Když přijdete na hlavní pobočku společnosti Pražská energetika v Jungmannově ulici v centru Prahy, postarší člen ochranky vás hned u dveří upozorní, že firma nenabírá nové klienty. Chcete zjistit situaci se zdražujícím plynem a elektřinou, ověřit možnosti na trhu. A hned u vchodu dostanete ránu. Žádné další klienty nebereme! Což vám následně potvrdí paní za přepážkou.
Ropa je hnusná, smradlavá tekoucí kaše, která vznikla v minulosti ze zemřelých zvířat a rostlin. Z nechutného mixu chcíplin. Tmavě hnědá, vazkavá, nic krásného.
Už jste si toho mohli všimnout v březnu, kdy raketově vystřelila cena benzínu a nafty. Při cestě po dálnici najednou mnohem více řidičů jezdilo v pravém pruhu, rychlost 120 v hodině. O pár měsíců dříve půlka aut svištěla v levém pruhu, sto padesát na tachometru. Jasná a jednoznačná změna spotřebitelského chování, kterou dokládají i první statistická data.
Energetické firmy vydělávají miliardy, Češi se přitom hroutí pod drahými energiemi. A co dělá vláda? Zamýšlí se ve svém komentáři Dalibor Martínek z Newstreamu.
Největší krach novodobých českých dějin, kdy Arca Investments slovenského finančního žraloka Pavola Krúpy nasbírala od investorů kolem třiceti miliard korun, které se následně „ztratily“, jde do další fáze. Věc je zamotaná tím, že od Krúpy převzal spletenec firem další slovenský šíbr Rastislav Velič.
Tak za prvé, samozřejmě, že je v civilizovaném světě hokejový šampionát ve Finsku mnohem sledovanější, než jak bude sledováno, kterak Češi za šest týdnů povedou EU. Nějaké české „vedení“ nikoho na Západě nezajímá. Kromě bruselských myší. Kdybyste se v červenci zeptali na ulici Lisabonu deseti Portugalců, kdo vede Evropskou unii, nebude to vědět ani jeden. Na to sázím tisícovku.
Miroslav Singer, bývalý guvernér České národní banky, mi asi před měsícem při rozhovoru řekl, že se růstem cen musíme protrápit, a že každý něco ztratí. Že se s tím nedá nic dělat. Současný guvernér národní banky Jiří Rusnok mluvil při rozhovoru v únoru v podobném duchu. Inflace každého z nás připraví o peníze. A do třetice, podobně nyní mluvil i Tomáš Nidetzký, současný viceguvernér, a ještě nedávno jeden z aspirantů na guvernérskou pozici. Tu mu vyfoukl Aleš Michl.
Tento text je víc osobní, než bych si přál. Aleše Michla jsem poznal před víc než dvaceti lety, kdy při studiu Vysoké školy ekonomické psal do Hospodářských novin. Psal pěkně, přemýšlel originálně. Vím o tom své, jeho texty šly mýma rukama. Možná mu tato osobní vzpomínka jako budoucímu guvernérovi nebude příjemná. Nicméně i v nové pozici bude muset unést názory novinářů, bude to součástí jeho profese.
Nejtěžší otázka, kterou můžete položit dodavateli elektřiny, zní: O kolik zdraží v letošním roce elektřina? Nikdy jste neslyšeli tolik výmluv, neměli tolik telefonátů, kdy se vám zaměstnanci dodavatelské firmy snaží vysvětlit, že to prostě spočítat nejde. Lze to pochopit, doba je těžká. Nicméně výsledné sdělení je, že lze čekat další zdražování elektřiny.
Národní banka má pro zvyšování sazeb zažitou argumentaci. Řídí se podle jednoduché rovnice: rostou ceny, zvyšujeme sazby. Inflační pásmo je pro Českou národní banku modla. Pásmo kolem dvou procent meziročního růstu.
Přišel mejl ze školy. Děti pojedou na výlet, pošlete 700 korun. 250 za návštěvu jakési atrakce, 450 korun za dopravu. Čtyři sta padesát korun za dopravu? Za to by se dalo jet autobusem do Berlína! Snad nejedou do Berlína… Dále v dopise ze školy stálo, připravte si tisícovku na učebnice pro příští rok za jedno dítě. A za tři týdny je škola v přírodě, čtyři noci za pět tisíc korun.
