Evropská unie nepotřebuje vzletná slova, ale praktickou politiku
V jakém stavu se nachází Evropská unie? Věří v ní vůbec obyvatelé našeho kontinentu? Obraz úpadku a zmaru, který často předkládají média a sociální sítě nakonec nemusí být úplně přesný. Podle nové studie evropská integrace může dostat nový náboj, ale je třeba, aby lídři začali fungovat trochu jinak.
Příští středu vystoupí šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová se zprávou o stavu unie. Je to ideální příležitost zamyslet se nejen nad aktuální kondicí kontinentálního bloku, ale i nad budoucností evropské integrace. Zdá se totiž, že ta do značné míry ustrnula na mrtvém bodě, ze kterého nikdo nezná cestu.
Když se podíváme na historii evropských institucí, je to poměrně dynamický a činorodý příběh. Spojenectví nejdříve vzniklo jako sektorová spolupráce kolem uhlí a oceli, ale velmi rychle se rozšiřovala dál a dál. Tu vznikly nové orgány, tu se společenství rozrůstalo o další státy, poté zase následovalo utužování volného trhu. Nyní se však takové přelomové události prakticky nedějí a EU hraje ve světě mnohem menší roli, než by si zasloužila.
Nynější společenská debata, zvláště na sociálních sítích, může dělat dojem, že je Evropská unie v úpadku a trpí nízkou popularitou, málokdo jí věří, a mnozí se dokonce těší na její případný rozpad. Vždyť ani Island mezi nás nechce. Situace je ale mnohem složitější – a ani ani budoucnost nemusí být tak temná, jak se na první pohled zdá.
Islanďané se v referendu o obnovení jednání o vstupu do EU těsně vyslovili proti. V kampani se mluvilo o ekonomice, rybách i Donaldu Trumpovi. Jaké argumenty nakonec převážily?
„Proč se vlastně ženit?“ Islanďané Brusel odmítli, i když k němu mají blízko
Názory
Je však na místě ptát se, proč integrace neproniká dále, proč třeba nemáme evropskou armádu? Kupodivu to není tím, že bychom neměli vize. A dokonce za tím nestojí ani to, že by bylo málo podporovatelů evropských ideálů. Nová studie napovídá, že evropští lídři selhávají v praktické politice a konkrétních řešeních.
Cílit na nevyhraněné
Think-tank European Council on Foreign Relations na základě bezmála 6000 rozhovorů s lidmi z Německa, Polska, Itálie, Nizozemska, Francie a Británie rozdělil Evropany do čtyř skupin podle postoje k evropské integraci. Ukazuje se, že většina z nich by si přála silnější a těsnější Evropu. „Často však mají potíže představit si reálnou cestu, jak se z dnešních turbulentních poměrů dostat k tomuto cíli,“ uvádí průzkum.
Zakladatel Rohlíku a řady dalších firem Tomáš Čupr má AI jako koníček. Své řešení Duvo.ai na transformaci pro éru umělé inteligence prodává i jiným firmám. „Za pár let budou všichni lidé pracovat podobným stylem jako nyní vývojáři,“ popisuje vizionář.
Jak Tomáš Čupr propadl AI? „Nudil jsem se a zrychlil jsem se…“
Leaders
Pozitivně naladěných respondentů výzkumníci našli 19 procent, vyloženě negativně zaměřených lidí věštících unii zkázu je 39 procent, pro 12 procent je evropská integrace jen cosi běžící na pozadí a moc se o ni nezajímají (většinou ani o politiku obecně), ale zbývá 31 procent pro ty, kteří nemají jasný názor, ačkoli se jich budoucnost Evropy dotýká.
Právě ona skupina nevyhraněných je přitom klíčová. Zatímco příznivci budou na straně Bruselu prakticky za jakýchkoliv okolností, odpůrci zase za každou cenu proti, množina nerozhodnutých se k evropskému projektu přidá, pokud jim politici nabídnou smysluplnou politiku. Tuto skupinu nepřesvědčí vzletné vize ani idealistické apely, ale hmatatelné výsledky.
S tím souvisí i způsob vedení kampaní. Evropští politici, včetně národních vlád, své poselství připravují povětšinou pro vyhraněné skupiny. „Vedoucí představitelé mají tendenci kázat k příznivcům nebo se poddávat odpůrcům. Právě mezi těmi, kteří mají o budoucnosti Evropy pochybnosti, se však dá získat víra v její budoucnost. Pokud nebudou obavy těchto lidí řešeny, mohli by se odvrátit od proevropských stran nebo se dokonce úplně odcizit politice,“ stojí v analýze.
Americký prezident Donald Trump na předvolebním srazu republikánů ohlásil takzvanou Trumpovu dividendu. Půjde o výplatu pro voliče republikánů ve výši 5000 dolarů. „Teď už musíme jenom vyhrát,“ prohlásil prezident bez dalších detailů. Reakce českých fanoušků Donalda Trumpa jsou zatím minimální, ale jistě brzy najdou způsob, jak to pochválit, protože zcela jistě nejde o uplácení voličů, ale o „dividendu“, tedy podíl na zisku.
Stanislav Šulc: Trumpova dividenda je něco úplně jiného než Babišovo uplácení voličů
Názory
