Řopíky jdou na dračku, některé vyjdou i na půl milionu korun. Jak je lze využít?
Je jich 10 tisíc a prodávají se skvěle. Železobetonové pevnůstky, pro které se vneslo označení řopíky, si kupují nejenom milovníci vojenské historie, ale i architekti či podnikatelé.
Pár tisíc korun ale i půl milionu korun jsou Češi ochotní investovat do řopíku, a to i přestože často pevnůstky stojí na cizích pozemcích nebo k nim nevede žádná přístupová cesta. Aktuálně jich je v nabídce Ministerstva obrany kolem dvou desítek. V aukcích je postupně prodává Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ((ÚZSVM).
„Ceny se pohybují od několika tisíc až po stovky tisíc korun v závislosti na stavu objektu, lokalitě, nebo vlastnictví pozemku pod stavbou,“ upřesňuje Michaela Tesařová, mluvčí ÚZSVM.
Jak lze nakládat s řopíky, se můžete podívat do následující galerie:
V aktuální nabídce je například pevnůstka ve Velkém Březnu na Ústecku s vyvolávací cenou 60 tisíc. Řopík je sice v dobrém stavu, ale stojí na pozemku jiného vlastníka. O deset tisíc víc chce stát za řopík v Machníně na Liberecku, který se prodává včetně pozemku, na němž stojí. Konečná cena ale v mnohých případech může tu vyvolávací několikanásobně přesáhnout. V minulosti velký zájem vyvolal prodej řopíku v Mradicích, kdy se díky 66 příhozům v aukci navýšila minimální cena 97 400 na téměř 260 tisíc korun. Nejdražší byl objekt těžkého opevnění v Šilheřovicích na Opavsku, který nový majitel získal za 499 tisíc korun.
Jak řopíky proměňují architekti
Stavby si sice podle Tesařové zpravidla kupují milovníci historie, cestu si k nim ale nachází čím dál tím víc architektů, kteří hledají, jak betonové objekty dále využít. Například architekt Jan Tyrpekl ho využil jako základ pro dřevěnou konstrukci – tzv. útulnu. Česko-dánské studio Lasovsky Johansson Architects šlo ještě dál, snažilo se pevnůstky, kolem hranic jich může být něco kolem 10 tisíc, přeměnit na obyvatelný prostor.
Ticho, klid a výjimečný výhled nabízí experimentální dřevostavba na pohraničním opevnění ve Vratěníně na Znojemsku. Experimentální, protože její autor, architekt Jan Tyrpekl, se snažil minimalizovat náklady.
Na bunkru uprostřed polí vyrostla dřevostavba pro turisty
Enjoy
Vzhledem k omezenému prostoru a nedostatku denního světla je totiž obtížné bunkr v jeho původní podobě využívat k jiným než vojenským účelům. Proměna, jež navrhují architekti z česko-dánského studia, kteří jeden z řopíků zakoupili v roce 2019, spočívá v jeho rozříznutí tak, aby se zvětšil vnitřní prostor a zajistil vstup denního světla. „Bunkry by pak mohly sloužit jako noclehárny či díky jejich umístěním jako informační a aktivní body podél některých z národních turistických tras v Česku,“ popisují architekti možné budoucí využití vojenských pevnůstek.
Nicméně i bez zásadních úprav lze tyto železobetonové objekty jen s několika málo otvory využít. Server bunkering.cz je nabízí k přespání.
Řopíky vznikaly koncem 30. let minulého století jako součást pohraničního opevnění. Název získaly ze zkratky ŘOP, jež označovalo Ředitelství opevňovacích prací, které výstavbu opevnění řídilo. Jde o malé železobetonové pevnůstky určené pro tři až sedm mužů, opatřené střílnami a pancéřovými dveřmi. Řopík je vyroben z kvalitního železobetonu s několika málo otvory. Při celkové stavební ploše 25 metrů čtverečních je k dispozici vnitřní podlahová plocha pouhých 8,5 metrů čtverečních, přičemž vnější betonové stěny mají tloušťku až 1,2 metru.
Vlivný kladenský podnikatel Pavel Orna v devadesátkách skoupil téměř všechny domy na kladenské pěší zóně v ulici T. G. Masaryka a jejím okolí. Teď se více než třicítky domů zbavuje. Chce za ně stovky milionů korun. Zprávu jako první přinesl deník e15. 
Kladenská pěší zóna je na prodej. Za 32 domů chce podnikatel Orna přes 630 milionů
Reality
Čtyři sály, knihovna, kavárny i restaurace. Praha už má jasno, jak bude vypadat Vltavská filharmonie. Dánské studio Bjarke Ingels Group (BIG) představilo architektonickou studii. I ta už si našla svoje kritiky.
Nejenom nová budova filharmonie. Na Vltavské do dvou let započne stavební revoluce
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
