Bydlení jak za Dickense. Jak se žije v nájmech u Karla III. a prince Williama
Britská královská rodina si zakládá na ekologii a sociálním poslání. Jak ale říká biblické poslání, „po ovoci poznáte je“. V podnikání královských vévodství, která pronajímají půdu i bydlení, však výše zmíněné principy nejsou vždy patrné. Deník The Guardian například ukazuje, že život v královských nájmech je mnohdy pravým opakem života v paláci.
Britská královská rodina má kromě státních, ceremoniálních a charitativních funkcí i hospodářské zájmy. Své podnikání provozuje zejména prostřednictvím dvou starobylých panství – panovník je živ (mimo jiné) z výnosů Lancasterského vévodství a následník trůnu stojí v čele Cornwallského vévodství. Královská rodina má i další državy, například pozemky kolem zámku Sandringham v Norfolku.
Zmíněná vévodství mají různé aktivity, ale stále působí hlavně jako správci majetku. Vlastní zemědělské, komerční i rezidenční pozemky a nemovitosti. Farmářům pronajímají půdu i farmy, běžným lidem zase nabízejí bydlení. Podle dostupných informací má Lancasterské vévodství přes 300 jednotek pro nájemní bydlení.
Královská panství mají poměrně dobré PR. Prezentují se jako uvědomělí vlastníci, kterým leží na srdci místní komunity i ekologie. Princ William nedávno prezentoval své plány, jak jeho cornwalské panství využít k podpoře dostupného bydlení a tvrdil, že nejsou jen „tradičními landlordy“, ale že sledují i sociální hledisko.
Cornwallské vévodství je zdrojem peněz pro prince Williama a jeho rodinu. Je to dobře šlapající podnik, díky kterému je princ z Walesu jedním z největších vlastníků pozemků v zemi. Královská rodina se ale vedle toho snaží podporovat i sociální rozměr, který by měl v příštích letech posílit.
„Nejsme jen landlordi.“ Princ William chce své Cornwallské vévodství vést sociálněji
Politika
Karel III., když byl ještě následníkem trůnu, inicioval v Cornwallu řadu projektů založených na jeho idejích o harmonii, prosazoval ekologické zemědělství a dokonce experimentoval s novými komunitně provázanými městy jako Poundbury nebo Nansledaan. I na české obrazovky si našel cestu dokument „Doma v Cornwallu“.
Nejsme „tradiční landlordi“, ale podnikáme tak
V poslední době však stránky novin plní i negativní aspekty královského podnikání, které jejich tvrzení o sociálním zaměření nabourávají. Odpůrcům monarchie – a nejen jim – vadí, že i v jednadvacátém století využívají archaických práv. Vyšlo například najevo, že pokud někdo na území vévodství v Lancasteru zemře bez dědiců, nepřipadne jeho majetek státu jako obvykle, ale králi (psali jsme zde).
Investigace deníku The Guardian také minulý týden poukázala na to, jakým způsobem vévodství podnikají v rezidenčních pronájmech. Realita je na hony vzdálená královskému životu v palácích a honosných venkovských sídlech.
Karel III. udělá krok, který žádný britský monarcha v moderní historii neudělal. Zveřejní své daňové přiznání a Buckinghamský palác tvrdí, že jde o součást snahy otevřít královské finance veřejnosti.
Karel III. zveřejní daňové přiznání. Jako první britský monarcha v moderní historii
Money
Deník zjistil, že řada pronájmů nesplňuje aktuální požadavky. V Anglii a Walesu je od roku 2020 po vlastnících požadováno, aby jejich nabízené nemovitosti měly minimálně energetický štítek E. Jak Cornwallské, tak i Lancasterské vévodství disponují poměrně velkým počtem domů, které tyto požadavky nesplňují. Nemusí jít rovnou o porušení zákona. Existuje totiž několik výjimek (či děr v zákoně?), kterých lze využít. Jednou z nich je to, že by přestavby, zateplení apod. byly drahé, tedy přesahující povinný zákonný limit pro investice ve výši 3 500 liber (asi 100 tisíc korun) na jedu nemovitost.
Vévodství se zde chovají právě jako komerční vlastníci, kterými podle vyjádření Williama nejsou. Zákon sice neporušují, ale není podivné, když ikona ekologického hnutí vydělává na hrubě neekologických pronájmech? Zvláště když jsou vévodství zisková a nemohou si stěžovat na nedostatek zdrojů pro rekonstrukce.
Mark Zuckerberg přidal do svého majetku další mimořádnou nemovitost. Zakladatel a šéf společnosti Meta koupil na jihovýchodě Irska novogotický zámek Strancally z první poloviny 19. století. Hodnota historického sídla se podle The Irish Times odhaduje na 20 až 30 milionů eur, tedy přibližně 482 až 724 milionů korun.
Zuckerberg koupil zámek v Irsku
Leaders
Nestěžujte si, jinak vás zkasírujeme
Nejde přitom jen o ekologii a veřejný obraz. Ne zrovna dobře se žije i nájemníkům. Řada domů totiž není izolovaná, tudíž je v nich v zimě zima a v létě příšerné horko. K tomu připočtěte jednovrstvá okna a absenci ústředního topení. Mnozí královští nájemníci spoléhají na elektrické přímotopy, značně neefektivní a neekologické, případně na klasická krbová kamna. Není divu, že organizace mluví o podmínkách jako „za Dickense“.
V takto zoufalých podmínkách nehodících se do moderní doby přitom žijí i senioři nebo lidé z ohrožených skupin. Jistý nedávno zemřelý devadesátník prý takto prožil desítky let, přičemž posledních dvacet let zřídka vycházel z domu. Další nájemník se deníku svěřil, že má strach, že jeho okna při otevírání vypadnou ze zdi.
Panství evidentně do rekonstrukcí nechtějí příliš investovat. A když si prý lidé na stav nemovitostí stěžují, vedení vévodství jim připomene, že neplatí velké nájmy a že jim je klidně zvýší. Nájemníci jsou tedy v patové situaci.
Když vévodství mluví o velkých projektech a sociálním poslání, nemělo by se nejdříve podívat na své dosavadní působení a postarat se o vlastní nájemníky? Blyštivé titulky v novinách to sice nejspíš nepřinese, ale mohou tak zlepšit život mnoha potřebných takřka ze dne na den. K tomu se možná zbaví negativních článků...
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.