Tak to dopadne, když industriální památku koupí architekt. Ruiny se přemění na cenami ověnčené objekty
Novodobá historie výrobního areálu Drátovny a Šroubárny v Libčicích nad Vltavou se začala psát díky architektovi Patrikovi Hoffmanovi. Ten nejprve dva nejstarší objekty někdejšího brownfieldu koupil a posléze i citlivě zrekonstruoval.
Historie šroubáren v Libčicích nad Vltavou se začala psát v roce 1872. V dobách jejich největšího rozmachu zde pracovaly desítky tisíc lidí a výrobky odsud mířily do celé Evropy. Vždyť také Pražský spolek železných hutí, který je založil, našel skvělé místo hned na železniční trati Praha – Drážďany.
Osud areálu i dvěma výjimečným industriálním budovám, uhelnému mlýnu i bývalé kotelně, ale zpečetil rok 1989 a privatizace, budovy přestaly plnit svou funkci a začaly chátrat. Ještě tvrdší ránu jim pak zasadily povodně v roce 2002, budovy totiž stojí téměř u břehu Vltavy.
Výjimečné atmosféry si ale všiml architekt Patrik Hoffman, který jako první začal rekonstruovat budovy bývalého uhelného mlýna, posléze pak kotelny. „Naší snahou bylo objekty zachovat a očistit od nevhodných stavebních úprav z minulých let a vrátit jim jejich původní industriální podobu tak, aby i po rekonstrukci byla čitelná jejich původní funkce,“ přibližuje Hoffman.
Na výsledek jeho několikaleté práce se můžete podívat do následující galerie.
Oba jeho projekty se navíc dostaly do popředí zájmu odborné veřejnosti a získaly hned několik prestižních architektonických ocenění. Mimo jiné například cenu Grand Prix architektů.
Přes 106 kilometrů čtverečních, což je zhruba rozloha Hradce Králové, do takové plochy se rozprostírají tuzemské brownfieldy. Téměř 30 procent z těchto ploch je vhodných k bydlení, dalších 39 procent pak lze využít pro komerční výstavbu, tvrdí analýza CzechInvestu.
Brownfieldy: Černé díry na mapě Česka. Dřímá v nich potenciál k výstavbě až 40 tisíc bytů
Reality
V bývalé varně Smíchovského lihovaru už za několik měsíců vznikne umělecká galerie, kavárna a vyhlídková terasa. Objekt po náročné rekonstrukci získal kolaudaci.
Nedávno ještě ruina, na jaře galerie s díly Davida Černého. Smíchovská varna má kolaudaci
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
