Demokratické strany, TOP 09, ODS nebo STAN svedly v Poslanecké sněmovně hrdý, leč marný boj. Nechtěly do čela Sněmovny Tomia Okamuru. Argumentovaly jeho protiukrajinskými, asociálními a populistickými postoji. Marně.
Vládní strany nás měsíce strašily, jaké horory nastanou po vítězství Andreje Babiše. Když k tomu skutečně došlo, poplácaly se po zádech a v klidu mizí ze scény. My, obyčejní lidé, tu ale musíme zůstat. Opuštění jako Jeníček a Mařenka v lese. Přitom teď nastal čas na hrdinství.
Výsledek sněmovních voleb opravdu zásadně ovlivnil fakt, že Motoristé překročili pětiprocentní hranici. Pokud by dopadli jako Stačilo!, pod pětiprocentní hranicí, kabinet premiéra Petra Fialy mohl pomýšlet na to, že bude vládnout další čtyři roky. Právě vyklizení pozic Motoristům tedy bylo osudovou chybou koalice Spolu. A zejména pak její nejsilnější strany, ODS.
Americká vyhrocená politika vyústila po letech do rozpočtového provizoria. Statisíce rodin budou bez výplat a státní aparát jede na autopilota. Děsivé kulisy doplňuje ještě rétorika Donalda Trumpa, která dělá z běžné politické strategie záškodnictví. Ukazuje se jediné, pro amerického prezidenta není politika uměním možného, ale tvrdé autoritářské zakleknutí.
Volební kampaň slíbila voličům celou řadu věcí. K řešení řady z nich se přitom vítězná strana ani budoucí vládní koalice (či jednobarevná vláda) téměř jistě nedostane. A to jednoduše proto, že na to nemá mandát, případně to není otázka zákonů. Pojďme se tedy podívat na to, o čem tyto volby ve skutečnosti nebudou, ačkoli nám to strany slibují.
Volební kampaň nám vrcholí, už za týden budeme vědět výsledky a rozložení sil. Okamžitě se rozjede ono reálné druhé kolo voleb, tedy pověření sestavením vlády, vyjednávání o složení koalic, neúspěšní lídři budou skládat funkce, začne pnutí ve stranách. Pojďme se podívat na některé možné aspekty této povolební hry, která začne příští sobotu. Bude to zábava, něco pro fajnšmekry politických strategií a her.
Ne rozšíření Dukovan. Ani výstavba dálnic, ani bydlení. Dokonce ani ne valorizace důchodů. Klíčovým tématem Česka je růst platů učitelů. Kupodivu nejde o vzdělávání našich dětí a posouvání Česka vpřed v soutěži národů. Jde prostě a jenom o ty platy. Že prý když budou vyšší platy, děti budou chytřejší.
Fakta jsou zřejmá. Babiš někdy před dvaceti lety vymyslel, že si vezme dotaci padesát milionů na Čapí hnízdo, přestože na ni neměl nárok. Dělalo to tak mnoho bohatých podnikatelů, když si stavěli hotely a rekreační střediska. Byly to však dotace určené pro malé a střední firmy, ne pro boháče.
Klíčovém problémem je, že Evropská unie reguluje, jak mají slepice klást vejce. Už ne v kleci, ale někde „lidštěji“, třeba v podestýlce. Bohulibý záměr, který má vaječný průmysl vrátit do devatenáctého století. Bohužel, ten současný vaječný průmysl na tuto progresivní myšlenku není připraven. Důsledkem bude, že nebude dost vajec. Nebo budou příliš drahá.
Je to bizarní, nicméně český stát může nakonec na prodeji bitcoinů darovaných ministerstvu spravedlnosti prodělat. Česko by se tak stalo historicky první zemí, která prodejem bitcoinů utrpěla ztrátu. Státy celkem běžně prodávají například bitcoiny zabavené kriminálníkům, vždy ovšem pochopitelně se ziskem. Česku ale nyní hrozí zhruba půlmiliardová ztráta. Tedy nikoli výnos „jedné miliardy“, jímž se resort spravedlnosti chlubil.
Máme nového šéfa ČT, který vzešel z volby, jde o zkušeného televizního manažera a pravděpodobně jeho cílem není veřejnoprávní stanice zrušit. Tím ale dobré zprávy o volbě končí. Celý týdenní cirkus totiž znovu ukázal limit toho, jak vlastně dohled nad veřejnoprávními médii v Česku „funguje“. A taky se potvrdilo, že systém, který vlastně nikdo nechtěl a nechce, nikdy nevede k dobrým výsledkům.
