Stanislav Šulc: Je kuchyně součástí školní výuky? Jestli ne, má Fialova vláda pravdu
Poslanci řeší takzvanou velkou školskou novelu. Zdánlivě jde jen o to, kde se vezmou peníze na takzvané nepedagogické pracovníky. V reálu by mělo jít o to si upřímně definovat, jakou službu vlastně škola ve 21. století má nabízet. Je kuchyně součást školy? Jsou jí uklízečky a školníci? Politici by v tom měli udělat jasno. Ale to se nejspíš jako již tradičně nestane.
Žijeme v době, kdy se všechno reviduje. Revidujeme podstatu rodiny, revidujeme termíny jako spojenec a nepřítel, revidujeme pojetí vztahů, občanství, fungování státních institucí. Zatímco donedávna jsme měli vše za jasně dané a nezpochybnitelné, revizím nic neunikne.
Podstatou revize pak je, že se na vše díváme jako na službu, protože přeci celý svět je jeden velký e-shop, kde nakupujeme. Tričko je totéž jako zdravotní péče. Působí to brutálně? Zvykněte si.
Jedna oblast většině pokusů o změnu poměrně úspěšně rezistuje. Nebo alespoň doteď rezistovala. Školství. Veškeré změny jsou buď kosmetické, nebo dočasné. A pokaždé se najde dostatek odpůrců, kteří všem vysvětlí, že se na školství sahat nemá, protože přeci jde o naše děti. A za tento argument se schovává spousta nezodpovězených otázek, které by měly zaznívat a případně se třeba i řešit.
Kdo má vařit jídlo
Stávající vládní koalice si poměrně správně všimla, že ve školství krom spousty jiných věcí nedávají smysl platby za nepedagogické pracovníky. Proč je škola má? Proč by se jim měly vyplácet platy ze školního rozpočtu, když se školou jako takovou nesouvisejí?
Nově tak zadal stát povinnost platit zřizovatelům za tyto služby z jiných rozpočtů. A znovu to řekněme naplno: to je správný přístup. Municipality nebo kraje přeci mají celou řadu možností, jak stejné služby, které ve školách vykonávají zaměstnanci, značně zefektivnit. Třeba tím, že ty služby budou nakupovat centrálně pro všechny instituce, které zřizují, nebo jejichž fungování zajišťují.
Kuchyně zkrátka opravdu nemusí být součástí školy, stejně tak úklid a vlastně ani security či facility management.
Školy jako horší mamahotel?
Vzhledem k nepopularitě podobných revolucí ve školství je odvaha vládních poslanců poměrně ohromná, ačkoli sami vládní činitelé přiznávají, že toto ustanovení možná nakonec stáhnou. Ale to by byla chyba.
Školy a školství je potřeba rozpohybovat. Není příliš funkční školy vnímat jako budovy, kam v osm ráno rodiče odloží potomky s tím, že dostanou plný servis jako v mamahotelu a možná se i dozvědí něco o tom národním obrození a odpoledne plynule přetečou na kroužky. Školství by se mělo stát onou prioritou, a to nikoli jen u politiků, ale především u těch, kdo ve školství působí. Řešit, kdo k tomu uvaří jídlo a jestli to tak vůbec má být, součástí školy prostě není.
Upřímně si definovat, co tedy školy jsou a jakou službu mají nabízet, by měl být cíl nejen té příští vlády, ale všech dalších vlád, dokud k tomu skutečně nedojde. Jestli se tato debata teď skutečně otevře, bude to velké plus Fialovy vlády. Ačkoli ji to nejspíš krátkodobě spíš uškodí.
Rodiče a děti i letos narazili do přijímačkové zdi v Praze, Brně a dalších velkých městech. Testy Cermatu spolu s dlouhodobě nedostatečnou kapacitou všeobecných středních škol jsou obrovskou ostudou této země a opravdovým zločinem na mladé generaci. Česko nemá jiné zdroje, než ty lidské (žádné zázračné suroviny tady neobjevíme), marníme je a dětem strašně ubližujeme.
David Ondráčka: Děti, zkuste to příští život aneb Přijímačkový masakr je tady zase
Názory
Prakticky všichni lidi v oblasti školství se shodnou, že ministr Bek je špatný ministr. Resort je v rozkladu, Bek se o nic reálně nesnaží, svou rezignovaností školství už jen škodí. Do toho má skandál, miliónové odměny sám sobě vyplácel ještě v pozici rektora MU v Brně. Proč hnutí STAN tohoto politicky mrtvého koně nevymění, když za ně ani nebude kandidovat do podzimních voleb? Ještě půl roku by mohl být ministr někdo, kdo nenechá školství jen hnít. Stojí to za to.
David Ondráčka: Odvolejte ministra Beka, na funkci nestačí
Názory
