„Největší neviditelná věc na světě“. Indonésie má obří potenciál, zemi však dochází čas
Indonésie se jako čtvrtá nejlidnatější země světa dlouhodobě pohybuje pod hranicí svých možností. Potřebuje zbohatnout dřív, než její populace zestárne. A čas se krátí, píše americký deník The Wall street Journal (WSJ).
Firmy, které se snaží vyvážet z Číny, tuto zemi v jihovýchodní Asii dosud opomíjely. Společnost Apple si nedávno vybrala Indii, kde vyrábí miliony mobilních telefonů iPhone. Firma Nike se usadila ve Vietnamu, který je jedničkou ve výrobě tenisek. Indonésie se sice stala největším světovým dodavatelem niklu, který se využívá při výrobě elektromobilů, ke stavbě dlouho očekávané továrny firmy Tesla ale nedošlo.
V zemi s 280 miliony obyvatel se po nedávných volbách může změnit politické směřování. V minulém desetiletí držel nad ekonomikou pevnou ruku prezident Joko Widodo. Indonésie vykazovala průměrný hospodářský růst kolem pěti procent, vyjma období pandemie nemoci covid-19. Podobný hospodářský boom založený na exportu, který vystřelil země jako Jižní Korea nebo Tchaj-wan mezi asijské hospodářské tygry, ovšem Indonésie nezažila.
Petrof přesunuje část výroby do Asie, konkrétně do Indonésie. Největší evropský výrobce akustických klavírů a pianin tak „využívá příležitost“, kterou nabízí Green Deal EU. Z něj tedy ovšem těží indonéský výrobní partner, který od královehradecké legendy se 160letou tradicí získává nejen pracovní místa, ale hlavně cenné know-how, akumulované od poloviny 19. století.
Lukáš Kovanda: Green Deal „vyžene“ do Asie část výroby firmy Petrof
Názory
Nově zvolený prezident, který se ujme úřadu v říjnu, bude stát před úkolem podnítit rychlejší růst ekonomiky a vymanit Indonésii z pasti středních příjmů dříve, než jí vyprší čas. Více než dvě třetiny indonéské populace jsou totiž právě teď v produktivním věku. A očekává se, že tento stav potrvá minimálně do roku 2030. Aby toho dokázala využít, musí Indonésie vytvořit spoustu dobrých pracovních příležitostí. Jinak zástupy mladých lidí zestárnou dříve, než se podaří zbohatnout a dohnat životní úroveň vyspělých států.
Země s obrovskými možnostmi
Ekonomové Indonésii dlouho považovali za zemi s obrovskými možnostmi. Velký počet mladých lidí je dobrým základem pro možný průlom ve výrobě, tisíce ostrovů jsou turistickým rájem, úrodná tropická půda by z Indonésie mohla udělat exportní zemědělskou velmoc a země má obrovské nerostné zdroje.
Indonéský stát už zažil jistý úspěch na každé z těchto front. Industrializace v 80. letech odstartovala narůstající význam země jako celosvětového dodavatele základního zboží, jako je nábytek, oblečení, hračky a obuv. Ostrov Bali je hlavním turistickým lákadlem, palmový olej platí za zásadní vývozní artikl a v zemi se nacházejí největší zásoby niklu na světě.
Stárnoucí populace
Výrobní průmysl byl na vrcholu v roce 2002, pak ale zaznamenal útlum v souvislosti s bouřlivou domácí politickou situací a vzestupem Číny jako výrobního giganta. Téměř 60 procent pracujících Indonésanů se pohybuje v šedé zóně ekonomiky, například rozvážejí jídlo nebo řídí taxi, což do státního rozpočtu přispívá jen velmi málo.
„Musíme umět využít v náš prospěch to, že máme mnoho mladých lidí v produktivním věku. Jen pětiprocentní růst je málo,“ říká nezávislý politický analytik Kevin O'Rourke, který sídlí v Jakartě. Zda Indonésie bude schopna využít všechen svůj potenciál a svou příležitost nepromarní, není vůbec jisté.
Na shromáždění v jednom z barmských měst s vojenskou posádkou vyzýval v polovině ledna radikální mnich Pauk Ko To, který je přívržencem armády, k rezignaci nynějšího vůdce barmské vojenské junty Min Aun Hlaina. Podle videí z akce zveřejněných na internetu dav reagoval souhlasným pokřikem. Mnozí novináři a blogeři podporující armádu vyslovují v příspěvcích na sociálních sítích stejný požadavek, píše agentura Reuters.
Povstalci v Barmě úspěšně bojují proti armádě. Její vůdce Min Aun Hlain čelí tři roky po násilném puči velkému tlaku
Politika
Očekávaný vítěz prezidentských voleb Prabowo Subianto se zavázal pokračovat v plánu současného prezidenta Joka Widoda orientovat se na výrobu elektromobilů a tvrdí, že by Indonésie měla vyrábět i letadla a ještě více vlaků. „Nechceme, aby naše děti byly navždy levnou pracovní silou,“ řekl Subianto, který je podle neoficiálních výsledků vítězem prezidentských voleb.
Investor do spotřebního zboží a nemovitostí John Riady před více než deseti lety prohlásil, že jeho země je „největší neviditelnou věcí na světě“. Když na přelomu tisíciletí Riady studoval na univerzitě v USA, mnoho lidí nemělo o Indonésii ani ponětí. Od té doby se podle něj vnímání této ostrovní země zlepšilo, ale ne tolik, jak by mělo.
„V poměru k potenciálu, jaký naše země má, je stále relativně nedoceněná,“ myslí si Riady.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
