Michal Nosek: Praha šetří po svém. Za repliku betonové Rovnováhy dá třináct milionů
Praha dokáže najít třináct milionů korun na repliku plastiky, kterou většina lidí míjela bez povšimnutí. Symboličtější projekt by se hledal těžko. Dílo se jmenuje Rovnováha, rozhodování města ji však poněkud postrádá.
Šest metrů vysoká a patnáct metrů široká betonová plastika u Barrandovského mostu se v pátek zřítila. Její trosky zasypaly silnici i cyklostezku, jako zázrakem se však nikomu nic nestalo. Praha nyní reaguje způsobem sobě vlastním. Místo otázky, zda vůbec potřebujeme další monumentální kus betonu, rovnou schválila třináct milionů korun na jeho repliku.
Rozhodnutí působí o to absurdněji, že město o špatném technickém stavu plastiky dlouhodobě vědělo a připravovalo její řízenou demolici. Příslušný materiál se však kvůli financování o několik měsíců zpozdil. Beton byl nakonec rychlejší než magistrát.
Rekonstrukce Barrandovského mostu v Praze bude téměř dvakrát dražší, než se předpokládalo. Místo 594,5 milionu bude stát zhruba 1,14 miliardy korun. Důvodem je velmi špatný stav původní konstrukce, inflace nebo použití modernějších technologií, uvedl generální ředitel Technické správy komunikací (TSK) Filip Hájek. 
Oprava Barrandovského mostu bude dvakrát dražší, i kvůli inflaci
Money
Teď už peníze zřejmě nejsou problém. Na zhotovení nové Rovnováhy se vypíše veřejná zakázka a replika vznikne z modernějšího vysokopevnostního betonu. Má tak vydržet déle než originál, a určitě déle než vzpomínka Pražanů na to, proč vlastně vznikla.
Poslední kapka
Nejde přitom o spor, zda má umění patřit do veřejného prostoru. Samozřejmě má. Ani o to, zda si dílo sochaře Josefa Klimeše zaslouží respekt. Zaslouží. Otázka zní jinak. Musí Praha v době hledání úspor opravdu zaplatit třináct milionů za přesnou kopii plastiky, jejíž existenci si velká část obyvatel uvědomila až ve chvíli, kdy spadla?
Třináct milionů korun městský rozpočet jistě nepoloží. Právě podobné výdaje ale ukazují, jak snadno se veřejné peníze utrácejí, když se jednotlivá částka označí za příliš malou na to, aby stála za vážnější debatu. Jednou je to plastika, podruhé studie a potřetí projekt, který „už se přece připravuje“.
Praha znovu ukazuje svou jedinečnost v oblasti veřejných staveb. Model „nejdřív opravit, potom zjistit, že chybí něco základního, a nakonec to celé začít připravovat znovu“ se již natolik osvědčil, že se jej magistrát vzdát nehodlá. Petřínská lanovka dostane novou trať i nové vozy. Bezbariérové úpravy stanic ale podle města přijdou až jako další kapitola.
Michal Nosek: Rekonstrukce po pražsku. Bezbariérový Petřín? Snad v roce 2030
Názory
Praha mohla vypsat soutěž na nové dílo, hledat levnější řešení, získat soukromé partnery nebo alespoň veřejnosti srozumitelně vysvětlit, proč je právě replika prioritou. Místo toho přišlo automatické rozhodnutí. Co spadlo, to za miliony postavíme znovu.
Plastika Rovnováha měla být výrazným symbolem Barrandovského mostu. Nyní se z ní stává spíše pomník magistrátního hospodaření. Zatímco původní dílo ztratilo rovnováhu fyzicky, Praha ji ztrácí při stanovování svých priorit.
