masáží naklonil většinu národa. Kdo z Rusů je při smyslech, a dokázal vydělat peníze, už v Rusku není. Zbylých sto čtyřicet milionů obyvatel největší země světa čeká neblahá budoucnost. Bohužel, s nimi i nás. A to nejen proto, že mají ten svůj plyn, který tolik potřebujeme.
Nebo že by tam nějakým zázrakem přiletěla myšlenka demokracie, svobodných voleb? To bohužel možná dřív přiletí slavní Paroubkovi marťani.
Nicméně je zcela možné, že po Putinovi nastoupí nějaký potentát, kterého sice ještě neznáme, ale který bude chtít udržet se západním světem solidní vztahy. Navalnyj to asi nebude, ale i on se možná ještě dostane z basy.
Donbas vznikl jako východní Klondike – lidé se tam stěhovali za těžkou prací a výdělky. Živil kus ruského impéria i Sovětského svazu. Pro Ukrajinu byl průmyslovým těžištěm. 
Ocelové srdce Donbas. Proč ho Rusko tak chce a Ukrajinci ho nechtějí dát?
Názory
Rusové se neumějí chovat, ale k západnímu světu tíhnou. Rádi by do něj patřili. Zatím se jim to hrubě nedaří. Když se na nového šéfa Kremlu bude budoucí americký prezident hezky usmívat, možná to s Rusy nějak přežijeme.
Mimochodem, je děsivé, že svět už sto let musí pořád dokola řešit Rusko. Jestli vyhrají bolševici nebo menševici, jestli Trockého někdo neklepne paličkou po hlavě, jestli Rusové přejdou Rýn. Přitom má svět tolik jiných témat. Třeba jestli Číňané zabydlí Afriku, jestli jako první obsadí Mars. Nebo jestli budoucí generace bude moci ještě bojovat o záchranu nějakých pralesů. A spoustu jiných. Ale ne, Rusové si prostě musejí vzít pozornost. Tak snad nebudou první, kteří nám tenhle náš jediný svět zničí těmi svými jadernými hlavicemi. Hloupí jsou na to dost.
