Zajímá nás
Lukáš Kovanda: ERÚ ustoupil politickému tlaku, elektřina domácnostem přesto zdraží
Energetický regulační úřad zvýší regulovanou složku cen elektřiny pro domácnosti nakonec o něco méně, než původně navrhoval. A to o 65,7 procenta, namísto navrhovaných 71 procent. Uvedl to předseda úřadu Stanislav Trávníček.
Znamená to, že domácnostem v příštím roce zdraží elektřina souhrnně v průměru o zhruba 12 procent, zahrneme-li regulovanou i neregulovanou složku. Zdá, že Energetický regulační úřad nakonec alespoň částečně ustoupil evidentnímu politickému tlaku, jejž spustilo silné rozčarování veřejnosti a podnikové sféry z původního návrhu a související společenská debata.
Zdražení regulované složky o 65,7 procenta je nebývalé. Ale jde – při pohledu do nadcházející doby – stále jen o začátek. Dosud meziročně zpravidla docházelo ke změnám regulované složky v rozsahu jednotek procent, a to často spíše nižších jednotek. Jistou výjimkou byl loňský rok, kdy Energetický regulační úřad redukoval regulovanou složku o bezmála sedmnáct procent. Jakkoli toto snížení bylo nebývale rozsáhlým meziročním pohybem, v porovnání s nynějším zdražením, o oněch 65,7 procenta, byl jeho rozsah pouze zhruba čtvrtinový. Ač je doba mizivých meziročních nárůstů, ba dokonce poklesů regulované složky pryč, je nynější navýšení regulované složky v podání Energetického regulačního úřadu neúměrné a mohlo být rozloženo alespoň do dvou let.
Češi teprve začínají ochutnávat Green Deal EU a už „prskají“. Výrazné zdražení regulované ceny elektřiny je prvním z hmatatelných důsledků zelené agendy EU, upozorňuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. 
Lukáš Kovanda: Drahé energie nejsou chyba Fialy, ale vlastnost Green Dealu
Názory
Zdražování elektřiny, včetně její regulované složky, není nějakou nežádoucí poruchou, avšak jde přímo o stěžejním záměrem zelené agendy EU, resp. Green Dealu.
Energetický regulační úřad v markantním zvýšení regulované složky vedle přenosu poplatků typu těch za obnovitelné zdroje ze státu na občana zohledňuje zejména to, že cena silové elektřiny je v Česku stále na poměrně vysoké úrovni. A to navzdory razantnímu poklesu v porovnání s loňskými astronomickými maximy. Vždyť cena silové elektřiny kupované na rok dopředu je nyní v Česku zhruba o 200 procent vyšší, než odpovídá průměru let 2014 až 2019.
Kam s ním? Z otázky budoucnosti úložiště jaderného odpadu se stává významné politikum. A je to tak dobře.
Stanislav Šulc: Elektřinu chceme všichni. Bordel, který přináší, ale nechce nikdo. Jaderný odpad nemá v Česku řešení
Názory
Tento růst cen silové elektřiny v řádu stovek procent odráží několik faktorů. Zejména se pochopitelně jedná o dopady války na Ukrajině a odstřihávání podstatné části EU od relativně levných ruských energií, hlavně plynu. Jenže, nárůst ceny regulované složky by nebyl zdaleka tak markantní, pokud by neexistovala zmíněná zelená agenda EU, jejímž hlavním cílem je – v souladu se souborem regulací v podobě zmíněného Green Dealu EU – dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. S tím je spojeno například postupné zdražování emisních povolenek. Cena emisní povolenky EU v posledních pěti letech vzrostla o zhruba 400 procent.
Navíc, relativně drahá silová elektřina zvyšuje náklady na elektřinu určenou na krytí ztrát elektrizační soustavy a taktéž obecně náklady na poskytování podpůrných služeb. Například probíhající nárůst počtu zdrojů obnovitelné energie zapojených do elektrizační soustavy vyžaduje kvůli jejich neřiditelné povaze a silné závislosti na nevyzpytatelných povětrnostních podmínkách více prvků flexibility, například v podobě denní akumulace, které ovšem opět zvyšují cenu elektřiny pro konečné odběratele z řad domácností či firem.
