Češi za týden odpracují téměř o dvě hodiny více, než je unijní průměr
I přes relativně vysokou produktivitu v rámci střední Evropy zůstává česká ekonomika výrazně závislá na intenzivním využívání pracovní síly.
V roce 2024 činila průměrná skutečná týdenní pracovní doba v Evropské unii 36 hodin. Je to o hodinu méně než v roce 2014, kdy se průměr pohyboval na úrovni 37 hodin. Za poklesem stojí mimo jiné vyšší podíl částečných úvazků v některých ekonomikách západní Evropy.
Z pohledu jednotlivých zemí však panují v EU výrazné rozdíly (viz mapa Eurostatu níže). Nejvíce hodin týdně v průměru odpracují Řekové (39,8 hodiny), následovaní Bulhary (39), Poláky (38,9) a Rumuny (38,8). Tedy státy, které buď procházejí ekonomickou konvergencí, nebo čelí vyšším tlakům na pracovní sílu.
Česká republika se s průměrným týdnem o délce 37,8 hodiny řadí k nadprůměrně pracujícím zemím. Češi tak týdně pracují téměř o dvě hodiny více, než činí průměr EU. Tento údaj potvrzuje, že i přes relativně vysokou produktivitu v rámci střední Evropy zůstává česká ekonomika výrazně závislá na intenzivním využívání pracovní síly. Namísto vyšší míry automatizace či investic do špičkových technologií tak stále spoléhá spíše na delší pracovní dobu a tradiční průmyslový model.
Na opačné straně spektra najdeme Nizozemce, kteří v průměru odpracují pouhých 32,1 hodin týdně, dále Dány, Němce a Rakušany (každý 33,9 hodiny). Tyto země těží z vysoké produktivity práce a širokého rozšíření flexibilních a zkrácených úvazků, zejména v sektoru služeb.
Úspěšné působení na západoevropském trhu, zaměstnávání pracovníků z východních členských států EU a vše řídí „mozek“ v Česku. Takhle nevypadá tradiční představa o exportu tuzemských firem do zemí na západ od našich hranic. Ukazuje se ale, že české firmy nemusí být jenom v nezdravě podřízeném postavení dodavatelů součástek (jak to často bývá v autoprůmyslu), ale dokážou se prosadit i díky finálním dodávkám produktů, služeb nebo výsledkům špičkového výzkumu, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie, který vydává ministerstvo zahraničí. 
ANALÝZA: Češi nemusejí být na evropském trhu otloukánky. Příklady z praxe
Zprávy z firem
Den matek sice nedosahuje komerčního rozměru Valentýna či MDŽ, přesto představuje pro český maloobchod výrazný sezónní impuls. Letos Češi podle odhadů utratí za dárky pro maminky až 470 milionů korun – o dvacet milionů více než loni. Nejčastěji sáhnou po květinách a bonboniérách, tedy dvou komoditách, jejichž ceny rostou rychleji než kariéra žen po rodičovské.
Lukáš Kovanda: Den matek za 470 milionů. Ale návrat do práce zůstává pro matky luxusem
Money
