Hollywood má vedle stávky další problém: lidé nechodí na vysokorozpočtové filmy

Problémy továrny na sny Hollywood se začínají množit. Tím zdánlivě nejviditelnějším je stávka, kterou vyhlásily scenáristická a herecká asociace, což podle předběžných odhadů zainteresovaných společností bude mít miliardové dopady.

Stávka se však tak či onak nakonec vyřeší. Ale až se zase všichni pustí do práce a kola byznysu pojedou naplno, možná se projeví i druhý velký problém, kterému nyní Hollywood čelí. A tím je docela nečekaný nezájem diváků.

Hvězdný červenec? Ani náhodou

Papírově měl letošní červenec být jedním z nejúžasnějších měsíců v dějinách Hollywoodu. Do kin se postupně dostaly snímky jako Indiana Jones 5, Mission: Impossible 7, Barbie a Oppenheimer. Všechny čtyři tituly přitom patřily k nejočekávanějším filmům roku.

Věhlas Indiany Jonese asi nikoho nepřekvapuje, Mission: Impossible se nesla na vlně popularity Toma Cruise, která loni kulminovala s pokračováním Top Gunu, Oppenheimer je novinka hitmakera Christophera Nolana a Barbie je jeden z nejočekávanějších tahů Hollywoodu, který na takto nazvaný titul najal alternativní filmaře Gretu Gerwick a Noaha Baumbacha.

Již předem však například server Variety.com upozorňoval, že taková koncentrace titulů cílících na podobné diváky může být pro tyto tituly smrtící. 

Chodí chytré publikum do kina?

Jen pro pořádek. V Hollywoodu se vždy výrazně drnkalo na žánrovou strunu. A to především kvůli tomu, že jasně vymezené žánry lákají jasně vymezená publika. A na ty lze pak cílit jasně definovaným produktem a marketingem.

V současnosti se pak žánry sice stále objevují, ale jsou tu vlastně dva hlavní metažánry: komiksové adaptace či jim podobné snímky cílící na mladé mužské publikum (vedle Marvelu a DC to jsou například série Transformers nebo Rychle a zběsile), a pak to ostatní. A všechny čtyři červencové hity spadají do kategorie „Ostatní“.

Navíc kromě Barbie, která má díky jménu a obsahu zajištěné i dívčí publikum, všechny cílí na mírně pokročilé publikum, převážně mužské, ale nejen na ně. Na takzvaně „chytré diváky“, kteří v kině hledají víc než krátkodobé dopaminové jízdy.

Jenže je otázka, jestli toto publikum vlastně ještě chodí do kin. Právě z této populace se totiž rekrutují nejčastější předplatitelé všech možných streamovacích platforem. A navíc mají výrazně méně času než jejich potomci, kteří chodí na superhrdiny.

Efekt Bohemian Rhapsody

A i kdyby již nakrásně tito lidé chtěli do kina jít, rozhodně kvůli mnoha faktorům nepůjdou třikrát, ale maximálně jednou. Vyberou si ten nejočekávanější titul právě pro ně a na ten vyrazí.

Podobný efekt prožilo pokračování úspěšného muzikálu Mamma Mia. Dvojka filmu stojícího na hitech kapely ABBA vstoupila do kin v létě roku 2018. Očekávalo se, že se povede navázat na úspěch prvního dílu. A velkolepě se to nenaplnilo. Důvod? Bohemian Rhapsody, snímek o kapele Queen. Ten šel do kin o pár měsíců dříve a vydělal opravdu hodně peněz. V Česku až do Avatara 2 byl nejvýnosnějším filmem kin.

Oba filmy cílily na stejné publikum. A zatímco jeden uspěl, druhý propadl.

To se nyní děje opět. Jen ve větším. Snímky jako Indiana Jones 5 a Mission: Impossible 7 totiž stály kolem 300 milionů dolarů. A aby byly na nule, musely by vydělat hodně přes miliardu dolarů. Tomu se však zatím ani náhodou neblíží.

Tak snad bude v plusu alespoň Barbie, která si chytrým marketingem vysloužila ještě před premiérou téměř kultovní statut.