Namibie: Stane se africký stát vodíkovou velmocí?
Afrika má díky potenciálu obnovitelné energie šanci stát se výkladní skříní zelených technologií. Anebo také varovným příkladem toho, co se může pokazit, pokud nedokáže vynikající příležitost správně uchopit.
Díky celoročnímu slunečnímu svitu je Afrika domovem 60 procent nejlepších potenciálních lokalit na světě pro solární energii. Jak tvrdí studie Africa Green Hydrogen Alliance, což je sdružení jedenácti afrických zemí zaměřené na podporu ekologického vodíku, právě díky obnovitelné energii by tento kontinent mohl do roku 2050 produkovat téměř čtvrtinu celosvětově obchodovaného vodíku a jeho derivátů.
V tomto ohledu vyniká Namibie. Obloha je zde zatažená jen výjimečně a silný vítr vrcholí v době, kdy je nízká produkce solární energie. To minimalizuje kolísání výkonu a dělá z namibijských lokalit jedny z nejlepších na světě pro získávání obnovitelné energie.
S hustotou osídlení tři a půl člověka na čtvereční kilometr je třímilionová Namibie po Mongolsku druhým nejřidčeji obydleným samostatným státem světa. Není v něm tedy poptávka po velkoprodukci obnovitelné elektřiny. Avšak tato energie se dá využít pro výrobu tzv. zeleného vodíku „čistým“ postupem: rozložením vody pomocí elektrického proudu z obnovitelných zdrojů na vodík a kyslík. Vodík pak jako palivo uvolňuje na jednotku hmotnosti zhruba pětkrát víc energie než uhlí a třikrát víc než benzín nebo nafta.
Čína už předběhla Evropu i Ameriku ve vývoji a výrobě levných elektromobilů. A teď už zřejmě směřuje k tomu, že bude dominovat také ve výrobě „zeleného“ vodíku, který by měl být významným plynem budoucnosti nejen v dopravě, ale zejména v průmyslu.
Čína usiluje o dominanci na světovém trhu se zeleným vodíkem, ale drží si svá tajemství
Zprávy z firem
Velké plány
Myšlenka nadchla minulého namibijského prezidenta Hageho Geingoba zvoleného i díky slibům ekonomické prosperity. Jenže ta ne a ne přijít. Podle tamního statistického úřadu je 40 procent lidí v produktivním věku nezaměstnaných. A tak se Hage Geingob upnul k vodíku a podporoval myšlenky jeho výroby v zemi. Od roku 2021 schválila namibijská vláda desítku velkých projektů na výrobu a využití zeleného vodíku, které jsou nyní zčásti už ve výstavbě a zčásti stále na papíře.
Investoři se našli. Například v projektu HyIron Oshivela se spojil namibijský a německý kapitál. HyIron začal letos díky německým technologiím vyrábět sluneční elektřinu a používat ji v obrovském 12megawattovém elektrolyzéru, který rozkládá vodu na vodík a kyslík. Získaný vodík se pak v rotační peci mísí s železnou rudou a umožňuje výrobu čistého železa.
Současné vybavení závodu HyIron, které stálo 30 milionů eur a bylo částečně financováno německou vládou, je schopno produkovat 15 tisíc tun železa ročně. To stačí zhruba na 10 tisíc automobilů. Podle předpokladů se má výroba do roku 2030 rozšířit na dvě miliony tun, s odhadovanými náklady 2,4 miliardy eur. Benteler, německá společnost na zpracování kovů, která zásobuje automobilky, se již zavázala k nákupu zkušebních množství ekologického železa od HyIron.
Jiný zajímavý projekt uskutečňuje belgická lodní společnost CMB.Tech společně s namibijskou firmou Ohlthaver & List. Nyní pracují na výrobě zkušebních množství vodíku. Ve druhé fázi pak chtějí zkoušet výrobu amoniaku (čpavku). Ten se průmyslově připravuje slučováním vodíku s dusíkem. Používá se hlavně v hnojivech, ale mohl by se stát klíčovým palivem pro námořní plavidla.
Konečným plánem je investovat tři miliardy dolarů jednak do komerční výroby amoniaku s cílem dosáhnou produkce 250 tisíc tun ročně do konce dekády a dále také do terminálu v přístavu Walvis Bay, kde budou moci lodě obeplouvající jižní cíp Afriky čpavkové palivo tankovat.
Nástup vodíkových technologií, které přemění nejen energetiku, ale celé hospodářství, je podle všeho pouze otázkou času. Možná delšího, než si představovali optimisté, ale možná příliš krátkého na to, aby se Česko a celá Evropa připravily na všechny důsledky – včetně bezpečnostních. Rizika spočívají hlavně v tom, že se náš kontinent stane závislým na dovozu jako v případě zemního plynu a že Čína nástup nové éry opět využije k budování své technologické převahy, píše ve své analýze pro Export.cz Jan Žižka, šéfeditor Moderní ekonomické diplomacie. 
ANALÝZA: Vodíková budoucnost má i rizika. Evropu může opět převálcovat Čína
Money
Poučné hloupé chyby
Oproti tomu zcela na začátku je projekt Hyphen Hydrogen Energy, což je namibijská dceřiná společnost německé firmy Enertrag. Jde o poučný příběh.
Do projektu má být investováno 10 miliard dolarů na instalaci sedmi gigawattů obnovitelné energie. To je více než desetinásobek současné výrobní kapacity Namibie. Elektřina by se pak použila k výrobě vodíku a následně k roční produkci dvou milionů tun amoniaku dosažené v roce 2030.
Zatím však neexistují závazné dohody s potenciálními zákazníky. Vláda převzala čtvrtinový vlastnický podíl, ale namibijská část výstavby by pravděpodobně byla financována z půjček, což by zatížilo namibijské daňové poplatníky.
Vymstít se může i přílišná závislost na podpoře jediného, byť významného politika. Prezident Hage Geingob, který se zelenými energiemi spojil své představy o rozvoji země, loni zemřel. Jeho nástupnice, Netumbo Nandi-Ndaitwahová, podporuje zelené energie podstatně vlažněji.
Dalším překvapujícím faktem je, že navzdory rozlehlosti Namibie si autoři projektu Hyphen pro své plány vybrali území, které zasahuje do národního parku. Proti sobě si tak postavili všechny ochránce přírody.
A aby toho nebylo málo, přístav vhodný na odvoz vyrobeného čpavku chtějí rozšířit do místa, které sloužilo jako vyhlazovací tábor a v němž v letech 1904 až 1908 koloniální němečtí vojáci zabili desítky tisíc místních lidí. Jejich potomci teď tvrdí, že stavba by zneuctila jejich památku. Samozřejmě nijak nepomáhá fakt, že většinový akcionář Hyphenu, výrobce obnovitelné energie Enertrag, je německá společnost.
Zatímco technicky se projekty zdají zvládnutelné, jejich politické a ekonomické souvislosti jsou tedy ještě hodně rizikové.
Kde vzít vodík, který by měl být významným čistým palivem blízké budoucnosti? Vědci zkoumají lákavou variantu, že by se dal vytěžit ze země. Tím by se zjednodušil odchod od fosilních paliv, který se pro následná desetiletí ukazuje jako nevyhnutelný, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.
Změní energetiku vodík z podzemí? Svůdná představa a vědci říkají, že to je možné
Enjoy
JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
