Nová čísla vývoje ekonomiky potvrzují pokles výkonnosti České republiky. Meziročně česká ekonomika poklesla o 0,6 procenta. Co se to děje, Češi nepracují? Omyl, je to úplně jinak.
Proč by měly být v polovině října společenským tématem školy v přírodě? V době, kdy celou společností „hýbe“ vládní úsporný balíček? Děti přece odjíždějí na pobyty až v květnu nebo v červnu.
Na náhorních planinách Krušných hor přibylo za pár let několik desítek větrných elektráren. Vrcholky hor jsou už poseté větrníky, které, když fouká, otáčejí vrtulemi a vydávají charakteristický, temný a pravidelný zvuk. Takové nízké „vžum“. Stále nové elektrárny staví například Daniel Křetínský, majitel fotbalové Sparty, miliardář. Svůj zájem má v Krušných horách i státní ČEZ, který zase musí plnit kritéria na podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Na kopci nad Božím Darem, vesnicí v Krušných horách o pár set obyvatelích, stojí bizarní stavba. Deset metrů vysoká, těžko říct, jak to pojmenovat, prostě jakýsi hranol, který se tváří jako vyhlídka nad okolním krajem. Jmenuje se Boží vyhlídka. Trošku nadnesený název. Vyhlížet se z něj dá do kraje asi tak stejně, jako z přilehlých kopců. Kolik tato stavba stála peněz? To tabulka na stěně stavby neuvádí. Nicméně sděluje, že jde o stavbu placenou z evropských fondů. Odhadem laika jde o stavbu za nějakých deset milionů korun, možná se pletu. Čtyři kamery, které dohlížejí nad nedotknutelností novotvaru, mají asi nižší hodnotu.
O jakémsi českém zájmu v rámci Evropské unie mluví politici rádi, napříč stranami. Jaký vlastně ten zájem? Dálnice, vzdělanost? Jediným viditelným jsou důchody, míní komentátor Newstreamu Dalibor Martínek.
Možná si vybavíte scénu z filmu Vrať se do hrobu, kdy výzkumný pracovník v podání Milana Šteindlera došel k závěru, že „… valná většina maturující mládeže už našla zodpovědný přístup k životu, existuje však ještě nejméně padesát procent těch, kteří (ho) nenašli…“. Je to podobné jako s hypotékami v Česku. Statistiky mají kouzlo, že je možné vykládat si je všelijak. Stejné číslo může být malé i velké.
V Česku je podle oficiálních dat statistického úřadu asi čtvrt milionu nezaměstnaných. Je to nízké číslo, podle údajů Eurostatu je to 2,7 procenta populace, druhé nejnižší číslo v rámci Evropské unie. Méně nezaměstnaných už je podle těchto dat jen na Maltě, 2,5 procenta. Prostě to vypadá, že v Česku všichni makají. Ne na dlouho. Situace se brzo změní. Nezaměstnanost v ČR po letech poroste, míní komentátor newstream.cz Dalibor Martínek.
Pražské radní a pirátce Janě Komrskové se na zasedání rady povedlo prosadit, kromě jiného, zákaz pálení starého listí na území metropole. Možná se to na první pohled zdá jako marginálie, ale je třeba si uvědomit, že je to jen jeden krůček z mnoha na cestě města ke splnění klimatických cílů. Ty má Komrsková na starost.
Andrej Babiš dvacet let na českém trhu nakupuje jednu firmu za druhou, vlastní jich přes dvě stě. Většinou šlo o podniky ze zemědělství, chemie. Mnohá jeho převzetí se dají označit za nepřátelská, prostě využil ekonomické situace subjektu, o který měl zájem. Někdy k takové tíživé situaci sám předtím přispěl. Například, když zemědělským podnikům prodal na dluh hnojiva a v témže roce se nepovedla úroda a firmy se tak dostaly do platebních potíží, prostě je převzal.
Důchodci jsou aktuálně pomyslnými vítězi ekonomické soutěže. Nárůst jejich příjmů je extrémní jak ve srovnání s průměrným růstem v soukromé sféře, tak dokonce ve srovnání s růstem mezd ve veřejném sektoru, kde platy díky tlaku odborů rostou rychleji.
Bude zítra pršet? Nebo bude vedro? Český hydrometeorologický ústav, vážená instituce plná akademiků, nasadila před dvěma lety na předpovědi nový „superpočítač“. Českou státní pokladnu stála hračička od japonské firmy NEC pouhých 73 milionů korun. To jsou drobné při pohledu na celkový rozpočet věštců počasí, který každoročně přesahuje miliardu korun veřejných výdajů.
