Josef Průša udělal ohromnou reklamu 3D tisku, je to nyní obálkový muž. Je tady ale člověk, který stál úplně na počátku těchto technologií. Bylo to dokonce už v osmdesátých letech. Stál u zrodu 3D tisku, a přivedl ho do Česka. Kdo je tento málo veřejně známý zakladatel 3D technologií v Česku? Nositel pokroku se jmenuje Daniel Adam. Má vývojové centrum 3Dees Industries v Ostravě, a přestože není mediálně tolik viditelný, je to právě on, kdo celý obor v celosvětovém měřítku posouvá dopředu.

Jak jste se dostal k 3D technologiím? 

V této oblasti se pohybuji někdy od poloviny devadesátých let. Jelikož jsem vzešel z oblasti leteckého průmyslu, studoval jsem letectví, leteckou konstrukci. Deset let jsem konstruoval letadla. Zaváděl jsem technologie počítačové grafiky, modelování v letectví. Tehdy, od poloviny osmdesátých let do začátku devadesátých let to byl takový přerod. V letectví se díky kontaktům podařilo řešit digitální model letounu na výkonném počítači. Tehdy to téměř nikdo nepoužíval. Řešili jsme digitální model letounu jako první. Měl jsem určitý náskok. Z hlediska výpočtových metod, pevnostních či konstrukčních, počítačových grafik. Postupně v devadesátých letech začaly vznikat různé počítačové programy.   

Ale využívání materiálů pro 3D technologie, to přišlo až mnohem později, před pár lety… 

To je právě ono. Když vezmu přerod z modelů, které vidím v počítači, ale které jsou virtuální, do reálné praxe, tak to bylo už v devadesátých letech. Mluvím o profesionální praxi. Byly známy programy jako Unix a podobně, na kterých se modelovalo. Byl jsem u toho. Začali jsme pomocí těchto mechanismů modelovat třeba hydraulické součástky pro letectví ve 3D technologiích. 

Kdy se to překlopilo do situace, že z počítačových modelů začal vznikat hmotný předmět? 

Myšlenka "vyjmout z počítače a položit na stůl" tady je od poloviny osmdesátých let. Ne složitě vzít polotovar materiálu, obrábět ho, soustružit, frézovat, vrtat, dobrousit. Jako první se používal takzvaný resin, což je pryskyřice. Pomocí laseru se vrstvu po vrstvě modeloval do potřebného tvaru. Vznikaly tak první pryskyřičné modely, které sice neměly funkčnost nebo pevnost, ale splnilo to funkci, že se model nemusel složitě obrábět a dal se „vyjmout“ z počítače. Tato technologie dosud funguje a je ideální třeba pro design. Vedle toho přišel nástup dalších technologií. 

Český 3D tisk míří do USA. Do roka tam chceme být největším výrobcem tiskáren, uvedl Průša

Zprávy z firem

Firma Prusa Research českého vývojáře a podnikatele Josefa Průši začne v červenci vyrábět své 3D tiskárny a materiály pro tisk v USA. Produkovat je bude prostřednictvím své americké dceřiné společnosti Printed Solid, kterou koupila před dvěma lety. Hlavním cílem je lépe uspokojit potřeby amerických zákazníků a firem.

ČTK

Přečíst článek

S jakou vizí a kdy jste založil vaši firmu na 3D tisk? 

Prvním krokem bylo vůbec 3D tisk do České republiky přivést. A to se podařilo už v roce 1995, kdy jsem ve spolupraci s firmou Stratasys zavedl vůbec první 3D tisk na ČVUT a hned následující rok ve Škodě Auto. Zařízení tehdy sloužila pro oblast medical a  automotive. Byla to dnes už tolik známá technologie nanášení taveniny po vrstvách, která vznikla někdy v roce 1989. Do podoby stolních 3D tiskáren ji později rozvedl a proslavil Josef Průša. Někdy v roce 2012 až 2015 se konečně začaly objevovat technologie, které zasahovaly do oblasti výroby. HP následně představili v roce 2016 v Chicagu technologii novou, tehdy jsem tam byl a navázal s nimi spolupráci.

Co všechno 3D tisk v současnosti dokáže, kam se technologie posunula? 

Podíl 3D tisku pro výrobu prototypů se celosvětově pohybuje pod jedním procentem. Jsme na počátku. Nicméně, některé oblasti průmyslu tuto technologii v podstatě nemohou nepoužívat. Například při vývoji automobilů bez toho nelze konkurovat. Tyto technologie se od poloviny devadesátých let používají hlavně v segmentu automotive. 

Jak konkrétně? 

Když si vezmete vývoj nového automobilu, tak nejdříve je koncept, potom prototyp, předvýrobní vozidlo a až potom výrobní. My se bavíme o zrychlení v oblasti prototypového vozidla. Když vezmu třeba palubní desku. Dělalo se to tak, že se chystal materiál, data pro obrábění, muselo se počítat s dokončením. Byly to řádově týdny. S využitím 3D tisku je model palubní desky hotový přes víkend. Dá se do zkušební sestavy a zjistí se, jestli sedí. Existuje sice virtuální navrhování, a je důležité z hlediska vývoje. Ale je potřeba mít ten prvek fyzicky v ruce, v tom autě. 

Designérka Karolína Petřeková: Mycelium je materiál budoucnosti. Lze z něj postavit cokoli

Leaders

Petriho misky, podhoubí a odpad, ideálně třeba nerecyklovatelný papír ze sádrokartonu. To stačí k výrobě materiálu se stejnými a v mnoha případech i lepšími vlastnostmi, než má polystyren. Jeho využití se testuje, zatím třeba při výrobě nábytku, potenciál mycelia je ale mnohem větší. „Je to jeden z nejekologičtějších materiálů, co znám,“ říká Karolína Petřeková, designérka, která se podílí na vývoji mycelia a jeho využití na výrobu nábytku a ve stavitelství obecně.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Kam se mohou vyvíjet možnosti 3D tisku? 

Výhoda 3D tisku je především v tom, že konstruktér stihne výrobek včas odladit, zkracuje to termíny. Musí se odladit vše na počátku, protože když přijde změna později, jsou to obrovské náklady. Ale v průmyslu to ještě ne všichni pochopili. 

Jak je to s materiálem, který se dá pro 3D tisk využít? Lidé si představí buď nějaké plastové součástky, nebo třeba 3D dům z litého betonu… 

Samotný 3D tisk je zkreslený pojem, už svým názvem. Proto jsem říkal, že 3D tisk je tu už od konce osmdesátých let. Materiály mohou být různé. Klidně beton, typicky plast. Trendem posledních let je velkoformátový tisk, třeba forma pro loď, pro křídlo letadla. Jsou to dvacetimetrové tisky, z plastu. My se soustředíme na strojírenství, medicínu. Ve stavebnictví jsou to jenom nějaké doplňky. Je pro nás stěžejní transformovat, digitalizovat průmysl. Cílem je, aby firmy pracovaly s digitálním modelem už od počátku. Ten se dá využít jak pro 3D tisk, tak i pro klasické obrábění. Dá se to dobře kombinovat, pro každý produkt je výhodná jiná cesta. 

Jak to vypadá v praxi, když chce firma zapojit do výroby 3D tiskárnu. Co má podle vás společnost, která se chce posunout dál, udělat? 

Je řada možností. Máme tady slavného Josefa Průšu, je tu invaze tiskáren z Číny, z celého světa. Jsou to klasické tiskárny, kdy se natavuje plastový drát a vytvářejí se modely. Ty mají svá omezení, v kvalitě i v provedení. Ale na počátku potřebujete vyjmout počítačový návrh a mít ho na stole. K tomu slouží tyto jednoduché tiskárny, které se dají objednat přes internet. Je to cenově dostupné, do deseti tisíc korun. 

Král 3D tisku Průša ovládl firmu Trilab

Zprávy z firem

Nováček mezi miliardáři Josef Průša majetkově vstoupil do královéhradecké firmy Trilab. Uvedly strany v prohlášení pro tisk.

ČTK, vku

Přečíst článek

Co když chce firma tuto technologii využít pro svou výrobu? 

Je to o tom, že když chci přesnost, ekonomiku a efektivnost výroby, pevnost materiálů, tepelné vlastnosti, tak toto jsou technologie, které toto mohou splnit. Dá se využít pryskyřice, plast, kov i keramika. Těch materiálů vhodných k využití je celá řada. Mohu takto vyrábět díly, které jsou mikroskopické, nebo díly do velikosti jednoho metru. 

Proč by se jakákoliv firma měla snažit o zavedení technologie 3D tisku? 

Tato technologie v zásadě zrychluje celý výrobní proces, to je její hlavní přednost. 

Jak je 3D tisk efektivní oproti standardním procesům výroby? 

Záleží na tom, o jaký díl jde. My uděláme analýzu, aby si zákazník mohl porovnat své dosavadní náklady s těmi, které by mohl mít, kdyby využíval tuto technologii. Některé firmy potřebují vyrobit třeba jenom sto nebo tisíc kusů nějakého výrobku. U klasické výroby je úskalí, že aby se tento díl mohl vyrobit, musí se udělat forma. A to jsou náklady třeba půl milionu korun. Technolog na tom pracuje dva nebo tři měsíce. A neumožňuje to modifikace. A čím složitější je díl, tím složitější je forma. Když je výroba tohoto dílu deset nebo sto tisíc kusů měsíčně, tak to dává smysl. Ale když jsme v oblasti odladění nového výrobku, je důležité, jestli mám milion korun ztrátu za výrobu formy. Mnoho firem řeší, že potřebují díl navrhnout a vyzkoušet, modifikovat ho. 

V Ostravě máte vlastní výrobní závod. Co v něm vyrábíte? 

Zaměřujeme se na instalace do procesu vývoje a výroby. Není to o tom, dovézt zařízení do konkrétní továrny a nainstalovat ho. Důležité je začlenit ho do výrobního procesu. Je to komplexní balík věcí. V Ostravě jsme založili centrum, které odlaďuje tyto procesy. Říkáme tomu ověřovací centrum. Což znamená, že si u nás zákazník může ozkoušet výrobu v praxi a odladit detaily ještě před implementací. Při výrobě tisíců kusů měsíčně se jedná o investici na zhruba pět až sedm let, a proto je důležité vybrat správnou technologii za asistence našich inženýrů, kteří s tím mají dlouholeté zkušenosti.

Tomáš Mikolov: Čeští vědci neumějí svoji práci dobře prodat

Leaders

Slavným po celém světě se stal český vědec Tomáš Mikolov po působení ve firmách Microsoft, Google a Facebook. Svých největších objevů v oboru umělé inteligence ale dosáhl ještě jako student na Vysokém učení technickém v Brně. Už před patnácti lety výrazně pohnul s vývojem neuronových jazykových modelů, které dnes všichni znají díky chatbotům jako ChatGPT. „Přesto mě ve světě citují více díky mé práci v Googlu než opravdu přelomovým vynálezům z Brna,“ řekl Tomáš Mikolov v rozhovoru pro Export.cz.

Jan Žižka

Přečíst článek

Richard Kadlčák: Uměle vytvořit lidskou DNA už není sci-fi. Dopady jsou ale nedozírné

Leaders

Svět vstupuje do éry umělé inteligence a umělé biologie. „Kdybych vám před pěti lety říkal, co bude umět jazykový model GPT-4 nebo GPT-4o, vnímal byste to jako absolutní sci-fi,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Richard Kadlčák, zvláštní zmocněnec ministerstva zahraničí pro kybernetický prostor. Podobně přelomové objevy se dnes týkají syntetické biologie, dokážeme ovlivnit procesy lidského těla. „Nechci zastrašovat, ale musíme přemýšlet o dopadech,“ zdůrazňuje.

Jan Žižka

Přečíst článek