Zajímá nás
Dalibor Martínek: Co bude, až Putin vypne plyn? Políbíme prsten Němcům
Sledujte německého ministra hospodářství Roberta Habecka. Stal se z něj hrdina podobný legendárnímu Jean-Paulu Belmondovi. Chvilku je tady, pak zase tam, hasí jeden průšvih za druhým. Tedy, vlastně hasí jediný, ale klíčový průšvih. Plyn. V Arábii dojednával kontrakty zkapalněného plynu, který by nahradil ten ruský. Začátkem března dohodl výstavbu terminálu v severoněmeckém Brunsbüttelu nedaleko Hamburku.
Němce ministr, jehož jméno bychom si měli zapamatovat, vyzývá k omezení spotřeby plynu. Habeck se stal nejdůležitějším německým ministrem.
Němci tuší, že se kvůli své neprozřetelné závislosti na ruském plynu blíží k ekonomické katastrofě. Putin Němce bezskrupulózně vydírá a hrozí, že od dubna jim plyn vypne. Je celkem jasné, že Habeck nyní musí kmitat.
Mimochodem, od začátku ruské invaze na Ukrajinu bylo zřejmé, že pokud by se Putinova vojenská avantýra zasekla, což se stalo, začnou Rusové jako zbraň proti Evropě používat plyn. Žádné jaderné zbraně, jak se o tom všemožně psalo. Ty nejsou potřeba. Němci jsou závislí na plynu.
S nečekaným odhadem přišel šéf největší německé energetické společnosti E.ON Leonhard Birnbaum. Bez dodávek ruského plynu by německá ekonomika utrpěla „obrovské škody, kterým by se mělo zabránit, pokud je to možné,“ uvedl šéf E.ONu.
Tři roky. Tolik potřebují Němci na skoncování s ruským plynem
Politika
Všichni teď zmateně koukáme, co se bude dít. Potřebuje Putin peníze za plyn víc, než Evropa potřebuje plyn? Je to pokerová partie. Karty jakž takž známe, ale neznáme strategii šíleného hráče.
Zatímco Němci se rozhýbali, sice pozdě, ale přece, v Česku je ticho. Český ministr průmyslu nic neshání. Možná tuší, že by se mu to při sebevětší aktivitě stejně nepovedlo. Faktem je, že Česko je na poli odběru plynu nepodstatný hráč. Neviditelný.
Takže si to shrňme. Co se stane, kdyby Putin zavřel plynové kohouty? Což se dozvíme nepříjemně brzo.
Běžní spotřebitelé zatím mohou zůstat v klidu. Jelikož začínají teplé dny, nemusí to trápit lidi, kteří plyn využívají pouze k topení. Jejich kotle sice nepojedou, ale topit nebude potřeba. Voda bude studená. To není hezká představa, ale lze ji brát i z té lepší strany. Můžeme se otužovat. A půl roku se modlit, aby Putina políbil duch svatý, nebo ho vzal čert. Pokud se ani jedno nesplní, můžeme se těšit v příští zimní sezoně na opravdovou ruskou zimu.
Zásoby plynu má Česko asi na jeden měsíc. V okamžiku přerušení toku by měl nastat krizový scénář. Vláda by měla určit, kdo bude odběratel prvního stupně. A kdo nedostane nic a zavře.
Ministrem průmyslu se na konci loňského roku stal muž, který do té doby vůbec nebyl účasten politického dění v Česku. Vůbec nikdo ho neznal. To by se snad ještě dalo pochopit. Občas se vynoří nová tvář, průbojný člověk, který svěžími myšlenkami oslní. To ovšem není případ Jozefa Síkely. O jeho myšlenkách nevíme nic.
Dalibor Martínek: Co dělá ministr průmyslu kolem energií? Máme tady tak trochu záhadu
Názory
Prvotně by jakési dodávky dostaly firmy klíčové infrastruktury. Výrobci základních potřeb, pekárny a jiné potravinářské provozy. Větší problém by měly průmyslové podniky. Plyn často využívají jako zdroj energie pro výrobu. Což znamená, že problém máme všichni. Nebude plyn, nebude ocel, papír, plasty. Nebudou produkty, a následně nebude práce.
Inflace dál poroste, stejně jako nezaměstnanost. Poroste i objem státních sociálních dávek. A zase se objeví slavné fronty na nedostatkové zboží, jak je znají pamětníci socialismu.
Není to pěkná představa. Ale možná to brzo bude realita. Němci si tento šílený scénář uvědomili a začali konat. V Česku, možná protože máme novou vládu, která se ještě nerozkoukala, se můžeme dočkat nepěkného překvapení.
Jaké jsou varianty řešení průšvihu s plynem? Asi jedinou relevantní je dovoz zkapalněného. LNG. Zkratka, kterou teď často uslyšíme. Je to řešení drahé, technologicky náročné. A má jedno zásadní úskalí. Velcí evropští hráči v čele s Německem si již dodávky zajišťují. Což znamená, že na menší hráče jako je Česko se nedostane.
Jedinou českou možností, jak se zdá, je větší přimknutí se k Němcům. Mimochodem, jedna informace pod čarou. Nikdo z šéfů klíčových firem, které se v Česku zabývají plynem, se nyní s novináři nechtějí bavit. Nemají čas. Asi to skutečně zavání průšvihem.
Ještě před rokem byl Jaroslav Míl vládním zmocněncem pro jádro. Měl mimo jiné na starost dostavbu jaderných bloků v Dukovanech. Ale prý proto, že nechtěl ke strategickému projektu pustit ruský Rosatom, tehdejší ministr průmyslu Karel Havlíček ho z funkce odvolal, druhá verze byla, že nedostal bezpečnostní prověrku. Míl byl v minulosti i šéfem ČEZ. Je jedním z mála lidí, kteří rozumějí do detailu zákoutím energetické politiky. Současná válka Ruska na Ukrajině nás podle něj ještě těžce zasáhne, máme se připravit na špatné časy. Ale situace prý není bezvýchodná.
Jaroslav Míl: Evropa v energetice zkazila, co mohla. Budeme za to draze platit
Money
Německo je největší odběratel českého exportu. A také investor či vlastník „českých“ firem. Češi se třicet let poměrně úspěšně snaží ekonomicky emancipovat. Přesto jsme na Němcích ekonomicky závislí. Až nebude plyn, padneme si s nimi do náručí. Tedy, spíše my jim poběžíme padnout do náručí. A uděláme to rádi, abychom si aspoň nějak zachránili ekonomiku. Jiné řešení, vážení přátelé, skutečně není na stole.
Mimochodem, před dvaceti lety prodal tehdejší český premiér Miloš Zeman českou plynárenskou soustavu Němcům. Za rekordních více než sto dvacet miliard korun. Po dvaceti letech jsou peníze fuč, Miloš Zeman bude taky brzo fuč, a veškeré původně české plynovody jsou také fuč. Popravdě, ani dnes by nám jejich vlastnictví moc nepomohlo. Plyn je pořád ruský.
Ruský prezident Vladimir Putin stupňuje svoji hru vabank vůči Evropské unii a obecně Západu. Pravděpodobně totiž rozšíří okruh zboží, které Rusko bude ochotno „nepřátelským zemím“, včetně Česka, prodávat pouze za rubly.
Lukáš Kovanda: Putin hraje vabank. Češi na to doplatí bez ohledu na výsledek
Názory
Sankce západních zemí namířené proti ruským oligarchům mají otřást jejich postavením a přimět je, aby využili svůj vliv a přiměli prezidenta Vladimira Putina změnit své válečné plány. Jenže z dvaceti nejbohatších Rusů se dosud uvalené sankce týkají jen poloviny z nich, přičemž na žádném sankčním seznamu EU, USA či Británie nejsou hned čtyři z pěti nejmovitějších ruských boháčů, spočítala agentura Bloomberg.
Sankce proti oligarchům jsou chabé, čelí jim pouze polovina z dvacítky nejbohatších Rusů
Politika
