Rekonstruovat Češi umí. Prestižní architektonickou cenu získalo unikátní divadlo v Karlových Varech
Česká cena za architekturu letos putuje do ateliéru architekta Petra Hájka. Mezinárodní porota ocenila jeho projekt koncertního sálu v Karlových Varech.
„Bylo to jako stavět plachetnici v láhvi. Nejprve jsme museli vše vyrobit a nanečisto sestavit v hale, abychom věděli, že nic nechybí. Poté bylo nutné vše očíslovat, rozložit a zase sestavit v atriu budovy,“ popisuje architekt Petr Hájek vítězný projekt multifunkčního sálu. Ten navrhli jako vestavbu, která se na šesti ocelových nohách „vznáší“ uprostřed dvorany tak, aby se snížily vibrace a zachoval se odstup od stěn budovy lázní. Ocelová konstrukce se záměrně vyhýbá přímému kontaktu s historickou budovou i s původními litinovými sloupy. Novorenesanční budova Císařských lázní totiž pochází z konce 19. století a od roku 2010 je národní kulturní památkou.
Červená konstrukce je variabilní, obsahuje zasouvací hlediště, nastavitelné orchestřiště a panely i zástěny, které upravují akustiku podle aktuálních potřeb. Porotci ocenili, že všechny prvky jsou navrženy tak, aby byly odolné a snadno se udržovaly. „Autoři prokázali pozoruhodnou odvahu při překonávání počátečních omezení, vypracovali řešení, jež snoubí historický kontext a požadavky současné doby, a v neposlední řadě je také oceňují za to, že se jim podařilo přesvědčit majitele budovy o správnosti své kreativní a inovativní vize,“ argumentovali porotci svůj výběr.
Letos v mezinárodní porotě zasedli řecký architekt Alexandros Vaitsos a jejími členy dále byli architektka Doris Wälchli (Švýcarsko), krajinářský architekt Neil Porter (Velká Británie), architekta a urbanistka Silja Tillner (Rakousko), architekt Peter Moravčík (Slovensko), architektka a publicistka Adriana Granato (Itálie) a architekt a lektor Andrius Ropolas (Litva). Porotci se seznámili se všemi nominovanými díly i s jejich autory a hovořili s nimi o jejich práci, postupech i širším kontextu, v němž dílo tvořili.
Všechny nominované projekty jsou ke zhlédnutí v následující galerii.
Porotce České ceny za architekturu zaujala také proměna budovy v centru Prahy, ve které se nyní nacházejí umělecké dílny Vysoké školy uměleckoprůmyslové a slouží jako Technologické centrum UMPRUM (2023). Pod rekonstrukcí a přístavbou jsou podepsáni Ivan Kroupa, Jana Moravcová a Tomáš Zmek z Projektového ateliéru UMPRUM. Mezi finalisty se zařadila také sportovní hala v Řevnicích podle projektu architektů Petera Sticzay-Gromskiho, Jana Horkého a Sebastiana Sticzay z ateliéru Grido. Jako promyšlenou a zdařile provedenou porota ocenila Adaptaci obilného sila (2023), které je součástí revitalizovaného areálu Automatických mlýnů v Pardubicích. Autoři adaptace jsou architekti z ateliéru Prokš Přikryl architekti.
Společně s hlavním vítězem bylo z celkem 307 přihlášených realizací, resp. z 31 nominací oceněno i dalších pět děl, která získala titul Finalista, jedno dílo obdrželo čestné uznání. Vyhlášení výsledků 9. ročníku České ceny za architekturu se uskutečnilo 7. listopadu na galavečeru konaném v pražském Foru Karlín. Organizátorem této soutěžní přehlídky je Česká komora architektů.
Tržiště Pod Kaštany delší dobu hyzdilo historické centrum Zlína. Za 100 milionů se ale lokalita proměnila tak, že její podoba zaujala i zahraniční architekty. Projekt ateliéru ellement architects je jedním z nominovaných v prestižním klání Česká cena za architekturu.
FOTOGALERIE: Zlín má tržnici, kterou by mu mohla závidět i Praha
Reality
Hlavní město zveřejnilo jména 15 architektonických týmů, které zpracují návrh budoucí podoby Vltavské filharmonie. V užším výběru se objevila i česká jména. „Do nominačního kola jsme mohli doložit vlastní reference ze staveb pracujících s akustikou, a tak jsme do toho šli samostatně. Jsem rád, že k tomu máme příležitost,“ říká architekt Petr Hájek.
Architekt Hájek: Místo na filharmonii je vybrané dobře. Dál od centra se staví líp
Leaders
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
