Reklama

Pavel Fiala: Evropa vrací do hry jádro a uhlí. Česko nesmyslně spoléhá jen na Dukovany

Dukovany
iStock
Pavel Fiala

Válka na Ukrajině obrátila naruby evropskou energetiku. Ruský plyn se stal rizikový a zároveň nežádoucí. Rizikový, protože může ze dne na den přestat téct, nežádoucí, protože pomáhá Putinovi financovat „speciální operaci“. Evropské země proto zoufale hledají způsob, jak krví potřísněné palivo co nejrychleji nahradit. Postupně při tom padají jaderná, a dokonce i uhelná tabu. Řada zemí už „něco“ dělá, Česko jen zbytečně otálí, píše ve svém komentáři Pavel Fiala, předseda představenstva Těžební unie.

Reklama

„Musí se s tím něco udělat. Toto je něco, tedy to udělejme,“ říká Sir Humphrey v legendárním seriálu Jistě pane ministře. Docela dobře to vystihuje aktuální situaci v evropské energetice a průmyslu. Je evidentní, že plynová krize nemá rychlé řešení – a kdo ví, jestli má alespoň nějaké pomalé, které nebude zároveň příliš drahé.

Řada evropských zemí už „něco“ dělá. Bulharsko zastavilo projekt velké plynové elektrárny a dalo najevo, že minimálně do výstavby dvou nových jaderných bloků si udrží uhelný průmysl. Sousední Rumunsko zase oznámilo, že zvýší kapacitu těžby uhlí. 

Temelín

Až se vyřeší plyn, musí se Evropa zbavit závislosti na ruském uranu. Česku by to trvalo roky

Ruské jaderné palivo bude dalším zásadním problémem pro evropskou energetiku, upozorňuje agentura Bloomberg. Podle oslovených expertů bude náhrada za ruský uran trvat tři až pět let, ale realističtější odhad je plných deset let. V tuto chvíli je přitom na Ruskem dodávaném palivu závislých 100 milionů Evropanů, včetně Čechů a Slováků.

Přečíst článek

Rakousko vyhlásilo první stupeň třífázového krizového scénáře pro nedostatek plynu. To samé udělalo i Německo a zároveň avizovalo, že chce vytvořit strategické zásoby uhlí a udržet uhelné elektrárny v pohotovosti pro případ potřeby. Kromě toho plánuje vybudovat dva nové LNG terminály. 

Itálie, která vyhlásila v Národním plánu v oblasti energetiky a klimatu odchod od uhlí v roce 2025, nevyloučila znovuotevření uhelných elektráren. Belgie se rozhodla prodloužit provoz dvou jaderných elektráren o deset let. A Španělsko posiluje kapacitu LNG terminálů pro dovoz plynu z Afriky.  

Reklama

V Česku zatím vládne ticho. A když se někdo příliš ptá, dozví se, že postavíme nový jaderný blok v Dukovanech. Tedy něco, co už všichni víme a o čem ti erudovanější z nás vědí i to, že ať bude tato investice sebegigantičtější, situaci rozhodně nevyřeší. Nepřinese nám ani megawatt výkonu navíc, pouze náhradu za vysloužilé bloky.  

Dalibor Martínek: Rusům už nic, ať si nechají plyn i ropu. Překročili všechny meze

Rusové ztratili nárok na život s civilizovanými národy.

Přečíst článek

Teoreticky by tedy měla stále platit politika, kterou jsme vyhlásili naposledy: Uhlí končí do roku 2033 (jestli ne už do roku 2030), teplárenství přechází na plyn, biomasu a odpad a se štědrou evropskou dotační podporou v zádech pokračujeme v rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Přeloženo do jazyka dnešního světa: Zavíráme oči před tím, co se děje na Ukrajině, doufáme, že ruský plyn k nám poteče i nadále, a kdyby se nám snad podařilo v dohledné době osadit každý kopec větrníkem a každou střechu fotovoltaikou, budeme se modlit za dobré počasí.

V této souvislosti bych rád opravil jeden opakující se mýtus o tom, že naše zásoby plynu jsou nízké. Je to ještě mnohem horší – ve skutečnosti nemáme skoro nic. Většina zásobníků totiž není naše, patří zahraniční soukromé společnosti. A ta je v případě krize nejspíš nepošle do české sítě, ale domů. Že teoreticky s těmito zásobami můžeme vystačit 30 dní, mě příliš neuklidňuje. Následuje totiž den 31. a to už jsme bez plynu. 

Až se tak stane, největší problémy budou mít podniky, které jsou na plynu provozně závislé a které již při prvních regulačních stupních budou čelit omezení či zastavení dodávek. Až poté přijdou na řadu domácnosti a kritické provozy typu nemocnic apod. Je však vhodné si uvědomit, že česká energetika je oproti jiným evropským zemím na plynu závislá poměrně málo (byť jde téměř ze 100 procent o ruský plyn). Z tohoto paliva máme pouze 30 procent tepla a 10 procent elektřiny, což nejsou dramatické podíly. 

Oheň v krbu

Lukáš Kovanda: Češi znovu objevují topení dřevem. I kvůli válce na Ukrajině

Mezi Čechy rychle roste zájem o vytápění dřevem, jehož cenu srazil kůrovec. Důvodem je válka na Ukrajině a dramatický růst cen plynu a elektřiny.

Přečíst článek

V této situaci české vládě není co závidět. Udělat správný krok není obtížné, ale nemožné. Existují jen špatná, ještě horší a katastrofální řešení. Abychom zůstali jen u těch špatných, v první řadě je třeba přinejmenším krátkodobě rehabilitovat obor, který jsme už slavně pohřbívali: Uhelnou energetiku postavenou na jediném palivu, které můžeme považovat za domácí.

Provozovatelé již dávají najevo, že jsou na tuto možnost připraveni – ČEZ nedávno oznámil, že zvažuje prodloužení provozu černouhelné elektrárny Dětmarovice, Sev.en Energy pokračuje v boji o emisní výjimku pro Elektrárnu Chvaletice. 

Zatím však chybí jasné slovo a podpora ze strany státu. Dílčí kroky by se přitom daly udělat již nyní a zas tak moc by to nebolelo. Uvedu jeden příklad za všechny. Ze zákona o ochraně ovzduší vyplývá, že s letošním rokem končí přechodný režim pro malé uhelné teplárny s výkonem od 50 MW do 200 MW, které nejsou schopné plnit nové emisní limity. Týká se to 28 zařízení po celé republice, zejména ve větších městech. To nejmenší, co pro ně můžeme udělat, je prodloužit jim emisní výjimky tak, aby mohly pokračovat ve stávajícím provozu do doby, než budeme mít k dispozici alternativní řešení.

Pointa je, že podobných opatření se dá udělat víc a jsou zcela na české vládě. Ostatně uvědomme si, že v energetice jsme na tom pořád lépe než většina evropských zemí – vždyť teoreticky máme na svém území dostatek vlastních zdrojů pro pokrytí celé spotřeby elektřiny a asi 70 procent tepla!
Ať už se nakonec rozhodneme pro jakoukoliv cestu, musíme se na ni vydat rychle. Nejen kvůli dostupnosti dodávek v příštích topných sezonách, ale také kvůli Ukrajincům, kteří za každý kubík ruského plynu odebraný Evropou platí doslova krví.

Závislost na ruském plynu jednotlivých zemí EU

Eurostat, Bloomberg

 

Reklama

Související

jaderná elektrárna DOEL v Belgii

Belgie přehodnotila sázky. Namísto plynu z Ruska raději prodlouží provoz svých jaderných zdrojů

Přečíst článek
Ocelárna - ilustrační foto

Od Ruska se odvrací další tichý spojenec. Indická ocelárna Tata Steel od něj přestane kupovat uhlí

Přečíst článek
Reklama
Reklama
Reklama
Doporučujeme