Radim Pařík: Svět potřebuje silného lídra. Církev stojí před šancí století
Firma, která neroste, je mrtvá. Ví to lídři ve firmách a vědí to i lídři v katolické církvi, kteří se sešli k současnému konkláve. Před novým papežem stojí mnoho výzev. Jednou z nich je zastavení pokračující sekularizace Evropy. A nejen to. Katolická církev má potenciál dosáhnout na téměř 4 miliardy věřících po celém světě. To je těžko představitelná, a přesto reálná globální síla.
Dnes má církev 1,4 miliardy aktivních katolíků, což z ní dělá nejsilnější a nejvlivnější organizaci na světě, která kontinuálně pokračuje už od prvního století, kdy byl prvním papežem apoštol Petr. Toho do čela katolíků jmenoval samotný Ježíš Kristus. A kde je hierarchie, je i řízení a politika, jako ve firmě.
Hned i později, oboje dobře
Kdyby padlo jméno nového papeže hned první den v první volbě, bylo by to dobře, protože církev by tím ukázala jednotu. Bylo by to i díky papeži Františkovi. Přeci jen jmenoval přes sto z necelých sto čtyřiceti kardinálů on sám.
Když se kardinálové v první den konkláve na novém římském kardinálovi neshodnou, je to také dobře. Spustí to demokratický postup, ve kterém, jako když se uklidňují vlny na vodní hladině, po tom, co do ní někdo hodil kámen. Jakmile je hladina jako zrcadlo, objeví se kardinál, za kterého se postavila většina kolegia.
Kdo by se mohl stát novým papežem? Projděte si kandidáty |
Volba papeže je politika
František si už jako papež dovolil ve své knize „Následník“ prolomit zeď mlčenlivosti, která se ke konkláve váže a která z ní dělá jakousi mysteriózní záležitost. Konkláve se do zvolení nové hlavy Svatého stolce odehrává v hermeticky a dnes i digitálně uzavřeném prostředí Sixtinské kaple.
V případě, že není zvolen papež v první den, pak také v Domě svaté Marty, kde kardinálové nejen přespávají, ale vedou zákulisní vyjednávání. Lobbují za své kolegy nebo sami za sebe. Taktizují, vedou politická jednání, uplatňují svůj vliv a prosazují svá stanoviska, aby zvýšili šance vybraného papabile.
Svou knihou František upozornil právě na skutečnost, že volba papeže, jakkoliv jde o hlavu náboženského uskupení a představitele víry, je politickou záležitostí. Sám „politicky“ dopomohl zvolení Benedikta XVI, když zjistil, že má být kompromisním řešením tehdejšího konkláve.
FOTOGALERIE: Tisíce lidí na Svatopetrském náměstí sledují volbu nového papeže
I světec je jen člověk
Samozřejmě, kardinálové jsou světci. Jsou ale také lidmi, kteří podléhají nejrůznějším pokušením a hřeší. Například kardinál Angelo Becciu. Papež ho před několika lety vyzval, aby se vzdal práv a výsad kardinála včetně možnosti účastnit se konkláve. Byl odsouzen vatikánským trestním soudem za zpronevěru. Ještě minulý týden prohlašoval, že navzdory tomu se konkláve zúčastní. Pak se ale nechal kolegy přesvědčit, že nemá cenu poškozovat pověst církve.
Africký kardinál Philippe Ouédraogo z Burkina Faso zase před konkláve omládl. Nechal si změnit datum narození z 5. ledna 1945 na 31. prosince 1945 a stanul tak najednou mezi papežskými voliteli. Ať zatím bylo cokoliv, afričtí biskupové na konkláve tvoří zhruba sedminu a každý hlas se počítá. Zvláště když jde o region, odkud by nový papež klidně mohl vzejít.
Svět čeká změna
Ať se nám to líbí nebo ne, volba papeže je událost obrovského geopolitického významu. Představuji si proto svatého otce jako silného globálního lídra a neochvějného obránce víry, který neotřelým pohledem na nové výzvy, se kterými se žádný nejvyšší pontifik před ním nemusel potýkat, upevňuje morální autoritu církve.
Stojíme na prahu nového uspořádání světa. Čelíme geopolitické krizi a potenciálně i velkým válečným konfliktům. Současně můžeme vidět, že prudkým změnám se nevyhne ani životní prostředí. Povodně zaplavují původně suché oblasti, konec zimy dává ochutnat letní počasí a pozdní jaro nosí sníh. Taje světový permafrost a z vrcholů světa mizí ledovce.
Kdy jindy, než v takové době by měla být církev terapeutem trpících. Obzvlášť v nejchudších oblastech Země, kde lidské životy ohrožují nejen přírodní katastrofy, ale také chudoba a kriminalita.
Lidé téměř zaplnili Svatopetrské náměstí v Římě, aby uctili památku papeže Františka, další tisíce lidí jsou shromážděny v přilehlých ulicích, aby se s hlavou katolické církve naposledy rozloučily.
OBRAZEM: Pohřeb papeže Františka přilákal na náměstí sv. Petra až 250 tisíc truchlících
Leaders
Šance na upevnění pozice
Když uvážíme, že Zemi obývá na 8 miliard lidí, a z toho 4 miliardy jsou příslušníci nekřesťanských náboženství, je to pro církev příležitost oslovit další 2,5 miliardy nekatolických křesťanů a ateistů.
Církev by tak mohla posílit své postavení v souvislosti s rostoucím vlivem islámu a zachovat si významnou roli vedle hinduismu, jedné z hlavních světových náboženských tradic.
V Evropě se ale potýká se stagnací počtu aktivních věřících a úbytkem kněží. Doslova jde o pokračující sekularizaci, což by mohlo vést k volbě evropského papeže. Italové se shodují, že by dalším papežem měl být opět Ital. Zároveň je mezi papabili favorizován státní sekretář Vatikánu Pietro Parolin. Jde přitom o zkušeného diplomata, který má praktické zkušenosti se Severní Koreou, Čínou nebo Izraelem.
Italská chobotnice
Kdo by také nejspíš ocenil italského papeže, je italská mafie. Papež František ji v roce 2014 prakticky vyhlásil válku a snažil se její členy nejen symbolicky, ale i prakticky exkomunikovat. František vyrostl v Buenos Aires, kde byl zvyklý na vysokou míru kriminality a neměl o sebe znatelný strach. Jenže to nemusí být případ nového papeže.
Italská mafie se proměňuje. Živí se převážně praním špinavých peněz a obchodováním s drogami. Vatikán přitom v minulosti čelil podezření z praní špinavých peněz ve vazbě na mafii přímo ve vatikánské bance. Italští mafiánští bossové již dávno nežijí jen na jihu Itálie. Působí po celé Evropě. Jsou katolíci a katolickou víru zneužívají ke svému regionálnímu vlivu. Jde o desítky tisíc lidí, kteří operují miliardami dolarů po celém světě.
I známí ateisté, Češi, si staví kostely. V posledních letech jich vzniklo hned několik. Jsou moderní, inspirativní a odbornou architektonickou veřejností oceňované, naposledy například Kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce.
FOTOREPORTÁŽ: Češi staví kostely. A umí to. Nahlédněte do těch nejzajímavějších
Reality
Svědomí před Bohem
Přestože i jednotlivci v biskupském kolegiu mají své ambice, jsou především zbožnými věřícími. Velkou roli tak bude při volbě papeže hrát jejich svědomí před Bohem. Otázkou je, zda všichni mají svědomí. Pokud jde o složité osobnosti víme, že svědomím neoplývají.
Být papež vyžaduje obrovskou lidskou odvahu přijmout za tento úřad odpovědnost. Proto je zde čas na pláč v Síni slz, jak se nazývá komnata, kde může čerstvě zvolený svatý otec dát průchod emocím. Proto ale také do vysokých pozic, a církev nebude výjimkou, míří lidé s poruchou osobnosti. I tak se ale těžko najde kardinál, který by si za papežské jméno zvolil Petr, Jidáš nebo dokonce Ježíš.
Empatií proti proudu
Některým složitým osobnostem kromě svědomí chybí i schopnost empatie. Jenže ta je pro náboženského představitele zásadní, i když právě kvůli složitým osobnostem ve vlastních řadách byla v minulosti církev schopna vézt války, nelítostnou inkvizici a bojovat s panovníky o vliv.
Empatie je důležitou vlastností každého lídra a je to taktický nástroj všech dobrých vyjednavačů. Představitelé katolické církve s taktickou empatií pracují. Třeba při zpovědi, která tak má na hříšníka terapeutický účinek. Kdyby bylo mezi lidmi v západním světě více věřících, kteří chodí ke zpovědi, nebylo by potřeba tolik psychoterapeutů. To se týká problémů mladých generací, ale také přeživších obětí válek nebo přírodních katastrof.
Od nového papeže jako globálního lídra lidé většinou očekávají, že naváže na Františka a bude pokračovat ve sjednocování a rozšiřování církve. Jak padlo na poslední generální kongregaci kardinálů před konkláve, „církev potřebuje papeže milosrdenství, synodality a naděje“. A právě synodalita je cestou k decentralizaci církevní moci z rukou jedinců. Je to prostor pro neevropské církve a vlastně i směr, který jde proti trendu současné politické moci, kde se stále častěji objevuje snaha o odmítání mezinárodní spolupráce a hromadění nekontrolované moci.
Autor je mezinárodní profesionální vyjednavač
