Včela je pilná, ale při opylování „nepracuje“ šikovně. Nejen zemědělcům to zkomplikuje život

Ze školy si to obvykle pamatujeme tak, že včela nám dává med a ještě opyluje rostliny, včetně zemědělských plodin, takže je moc užitečná. Jenže v měnícím se světě je vše stále složitější – tahle včela na opylování nebude stačit nebo už nestačí. Zčásti snad pomůže věda, ale ještě lepší by byla dobrá ochrana přírody.

Jeden z nejužitečnějších druhů hmyzu na světě, včela medonosná, není při opylování květů příliš efektivní, dokazují biologové z Kalifornské univerzity v San Diegu. Zveřejnili o tom výsledky výzkumu v uznávaném periodiku Proceedings of the Royal Society B. Vyplynula z nich docela pozoruhodná skutečnost: z květů, které včela medonosná opyluje, vzniká méně semen a jsou míň kvalitní než z květů navštěvovaných jinými opylovači.

Proč? Včela medonosná stráví více času pilným poletováním mezi květy jedné rostliny než jiní opylovači. Po rostlině tedy šíří její vlastní pyl, což vede k příbuzenskému oplození a zhoršení budoucích vlastností přenášených vzniklými semeny. Lepší by bylo, kdyby více přelétávala z jedné rostliny na druhou a pyl (tedy samčí pohlavní buňky) šířila dál a dál.

Zatím to nijak zvlášť nevadilo. Jenže situace se mění.

Svět musí uživit osm miliard lidí. Bez vylepšené genetiky, chemie a techniky to nepůjde

Enjoy

V tomto týdnu dosáhl počet obyvatel zeměkoule osmi miliard. Obavy, že tolik lidí nepůjde uživit a čekají nás války o potravinové zdroje, se nenaplnily jenom díky vědě a možnostem průmyslu – zejména toho chemického a strojírenského. Vystaráno však není, vědu i průmysl čekají nová zadání, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.

Josef Tuček

Přečíst článek

Čelní sklo auta vypovídá o mizejícím hmyzu

Asi stojí za to připomenout, že včela medonosná není jediným opylovačem, tedy živočichem, který přenáší pyl. Dvakrát víc květů než ona opylují jiné druhy včel, čmeláci, motýli, brouci a další hmyz. V exotičtějších končinách opylování zvládají rovněž ptáci, nejen kolibříci, a také netopýři a kaloni, případně pyl přenášejí ještěrky nebo slimáci.

Ale vraťme se ke včelám medonosným. Vadí jim změna klimatu, ohrožují je nemoci a nesvědčí jim ani chemizace zemědělství. Nicméně právě proto, že jsou pro nás velice užitečné, snaží se je lidé ze všech sil udržovat při „normálním“ životě. Ale to nedělají s jinými opylovači a o vývoji jejich početního stavu už tolik nevědí.

Třeba úbytek motýlů se dá – nepřesně – zaznamenat prostým pozorováním. Ale u dalšího zdánlivě „neužitečného“ hmyzu se i ve vědeckých časopisech objevily postřehy o tom, že čelní skla aut jsou stále míň ušpiněna tělíčky hmyzu, který se o ně rozplácl. Entomologové ze stavu automobilových skel vyvodili, že hmyzu celkově ubývá, ale vzhledem k počtu jeho druhů nejsou schopni to sledovat podrobněji.

Piplavé sledování

A do této situace teď přicházejí autoři v úvodu zmíněné studie. Ekologové Joshua Kohn a Dillon Travis si dali tu piplavou práci, že pečlivě sledovali opylování květů místních rostlin – rostlinu vždy hlídali, dokud ji nenavštívil první opylovač. Pak květy obalili síťovým šátkem, aby se k nim už žádný opylovač nedostal. Pro srovnání navíc sami ručně opylovali některé květy štětečkem.

Vzniklá semena pak posbírali, zasadili ve skleníku a porovnali kvalitu vzniklých rostlin. Zjistili, že ze semen vzniklých opylováním včelami medonosnými vyrostly semenáčky s menším množstvím květů, a měly tedy méně semen a ke všemu ještě méně kvalitních, než při opylování jinými opylovači nebo ručně.

Opylování bublifukem

Co z toho vyplývá? Nepříjemný postřeh, že úbytek včel medonosných kombinovaný s úbytkem dalších opylovačů bude ohrožovat úrodu na polích. V situaci, kdy na světě žije osm miliard lidí, neboli osm miliard strávníků, je každé ohrožení zásobování potravinami mírně řečeno nepříjemné.

Ostatně třeba výzkumníci z Harvardovy univerzity dokazují, že už současný úbytek opylovačů vede ke ztrátě tří až pěti procent světové úrody ovoce, zeleniny a ořechů.

Ruční opylování štětečkem samozřejmě nemůže být masovým řešením. Vědci zkoumají i další možné náhrady opylovačů, třeba malinké robotické drony. Pro sci-fi je to jistě fajn námět, ale pro reálný život ekonomicky neschůdný.

Napůl hmyz, napůl stroj. Japonští vědci si pohráli s přírodou - prý s dobrými úmysly

Enjoy

Japonští výzkumníci vytvořili dálkově ovládané šváby. Jejich úkolem není strašit lidi, kteří se tohoto hmyzu štítí, nýbrž posunout možnosti kyborgů – strojů propojených s živými organizmy. Předpokládané využití se může najít třeba při kontrole nebezpečných oblastí nebo sledování stavu životního prostředí. Šváb-kyborg by mohl brzy zastoupit záchranáře a roj robotických komárů zase včely.

Josef Tuček

Přečíst článek

Japonští badatelé zase zkoušejí například přenášení pylu bublifukem, tedy mýdlovými bublinami, na nichž jsou nalepená požadovaná pylová zrnka.

Ale jako efektivnější se zřejmě jeví ochrana životního prostředí pro hmyzí opylovače, tedy nejen včely medonosné. Například pěstování původní vegetace na okrajích polí, aby se tam udržela aspoň část původního hmyzu, který pak může zaletět i mezi zemědělské plodiny.

A je to i úkol pro chemický průmysl. Představa, že by šlo nakrmit osm miliard lidí bez chemických hnojiv a postřiků, není příliš reálná. Jde o to najít a používat takovou chemii, která opylujícímu hmyzu nebude vadit.