Etihad je často přehlížen, nabízí ale nadstandardní zážitek z cesty

Vlajkový dopravce Spojených arabských emirátů Etihad patří mezi takzvané ME3, tedy nejvyhlášenější blízkovýchodní přepravce – Qatar Airways, Emirates a Etihad - i když nemá nejhustší síť linek. Společnost v předcovidových letech generovala miliardové ztráty, takže rozšiřování své sítě zatrhla. Aerolinky si ale naordinovaly reorganizaci a tento týden představily velmi slušné finanční výsledky za prvních šest měsíců letošního roku, když vydělaly 680 milionů dolarů hrubého. Takže kdo ví, třeba se jednou dočkáme přímého spojené Praha – Abú Dhabí na křídlech emirátského národního dopravce.

Tato recenze popisuje cestu z podzimu loňského roku, kdy jsem si nemohl nechat ujít cenově zajímavou nabídku společnosti Etihad. Ve snaze přilákat na paluby svých letadel britské turisty mířící do sousední Dubaje. Drobný háček byl v tom, že zhruba dvouhodinová cesta z abúdhabského letiště do Dubaje probíhala autobusy a vzhledem k tomu, že to byla součást vystavené letenky, jejím vynecháním člověk riskoval, že mu aerolinka zruší zbytek letenky – tedy zpáteční cestu. Takové riziko jsem podstoupit nechtěl, i když bych do Dubaje rozhodně raději zamířil taxíkem nebo dokonce autem z půjčovny. O tom ale později.

Na letišti

Kvůli rannímu odletu jsem nepospíchal a na terminál 2 londýnského letiště Heathrow dorazil necelé dvě hodiny před plánovaným odletem. Odbavení zabralo zhruba deset minut a to navzdory detailní kontrole všech potřebných dokladů včetně očkovacího certifikátu a čerstvého PCR testu. Další čtvrthodinu zabrala bezpečností kontrola, takže během půl hodiny jsem byl z taxíků v odletového hale. Z dnešního pohledu nebývalá rychlost, ale minulý podzim se to pro cestující v prémiových třídách zdálo jako slabší podprůměr.

Lounge

Etihad na terminálu 2 používá salonek Premium Plaza. U této lounge se mi skoro zdá, jako by byl salonek navržen podle designu letištních salonků společnosti Cathay Pacific. Ale s nižším rozpočtem na jejich realizaci. Salonek není vyloženě špatný, ale na fotografiích vždy vypadá lépe, než jak působí naživo. Salonek je spíše tmavý, protože tam není vůbec žádné přirozené denní světlo. To je také špatná zpráva pro ty, kteří si v salonku čekání na let zkracují pozorováním letadel, což se bez oken dá celkem těžko.

Dalším problémem jsou viditelné známky opotřebení na křeslech či rovnou skvrny na čalounění či kobercích. Vchod do salonku působí velkolepě a připomíná hotelové lobby. Po levé straně se nachází bar, který je celkem oddělený od zbytku salonku, což je fajn. V salonku jsou k dispozici různé typy míst k sezení - k práci či na krátkého šlofíka. Tyto poměrně privátní zóny s malými pohovkami byly plně obsazené po celou dobu mé návštěvy. Po sklence šumivého vína na baru jsem se zastávkou v duty free zamířil na gate.

Sedadlo a kabina

Šéfka posádky mě přivítala při nástupu do letadla a nasměrovala k mému sedadlu 6K. Ačkoliv jsou všechny linky z Londýna na Blízký Východ považovány za prémiové, nejdelší verze Dreamlineru od společnosti Boeing, do které jsem nastoupil, rozhodně mnoho prostoru prémiovým třídám nevymezila. Vzhledem k absenci první třídy a faktu, že Etihad prémiovou ekonomickou třídu vůbec nemá, má Dreamliner pouze byznys a ekonomickou třídu. Byznys třída se vejde mezi první a druhé dveře a má sedm řad v konfiguraci 1-2-1. V byznys třídě je tak 32 sedadel a do dvou dlouhých kabin ekonomický třídy se vešlo omračujících 267 sedadel ekonomické třídy. Při pohledu z byznys třídy dozadu se téměř zdá, že letadlo nemá konec.

Boeingy 787 v barvách aerolinky Etihad mají v byznys třídě stejné sedadlo, jaké se nachází na větších Airbusech 380. Říkají mu „business studio“. Zatímco design sedadel nebyl nijak revoluční, barevné tóny kabiny a použité materiály působí skvěle. Od vzorovaného čalounění sedadel přes zvýrazňující osvětlení až po jemnou hudbu při nastupování.

Sedadla v byznys třídě jsou umístěna cikcak tak, že liché řady směřují dozadu, zatímco řady se sudými čísly směřují dopředu. Sedadla u oken v sudých řadách jsou blíže k oknu a poskytují tak více soukromí, přesně kvůli tomu jsem si vybral sedadlo 6K. Sedadla v sudých řadách v prostřední sekci jsou umístěna blízko u sebe a jsou tak vhodná pro páry, kterým se ještě neomrzela vzájemná společnost.

Krátce po usazení dorazila sklenka šampaňského. Na odkládacím pultu již při nástupu seděla hygienická sada s rouškami a desinfekčním gelem a hezká kosmetická taška Acqua di Parma. Její obsah byl celkem standardní - od zubní pasty a kartáčku, masky na oči, špunty do uší přes ponožky, krém na ruce až po malý vzorek vůně. V reakci na špatné hospodářské výsledky v minulých letech přišel Etihad se škrty a odnesla to třeba pyžama v byznys třídě. Takže si raději doneste vlastní. Třeba to od QatarAirways. Na sedadle při nástupu čekal také polštářek, myslel jsem, že jde jen o dekorativní kus, ale ne. Byl to jediný polštář, který dostanete. Ačkoliv tak úplně nevypadal, byl pohodlný. Když byl nástup kompletní posádka rozdala nápojové a jídelní lístky.

Palubní zábavní systém byl poměrně rozsáhlý a rozhodně měl pro každého něco. Udělejme si prohlídku kolem sedadla. Přímo vpředu je 18,5palcová dotyková obrazovka zábavního systému – infotainmentu. Ten nabízel přes dvě stovky filmů všech žánrů a podobné množství epizod televizních seriálů. Dost na to, aby se člověk zabavil. Pod obrazovkou je prostor pro nohy a úložný prostor pod ním.

Po levé straně byla konzole, která ukrývá prostor pro nohy sedadla před vámi, ta nabízí dostatek odkládacího prostoru a nad ním pak ovládací prvky sedadla a infotainmentu. Zjednodušené ovládací prvky sedadla jsou umístěny také podél zaoblené hrany konzoly, takže je k nim snadný přístup i v horizontální poloze. Na palubě byl k dispozici internet. Wi-Fi ale nebyla nejrychlejší, ani nejlevnější. 200 MB dat stálo 19,95 dolaru.

Jídlo a pití

Když došlo na jídlo, byl jsem opravdu, opravdu mile překvapen. Bylo to poprvé, co jsem letěl s Etihadem a jejich pečlivě sestavené menu se mi líbilo. I na tomto relativně krátkém letu si mohou cestující užít charakteristickou službu „dine anytime“, tedy jíst, kdy vyhovuje cestujícím. Menu zahrnuje snídaňové, obědové i svačinové položky.

Servis začal půl hodiny po odletu. Jíst sice můžete, kdy chcete, ale vzhledem k tomu, že jsem nejedl v salonku, jsem posádce sdělil, že bych rád jedl, co nejdříve. Jako předkrm jsem si dal arabské mezze – něco, co si u dopravců z arabských zemí nikdy nenechám ujít. Jako hlavní chod pak kuřecí supreme s restovanými brambory, špenátem, chřestem a ratatouille. Jídlu nebylo co vytknout. Zapil jsem to sklenkou jihoafrického Chardonnay. Dvě hodiny před přistáním jsem si dal ještě sendvič s kuřením masem, sýrem a cibulkou. K ní se podávala ještě miska ovoce a pytel brambůrků.

Verdikt

Byznys třída Etihadu mě velmi příjemně překvapila na mnoha úrovních. Za prvé, sedadlo. I když tak třeba nevypadá, za mě patří k tomu nejlepšímu ve své třídě. Za druhé, servis na mém letu byl super. Servis u Etihadu může být nekonzistentní, takže bych to nebral jako samozřejmost, ale rozhodně jsem měl na tomto letu štěstí. Z dalších věcí stojí za zmínku určitě koncept „dine anytime“ a zábavní systém. Určitě by bylo skvělé, kdyby Etihad jednou začal létat také na pražské letiště.

Jedinou oblastí, kde by Etihad mohl malinko přidat, je jídlo. To bylo dobré, ale nebylo to nic výjimečného, co by si cestující zapamatoval. Celý zážitek z této cesty kazí především již zmiňovaný autobusový přesun z letiště do centra Dubaje. Neexistují oddělené autobusy pro cestující v byznys třídě. Autobus cestující vyhodí na parkovišti u nepříliš pěkného zastaralého obchodního centra ve středu Dubaje, kde nejsou taxíky či jiná navazující doprava. Hlavně celý proces nástupu a výstupu je velmi chaotický a pocit z cesty Etihad autobusem naprosto degraduje celý zážitek z byznys třídy.

Číslo letu: EK12

Třída: Business Class
Trasa: London(LHR) ->Abú Dhabí (AUH)
Délka letu: 6h50m
Typ letadla a registrace: Boeing 787-10 (A6-BME)
Sedadlo: 6K
Datum letu: Říjen 2021

United Airlines: Americká nenaleštěná bída

Enjoy

Po mé cestě do Spojených států se zastávkou v Dubaji jsem potřeboval koupit jednosměrnou letenku zpět do Prahy. Vzhledem k tomu, že ceny jednosměrných letenek většinou stojí více než zpáteční, sáhl jsem po koupi letenky za míle. V takovém případě se platí stejná cena za jeden směr ať je letenka pouze jednosměrná nebo zpáteční.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Let s Qatar Airways: I ta nejlepší byznys třída umí zklamat. Počtem toalet

Enjoy

Až na pár výjimek už lze létat všude tam, kam to šlo před covidem. Před rokem jsem se ale do Spojených států dostával jen složitě, přes Dauhá. Šestnáctihodinový let do Texasu se dal „přežít“ i díky nejmodernějším sedadlům, kterými je vybavena byznys třída Qatar Airways. Je to to nejlepší, co můžete dnes mít. A vaše záda vám za tuto volbu poděkují.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek