Ze statku, kam zatékalo, vzniklo místo pro svatby. Penzion Na Kmíně oživil rodinný příběh
Kdysi tu bydleli zaměstnanci hospodářství, dnes přijíždějí hosté na víkendy a páry tu slaví svatby. Denisa Kubálková proměnila zanedbaný rodinný statek v Obříství v penzion Na Kmíně. Historickým budovám zachovala charakter a našla pro ně nové využití. „Nechtěla jsem, aby se z areálu stal jen krásně opravený památník rodinné historie,“ říká.
Třináct apartmá, každé trochu jiné, zahrady, historická stodola a kostel pro svatební obřady. Penzion Na Kmíně v Obříství nedaleko Prahy dnes láká na venkovskou atmosféru i osobní přístup majitelky Denisy Kubálkové. Sama navrhovala interiéry, vybírala nábytek a hledala způsob, jak do starého hospodářství přivést hosty, aniž by přišlo o svůj charakter. Na místo, kde původně pracovala jako zootechnička, se dnes jezdí odpočívat, slavit i pořádat firemní setkání.
Kdysi se tu prodávalo zboží, za socialismu fungovala prodejna Pramen a později rodinný bufet. Pak historický dům na krumlovském Latráně na dlouhá léta osiřel. Dnes za jeho obnovenou fasádou vznikla rezidence se sedmi apartmány, wellness a soukromou zahradou. Při rekonstrukci stavbaři odkryli část středověkého opevnění a pod domem vyhloubili šest vrtů pro vytápění a chlazení.
Z chátrajícího domu luxusní rezidence. V Českém Krumlově zachránili historickou stavbu
Reality
„Krásný pokoj si můžete rezervovat na mnoha místech. Ale ne všude máte pocit, že jste přijeli někam, kde je za každým detailem skutečný člověk a kus historie,“ říká Kubálková. Těší ji, když si návštěvníci všimnou květin, vybavení pokojů nebo snídaně, na kterých si dala záležet. Zároveň zjišťuje, že samotné ubytování je často jen částí toho, co hosté hledají. „Chtějí si užít celé místo. Zastavit se, odpočinout si, být spolu.“
Že tento přístup funguje, naznačují i ocenění. V roce 2022 Na Kmíně zvítězilo v soutěži Amazing Places v kategorii Penziony, v roce 2024 pak v kategorii Svatební místo. Pro Kubálkovou je to potvrzení, že návštěvníci oceňují nejen podobu areálu na fotografiích, ale také to, co v něm zažijí. Jeho dnešní atmosféra přitom vznikala postupně, během let oprav a hledání nového směru pro rodinné hospodářství.
Kdysi svatební dar, později majetek čečenských miliardářů a dnes nemovitost hledající nového majitele. Uprostřed krušnohorských lesů nedaleko Karlových Varů se prodává historický lovecký zámeček Favorit. Rozlehlý areál s kaplí, hájovnou a tanečním sálem nabízí realitní kancelář Sotheby's International Realty.
Kdysi dar z lásky, později majetek oligarchů. Zámeček za miliony hledá nového pána
Reality
Každý pokoj má vlastní příběh
Při zařizování penzionu se Kubálková neřídila jednotnou hotelovou šablonou. Nemá vystudovaný design, inspiraci i jednotlivé kusy nábytku proto hledala sama a některá řešení zkoušela metodou pokusů a omylů. Výsledkem jsou apartmá s odlišným charakterem, v nichž zůstaly zachované původní stavební prvky. „Neměla jsem ambici postavit za historickou fasádou anonymní hotel, který by mohl stát kdekoliv na světě,“ vysvětluje.
Rákosová střecha, dubové podlahy ze staletého dřeva a kachlová pec jako z 19. století. Na první pohled tradiční jihočeská usedlost, za jejími zdmi se ale skrývá bydlení, které má k obyčejné chalupě daleko. Více než tři sta let staré stavení na Strakonicku prošlo náročnou rekonstrukcí, při níž dostalo hlavní slovo tradiční řemeslo. Nechybí však ani sauna, vířivka či přírodní koupací jezírko. Nyní je nemovitost na prodej.
Z bývalé kovárny luxusní venkovské sídlo. Na Strakonicku je na prodej unikátní usedlost
Reality
Původní trámy a kamenné klenby doplnila vybavením, které odpovídá současným nárokům na pohodlí. Historické budovy ale vyžadovaly kompromisy. Ne každý nápad bylo možné uskutečnit a ne každé působivé řešení se hodilo pro každodenní provoz. Rozhodující pro ni bylo, aby se při úpravách neztratila atmosféra statku. „Nové využití má starému statku pomáhat žít, ne ho vymazat,“ shrnuje.
Od víkendových pobytů po svatby
Dnešní podnikání kombinuje ubytování, svatby, firemní akce i pronájem části prostor dalším podnikatelům. Jednotlivé činnosti na sebe navazují: svatební hosté v penzionu přespávají, firmy využívají catering a zasedací prostory, návštěvníci na víkend zase možnost dobře se najíst nebo si dopřát masáž. Rozmanité využití pomáhá udržovat v chodu celý rozsáhlý areál. Výhodou je přitom poloha nedaleko Prahy, která se tu spojuje s venkovským prostředím.
Penzion otevřela v roce 2019, ale myšlenka ubytovávat hosty navazovala na mnohem starší historii domu. Budova v minulosti sloužila zaměstnancům statku a majitelce dávalo smysl její původní funkci zachovat, ovšem v nové podobě. „Chtěla jsem vytvořit místo, kde se lidé budou cítit dobře, kam přijedou na víkend, oslaví svatbu nebo uspořádají firemní setkání,“ říká. Zároveň bylo zřejmé, že tak velké hospodářství potřebuje více zdrojů příjmů.
Pole musela ustoupit penzionu
Proměna statku přinesla i rozhodnutí, které Kubálková dodnes nese těžce. Vystudovala zemědělství, hospodaření jí bylo blízké a dlouho tvořilo přirozenou součást její práce. Nakonec se však rozhodla činnost na polích ukončit a soustředit se na penzion a provoz areálu. „Zemědělství je přitom nedílnou součástí naší rodinné historie. Stále ale věřím, že se k němu jednou vrátím – a pokud ne já, třeba některé z mých tří dětí,“ říká.
Důvodem byla především obtížná předvídatelnost zemědělského podnikání. Náklady na osiva, hnojiva, ochranu rostlin a práci na polích přicházejí dlouho předtím, než pěstitel zjistí, jak dopadne úroda a za jakou cenu ji prodá. „V posledním roce hospodaření se kvůli nízkým výkupním cenám ekonomicky nevyplatilo ani sklízet brambory a nevydařil se mi ani porost cukrové řepy,“ popisuje Kubálková. Vysoké náklady a následná ztráta přispěly k rozhodnutí dát přednost penzionu, jehož provoz jí umožňuje přesnější finanční plánování.
Zemědělská minulost však z místa nezmizela. Připomíná ji i samotný název Na Kmíně, odkazující k plodině, která kdysi pomohla jejímu pradědečkovi vybudovat rodinné hospodářství. Také při obnově budov se Kubálková snažila zachovat vazbu na jejich původní účel. Nová kapitola měla vyrůst z té předchozí.
Nejdřív bylo potřeba zachránit budovy
K dnešní podobě vedla dlouhá cesta. Po desetiletích státního hospodaření byl statek ve velmi špatném stavu a některé budovy připomínaly ruiny. Do objektu dnešního penzionu dlouhé roky zatékalo a ani po revoluci neprošel zásadní opravou. Nestačilo proto obnovit střechy a fasády, bylo nutné promyslet, jak budou jednotlivé části areálu dál sloužit.
„Celý areál bylo potřeba postupně vrátit do života a najít mu ekonomický smysl,“ vzpomíná Kubálková. Opravy postupovaly po částech, podle naléhavosti i možností využití. Od začátku přitom chtěla, aby se na statku znovu pracovalo, podnikalo a setkávalo. „To je podle mě zásadní rozdíl mezi rekonstrukcí domu a obnovou celého hospodářství. U domu můžete jednou skončit. U statku, jako je ten náš, máte pocit, že práce nikdy nekončí.“
Když se sem v roce 1999 přestěhovala, představu o budoucím penzionu ani svatebním místě neměla. Přivedla ji sem především rodina a pocit, že o navrácený statek je potřeba se postarat. „Postupně jsem pochopila, že převzít rodinný majetek není jen o vlastnictví. Je to hlavně o odpovědnosti,“ říká. S každou opravenou budovou přicházela další práce, ale také jasnější představa o tom, čím by se hospodářství mohlo stát.
Rodinný návrat nebyl samozřejmostí
Obnova navazovala na snahu jejího otce Igora získat zpět majetek, o který rodina přišla po roce 1948. Pro něj statek představoval mnohem víc než soubor budov a pozemků. Byl spojený s rodinnou historií, násilným vyvlastněním i odloučením od rodičů. Když po revoluci vznikla možnost návratu, chtěl ji využít.
Renesanční zámek Linhartovy na Bruntálsku má po další rekonstrukci nové lákadlo. Návštěvníci se nově podívají do opravených interiérů, vyzkoušejí virtuální realitu a postupně se mohou těšit i na zámeckou kavárnu. Památka, kterou město kdysi získalo za symbolickou korunu, se tak dál mění v moderní výletní cíl.
Zámek za korunu ožívá. Linhartovy lákají na virtuální realitu i novou kavárnu
Reality
Rodina však v restituci získala pouze polovinu původního majetku. Druhá část podle Kubálkové souvisela s komplikovanou situací její babičky, která žila v Austrálii a nechtěla se vracet do země spojené s těžkými vzpomínkami. Následovaly dlouhé soudní spory a v roce 2007 rodina zbývající polovinu od státu odkoupila. Rozhodnutí pro ni mělo především osobní rozměr. „Věděla jsem, že pokud to vzdáme, rodinný příběh se tím vlastně definitivně uzavře,“ vysvětluje.
Kmín stál u prvního začátku
Rodinná historie v Obříství se začala psát v roce 1925. Pradědeček Jiří Havelka tehdy koupil panství na úvěr a pustil se do pěstování kmínu, díky němuž se mu podařilo půjčku splatit. Úspěšné hospodaření přerušilo znárodnění v roce 1948, po němž následovalo i jeho uvěznění. Další generaci pak zasáhla emigrace: rodiče Igora a jeho sestry Lenky uprchli do Austrálie, zatímco děti zůstaly v Československu.
Právě zkušenost s rozdělením rodiny a ztrátou domova formovala vztah otce Kubálkové ke statku. Dceři podle jejích slov předal především přesvědčení, že rodinná historie nekončí jednou nespravedlností a že má smysl se o věci starat, i když výsledek nepřijde hned. Dnes na místě někdejšího hospodářství vznikají jiné rodinné příběhy. „A vlastně mě na tom nejvíc baví, že místo, které kdysi rodině přineslo tolik smutku, dnes lidé vyhledávají kvůli nejšťastnějším okamžikům svého života,“ říká Kubálková.
