Zajímá nás
Skotsko je na rozcestí. Nezávislost by zemi mohla přijít draho
Dosavadním lídrem skotské politické scény je Skotská národní strana. Po změně vedení a finančním skandálu však ztrácí podporu. To by mohla být vhodná chvíle, aby se do popředí dostaly problémy, které jsou možná palčivější než snahy o nezávislost.
Přestože skotské referendum o nezávislosti v roce 2014 nevyšlo tak, jak si nacionalisté přáli, následovala zatím nepřerušená linie úspěchů Skotské národní strany (SNP), která prakticky vyluxovala opozici ve skotském parlamentu i křesla náležící Skotsku v londýnské dolní sněmovně.
Podívejte se na fotoreportáž ze Shetland
Dnes se ale zdá být vše jinak. Tamější politickou scénu dost možná čeká velké rozhodování. Poměrně stojaté vody skotské politiky rozvířilo únorové oznámení tehdejší předsedkyně SNP a první ministryně Nicoly Sturgeonové, že z vedoucích pozic odstoupí. V té době se zdálo, že je to kvůli tomu, že už Skotku, straně a své hlavní prioritě – nezávislosti – už nemůže moc dát. Nyní však víme, že nedlouho poté následoval uvnitř strany skandál s údajně odkloněnými penězi. Policie se na detaily doptávala vysoko postavených funkcionářů včetně manžela Sturgeonové, až nakonec došlo i na zatčení samotné expremiérky, i když byla ihned propuštěna a dosud nebyla nijak vyšetřována.
Policie v neděli zadržela bývalou skotskou premiérku Nicolu Sturgeonovou v souvislosti s probíhajícím vyšetřováním financování Skotské národní strany (SNP), informovala BBC. Ještě tentýž den police expremiérku propustila bez vznesení obvinění. Vyšetřování ale nadále trvá.
Skotská expremiérka trávila neděli výslechem na policii. Obviněna nebyla, vyšetřování ale trvá
Politika
Ať už byla příčina jakákoli, nový předseda a první ministr Hamza Yousaf, který měl k bývalé předsedkyni blízko, stranu zdědil v nepříliš dobrém stavu a s pošramocenou reputací. Navíc on sám není zrovna nejpopulárnějším politikem. V průzkumech SNP od té doby prakticky jen ztrácí. I když bývá stále na prvním místě, vyhlídky jsou mnohem horší než před půlrokem. Ještě na konci minulého roku nacionalisté v průzkumech preferencí atakovali padesátiprocentní hranici, na začátku července už to bylo pouhých 33.
Jistě není překvapivé, že oproti SNP posilují labouristé, kteří jsou na dobré cestě stát se nejsilnější stranou celého Spojeného království. Skotští labouristé získali 30 procent a k vyrovnání pozice SNP jim schází jen tři procentní body. Pokud by se ale opravdu stali nejsilnější stranou skotského parlamentu v Holyroodu, nemuselo by to být špatně. Skotsko totiž potřebuje i něco jiného, než jen přehnaný důraz otázku nezávislosti.
Skotský výlet od reality
V dobrém stavu totiž není tamější ekonomika, nezdá se však, že by si strukturálních problémů regionální vláda dostatečně všímala. Prim totiž hraje právě nezávislost. Je to celkem logické, protože je to otázka značně emoční a lehce se její pomocí získávají politické body. Rozhodně lépe než náročnými a často i bolestivými ekonomickými reformami. I proto britský týdeník The Economist napsal, že si „politická reprezentace země dopřává dlouhou dovolenou od reality“.
S věhlasným magazínem lze také souhlasit, že Skotsko už si nemůže dovolit další zahozené desetiletí. Problémem ekonomiky je nedostatečný růst, přičemž některé regiony jsou až překvapivě chudé, produktivita se zasekla někde na úrovni roku 2014. „V roce 2018 Skotové založili 46 společností na každých 10 tisíc obyvatel, zatímco ve zbytku Británie jich bylo 71,“ uvádí The Economist s tím, že kdyby byla země nezávislá, v podílu byznysových investic na HDP by byla v OECD třetí nejhorší.
Boris Johnson odchází z parlamentu. Jeho rezignace je stejná jako jeho dosavadní kariéra, plná kontroverzí. Před odchodem zkritizoval kolegy, poškodil vlastní stranu a ještě nechal ocenit řády a tituly své kamarády a „spolupachatele“ z kauzy „partygate“, píše ve svém komentáři Karel Pučelík, spolupracovník redakce Newstreamu.
Karel Pučelík: Johnsonův odchod ve „velkém“ stylu
Názory
Důležitost finančního sektoru oslabila už před brexitem a ani těžba ropy v Baltském moři už není takové terno, jako bývalo. Budoucnost nevypadá nejlépe i kvůli demografickému vývoji, protože zanedlouho bude tamější obyvatelstvo stárnout rychleji než zbytek Spojeného království.
SNP pod vedením Sturgeonové nebyla jen nacionalistická, ale také na britské poměry progresivní. I proto se ve Skotsku klade větší důraz na sociální stát než za jeho jižní hranicí, například ve vysokém školství nebo ve zdravotnictví. Jak ale upozorňuje týdeník, i to z části umožňují finance přidělené Londýnem. Aby tedy bylo Skotsko konkurenceschopné, pomohlo chudším regionům a posílilo sociální stát, nebo alespoň udrželo jeho nynější stav, bude skutečně potřeba změny ekonomického směřování.
Pobrexitová ekonomika nezávislosti
Skotská nezávislost vypadá v debatách jednoduše, ale rozhodně tomu tak není, zvláště pak po brexitu. Před potenciálně samostatným státem stojí několik možností dalšího směřování, z nichž žádná není ideální. Při nedávném výročí brexitu stručná vládní analýza uváděla, že by se Skotsko mohlo připojit k EU jako nezávislá země. Tamní obyvatelé s poměrně velkou převahou hlasovali pro setrvání v EU, takže to není překvapivé. Ideální pozice však byla zároveň v EU a Spojeném království, z čehož plynula i značná část atraktivity Edinburghu a Glasgow.
Od britského referenda o setrvání v Evropské unii minulý týden uběhlo sedm let. Zatímco tehdy mnozí Britové vyhlíželi zářnou budoucnost bez svazujícího Bruselu, dnes se zdá, že většina společnosti zažívá deziluzi. Fakt, že se postoj k brexitu mění potvrdilo hned několik nových průzkumů a analýz. Nejkritičtější je skotská vláda.
Karel Pučelík: Británie si připomněla výročí brexitového referenda. Není však, co slavit
Názory
Pokud jde o to, co je výhodnější, opět hraje roli ekonomika. Když se referendum konalo v roce 2014, nebyli voliči postaveni před volbu, kterého důležitého trhu se vzdají, zda toho evropského nebo britského. Spojené království by totiž u po vyhlášení nezávislosti zůstalo v jednotném trhu. Dnes by si vybírat museli. Pokud by chtěli do EU, vznikla by mezi Skotskem a Anglií pevná hranice. Vzhledem k tomu, že podle nedávných dat šedesát procent exportu putuje do Spojeného království, tak by to nebylo úplně výhodné. Ano, mohl by posílit export do EU, která je důležitým odbytištěm průmyslových podniků. Skotská ekonomika je ale zaměřena hlavně na služby, které vyváží hlavně do Spojeného království (UK), a jen těžko by je šlo zásadním způsobem přesunout na kontinent.
Není tak vůbec jasné, jestli by se Skotsko opravdu stalo opět jednou ze zemí EU, jak to často prezentuje nacionalistická reprezentace. Za prvé jde o to, jestli by ho ostatní členové mezi sebou vůbec chtěli, zvláště ti mající problémy se separatisty, a zda by to bylo dobré pro ekonomiku.
Uznávaný skotský ekonom Gavin McCrone problémy přehledně a bez emocí shrnuje v knize After Brexit: The Economics of Scottish Independence. Ekonom dochází k výsledku, že spíše než vstup do EU by pro nezávislé Skotsko bylo výhodnější členství v Evropském hospodářském prostoru bez plného zapojení do EU, podobně jako v případě Norska. „Toho by pravděpodobně bylo možné dosáhnout mnohem rychleji než členství v EU a poskytlo by to možnost zachovat pružnější obchod se zbytkem Spojeného království. Skotsko by tak získalo členství v jednotném trhu EU, o které kvůli brexitu přichází,“ uvádí McCrone.
Nastane Orkxit?
O mezinárodní pozornost Skotsku se v posledních týdnech postaralo souostroví Orkneje, téměř nejsevernější území UK. Šéf tamější samosprávy James Stockan se totiž nechal slyšet, že se chystají s kolegy zkoumat možnosti alternativní formy vlády. Britští i Skotští politici je prý velmi zklamali, stěžují si na nedostatek zájmu a peněz. Budoucnost by si představovali podobně jako jižní ostrovy Jersey a Guernsey, které mají zvláštní status a jistou autonomii. Další možností, která vyvolala nejsilnější reakce, byla zmínka o tom, že by se ostrovy připojili k Norsku jako jeho autonomní území.
Ačkoli plán zní jako sci-fi, nějakou logiku má. Orkneje i relativně nedaleké Shetlandy byly pod norskou nadvládou od devátého století do druhé poloviny patnáctého století, kdy přešly pod správu Skotska jako věno králi Jakubu III. Mnohé ze skandinávských časů v jejich kultuře, zvycích, jazyku i jménech zůstalo. Ostatně, do norského Bergenu je to mnohem blíže než do Londýna.
Dějinné vazby jsou sice nepopiratelné, ale přece jen je to dávná historie. Londýnská reprezentace navíc nápad jednoznačně zamítla a ostrovní samospráva nemá páky, jak její rozhodnutí jednoduše zvrátit. Otázkou je, zda by o to souostroví stálo, protože to znamená značné náklady navíc. Radikální ostrované tak patrně dosáhnou jediného – že se jim dostane pozornosti. Možná, že o to jim šlo v první řadě.
