Aukční sál už nestačí. O drahé obrazy se dnes běžně bojuje i online
Aukční sál už není jediným místem, kde se rozhoduje o ceně obrazu. Díky internetu mohou při dražbách přihazovat lidé z celého světa, což rozšiřuje okruh potenciálních kupců. Podle Matyáše Kodla z aukčního portálu Artslimit se online dražby staly plnohodnotnou součástí trhu s uměním.
Ještě před několika lety bylo online dražení spíš doplňkem klasických sálových aukcí. Předpokládalo se, že významnější díla budou sběratelé chtít dražit osobně. To už neplatí. Dnes si můžete dílo přijít prohlédnout na předaukční výstavu, poradit se s odborníkem a samotné aukce se pak účastnit online třeba z druhého konce světa. A to mění jednu zásadní věc.
Konkrétně počet lidí, kteří mohou konkrétní dílo dražit. „Online prostředí se stalo plnohodnotnou součástí trhu a lidé jsou ochotni jeho prostřednictvím nakupovat i velmi kvalitní a drahá díla,“ říká Matyáš Kodl.
Právě větší dostupnost může být pro aukční trh významná. Pokud se o obraz uchází více zájemců, roste šance, že se jeho cena dostane výš, než by odpovídalo původnímu odhadu nebo vyvolávací ceně. Internet přitom neznamená jen pohodlnější způsob přihazování. Rozšiřuje samotný trh.
Z aukčního sálu do celého světa
Digitalizace podle Kodla přivedla k umění také lidi, kteří by do klasického aukčního sálu možná nikdy nepřišli. Nemusí znát prostředí aukcí ani mít zkušenosti se sběratelstvím. Mohou si nabídku v klidu projít na internetu, zjistit si informace o autorovi a díle a teprve potom se rozhodnout, zda přihodí. „Digitalizace podle mě trh nejen zjednodušila, ale také ho otevřela mnohem širšímu okruhu lidí,“ říká.
Dva zloději se v noci vloupali do muzea Pierra-Augusta Renoira v Cagnes-sur-Mer a odnesli nejméně čtyři umělecká díla v odhadované hodnotě devět milionů eur, tedy asi 218 milionů korun. Obrazy podle záznamů kamer vyřezávali přímo z rámů, jedno z děl ale při útěku upustili.
Loupež za 218 milionů. Zloději vyřezali obrazy z Renoirova muzea a zmizeli
Zprávy z firem
Na internetu dnes draží zkušený sběratel, který před dvaceti lety sedával v první řadě aukčního sálu, stejně jako třicátník, který se k umění dostal přes sociální sítě a kupuje své první dílo. Společným rysem je pro ně důraz na čas a pohodlí. A možná je mezi online klienty i více lidí, kterým vyhovuje určitá anonymita a klid. „Řada našich klientů je pracovně velmi vytížená a možnost účastnit se aukce odkudkoli je pro ně zásadní,“ popisuje Kodl.
Výsledkem je trh, ve kterém už není příliš smysluplné dělit dražitele na „online“ a „offline“. Jeden sběratel sedí v sále, další telefonuje a třetí přihazuje z mobilu. Všichni přitom soupeří o stejný obraz.
Miliony už online nejsou výjimkou
Že se tento model stal běžnou součástí trhu, ukazuje i fungování tradičních aukčních domů. V květnu se v Galerii Kodl dražilo 217 děl. Zatímco jejich vyvolávací ceny dohromady činily 118 milionů korun, dražitelé nakonec nabídli téměř 250 milionů. Vedle více než 400 lidí v sále se dražitelé zapojovali také po telefonu a přes internet.
Českou republiku bude v boji o Oscara za nejlepší mezinárodní film reprezentovat česko-slovenský dokument Kdyby se holubi proměnili ve zlato režisérky Pepy Lubojacki. Syrový rodinný příběh natočený na mobilní telefon letos získal cenu za nejlepší dokument na Berlinale.
Rodina, závislost a život bez domova. Česko vybralo svého kandidáta na Oscara
Enjoy
Nejde přitom o souboj starého světa s novým. Online a klasická aukce se postupně slévají v jednu. Kodl očekává, že tento trend bude pokračovat. Milionová díla podle něj bude zcela běžné kupovat online.
Data vědí hodně. Ale ne všechno
Internet zároveň poskytuje aukčním domům něco, co klasický sál nabídnout nemůže: data. Je možné sledovat, která díla lidé vyhledávají, kolikrát si je zobrazili, která si ukládají nebo u kterých si vyžádali další informace. Aukční dům tak ještě před samotným začátkem dražby získává představu o tom, kam se soustředí zájem.
Vydraženo na Artslimitu:
| vyvolávací cena (v Kč) | dosažená cena (v Kč) | nárůst o | |
| Václav Špála: Na Berounce | 300 tisíc | 2,4 milionu | 700 procent |
| Eva Švankmajerová: Stopa | 150 tisíc | 1,8 milionu | 1100 procent |
| Viktor Oliva: kompozice V makovém poli | 80 tisíc | 720 tisíc | 800 procent |
Bylo by ale chybou myslet si, že z dat lze předpovědět výsledek aukce. „Data jsou pro nás velmi užitečný nástroj, nikoli křišťálová koule. A myslím, že právě to je na aukcích pořád krásné,“ říká Kodl.
Umělecký trh se totiž nechová jako burza. Do hry vstupuje vkus, emoce, vztah ke konkrétnímu autorovi i osobní historie sběratele. Dílo, které před aukcí nevypadá jako favorit, může v posledních minutách přitáhnout několik zájemců a jeho cena může prudce vzrůst.
Čím jednodušší nákup, tím důležitější důvěra
Právě tady má ale digitalizace své limity. Obraz si sice člověk může koupit na několik kliknutí, pořád ale potřebuje vědět, co vlastně kupuje. Každé dílo je originál. Rozhoduje jeho stav, provenience, autenticita i kontext, v němž vzniklo.
Tančící dům slaví 30 let od zahájení zkušebního provozu. Podle historika architektury Richarda Biegela patří dodnes k výjimečným novostavbám, s nimiž se v Česku může měřit jen několik málo realizací.
OBRAZEM: Gehryho pražská ikona slaví 30 let. Tančící dům stále nemá mnoho konkurentů
Reality
Začínající sběratel se proto podle Kodla nemůže spoléhat pouze na fotografii a cenu na obrazovce. Důležité je nakupovat prostřednictvím důvěryhodných aukčních domů a galerií, které za nabízenými díly stojí svou odborností a reputací. „Samotná technologie z nákupu umění bezpečnou investici neudělá,“ upozorňuje.
Doporučuje proto začít tradičně. Chodit na výstavy, prohlížet si díla osobně, číst a mluvit s odborníky. K umění je podle něj potřeba se takzvaně „prokoukat“. „Umění je dobré kupovat srdcem a hlavou zároveň. Pokud se mi dílo líbí a současně rozumím jeho kvalitě, kontextu a ceně, je to podle mě nejlepší výchozí pozice,“ vysvětluje.
Aukční sál nezmizí
Internet tedy klasický aukční sál nejspíš nezničí. Spíš mu vezme monopol. Atmosféru okamžiku, kdy se v sále několik lidí přetahuje o jeden obraz, obrazovka úplně nenahradí. Ale i člověk, který přihazuje z telefonu doma nebo na cestách, může poslední minuty aukce prožívat velmi intenzivně.
Nedělní aukce Galerie Kodl tak přinesla nový autorský rekord Josefa Čapka i benefiční výtěžek pro Pražské jaro a Centrum Paraple.
Čapkův Piják přepsal aukční rekord
Enjoy
A nakonec je nejdůležitější okamžik stejně ten, kdy si obraz přinese domů a začne s ním žít. Technologie může změnit způsob, jakým lze dílo koupit, ale vztah nového majitele k němu za něj nevytvoří.
Budoucnost tak podle Kodla patří především hybridnímu modelu. Obraz může člověk vidět osobně, nastudovat si ho online a nakonec za něj přihodit z mobilu. A právě širší dostupnost může měnit i ceny.
Podle Matyáše Kodla může technologie obchod s uměním zrychlit, zpřístupnit a globalizovat, ale vztah mezi sběratelem a galeristou nebo aukčním domem podle něj nenahradí. V tomto oboru je důvěra stále ta nejcennější komodita.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
