Martin Pýcha: Brusel trestá zemědělce za velikost. Účet zaplatí venkov
Zastropování přímých zemědělských plateb má přinést větší spravedlnost, ve skutečnosti ale může oslabit produkci potravin, zaměstnanost i venkov, míní předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.
Když ze Saska přichází varování před dopady nové společné zemědělské politiky po roce 2027, neměli bychom je v Česku považovat za vzdálenou německou debatu. Zemědělství v Sasku a dalších východních spolkových zemích se totiž svou strukturou podobá tomu českému: významnou roli zde mají družstva a větší podniky, které zaměstnávají lidi na venkově, hospodaří převážně na pronajaté půdě a prošly složitou transformací po roce 1990.
O to významnější je, že právě ze Saska zaznívá jednoznačné odmítnutí povinného zastropování přímých plateb.
Před třiceti lety patřily mezi průkopníky českého ekologického zemědělství. Dnes řada z prvních ekofarem stojí před další důležitou etapou svého vývoje – předáváním hospodářství další generaci. Mezigenerační výměna se tak stává jedním z klíčových témat, která budou v následujících letech ovlivňovat budoucnost ekologického zemědělství v České republice.
První generace českých ekofarmářů předává hospodářství svým nástupcům
Zprávy z firem
Dopadová studie, kterou si nechala vypracovat saská strana Zelených, odhaduje, že by země mohla přijít o 28 až 51 procent přímých plateb. Místo dosavadních přibližně 164 milionů eur ročně by do saského zemědělství směřovalo jen 82 až 120 milionů. Současně by Sasko muselo ze svého rozpočtu vydávat více peněz na agroenvironmentální opatření. Studie proto varuje před omezením investic, ztrátou pracovních míst a oslabením stability venkova.
Povinné zastropování a postupné snižování plateb bývá představováno jako jednoduchý nástroj spravedlnosti. Ve skutečnosti však postihuje především podniky, které zaměstnávají lidi, nesou vysoké fixní náklady, investují do technologií a často udržují ekonomicky náročnou živočišnou výrobu. Nejde o anonymní „velké příjemce dotací“. Jde o konkrétní družstva, firmy, zaměstnance, dodavatele služeb a obce.
Významné je také to, kdo v Sasku před následky reformy varuje. Wolfram Günther, člen strany Bündnis 90/Die Grünen a bývalý saský ministr životního prostředí a zemědělství, upozorňuje, že návrh Evropské komise přehlíží rozdílnou strukturu zemědělství v jednotlivých regionech. Pokud navíc budou ekologická opatření více záviset na napjatých zemských rozpočtech, mohou se ochrana přírody a klimatu stát prvními oblastmi, v nichž se začne škrtat.
Právě to je důležitý vzkaz také pro českou debatu. Ta se příliš často redukuje na jednoduché dělení: malý proti velkému, ekologický proti konvenčnímu nebo krajina proti produkci potravin. Saský příklad ukazuje, že takové rozdělení neodpovídá realitě. Ekonomické oslabení podniků, které v krajině skutečně hospodaří, nepomůže přírodě, spotřebitelům ani venkovu.
Debata o moderním zemědělství v Evropě se často opírá o silné obrazy a emoce, méně už o ekonomickou realitu. Extrémní příklady ze světa, jako jsou vysoce koncentrované velkochovy, přitom nejsou jen kuriozitou. Ukazují limity systému, ve kterém se dnes pohybujeme i my v Evropě.
Martin Pýcha: Mrakodrap pro prasata, evropské iluze a konkrétní ekonomická realita
Názory
Vyšší standardy musí být ekonomicky splnitelné
Zemědělský svaz ČR dlouhodobě upozorňuje, že společná zemědělská politika nesmí být trestem za velikost podniku. Má evropským zemědělcům umožnit vyrábět potraviny za podmínek, které po nich společnost oprávněně požaduje. Jestliže Evropa vyžaduje vyšší standardy ochrany půdy a vody, welfare zvířat, pracovních podmínek a bezpečnosti potravin, musí také zajistit, aby byly tyto požadavky ekonomicky splnitelné. Jinak se část produkce přesune mimo Evropu, do zemí s nižšími standardy. Výsledkem bude větší závislost na dovozech a horší dopad na životní prostředí i potravinovou bezpečnost.
Odmítavý postoj k povinnému zastropování nezastává pouze Zemědělský svaz ČR. Kritizuje ho také Německý zemědělský svaz DBV a celoevropská organizace COPA-COGECA. Jednotný evropský strop totiž nemůže spravedlivě fungovat v zemích s tak rozdílnou historií a agrární strukturou.
Vláda slibuje, že po dalším růstu schodků začne od roku 2028 znovu šetřit. Jenže za plánem zatím nejsou věrohodné úspory, ale víra v růst, boj s šedou ekonomikou a jednorázové příjmy z prodeje státního majetku, píše ve svém komentáři ekonomický novinář Pavel Páral.
Ekonomický diář Pavla Párala: Pohádky o zázračném růstu české ekonomiky
Názory
Malé a velké podniky nestojí proti sobě
České zemědělství tvoří rodinné farmy, družstva, obchodní společnosti i podniky různých velikostí. Tato pestrost není slabinou. Malí a střední zemědělci potřebují lepší přístup k půdě, investicím a generační obměně. Větší podniky zase zajišťují významnou část produkce, zaměstnanosti a živočišné výroby. Spravedlivá politika nesmí jednu skupinu stavět proti druhé.
Skutečnými problémy evropského zemědělství nejsou rozdíly ve velikosti podniků, ale rostoucí náklady, levné dovozy ze zemí s nižšími standardy, nedostatek pracovníků, drahé energie, přebujelá byrokracie, klimatická rizika a slabá pozice prvovýrobců vůči zpracovatelům a obchodním řetězcům.
Saská studie proto není jen regionálním varováním. Je příležitostí vést také v Česku věcnější debatu založenou na ekonomických dopadech místo nálepek a ideologických zkratek.
Zemědělství potřebuje modernizaci, precizní technologie, lepší hospodaření s vodou, zdravou půdu, silnější živočišnou výrobu a vyšší přidanou hodnotu. Potřebuje také odpověď na otázku, jak se vyrovnat s postupným omezováním veřejné podpory. Nepotřebuje však další zásah do své struktury, který pod heslem spravedlnosti oslabí podniky a regiony významně přispívající k evropské produkci potravin.
Jestliže dnes ze Saska slyšíme, že povinné zastropování může způsobit finanční požár, měli bychom tomu v Praze věnovat pozornost. Budoucí společná zemědělská politika musí respektovat historické a strukturální rozdíly mezi členskými státy. Musí podporovat aktivní zemědělce, produkci, zaměstnanost, investice i péči o krajinu. Nemá trestat jednotlivé regiony za jejich historii a schopnost vyrábět potraviny.
