Lukáš Kovanda: Amerika se topí v levném plynu, Češi platí násobky
Amerika má plynu přebytek a platí za něj zlomek evropské ceny. V EU se mezitím velkoobchodní plyn vyšplhal k 84 eurům za megawatthodinu. Téměř desetinásobný rozdíl začíná být vážným problémem pro evropský průmysl.
Velkoobchodní plyn je nyní v EU téměř desetkrát dražší než ve Spojených státech. Klíčový burzovní ukazatel ceny plynu v EU, nizozemský kontrakt TTF, který je určující i pro ceny v Česku, se dnes pohybuje kolem 84 eur za megawatthodinu, nejvýše od roku 2022. Přitom nejbližší kontrakt Henry Hub v USA stojí zhruba 2,90 dolaru za milion britských termálních jednotek, což po přepočtu měny a jednotek odpovídá přibližně 8,6 eura za megawatthodinu (viz graf Bloombergu).
Tak mimořádný rozdíl není chybou trhu. Je výsledkem toho, že evropský a americký trh s plynem jsou sice propojeny, ale zdaleka ne tak dokonale jako například světový trh s ropou.
Amerika má plynu nadbytek
Spojené státy mají díky břidlicové revoluci obrovskou a stále rostoucí domácí produkci. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) očekává, že těžba plynu letos dosáhne nového rekordu. Zásoby mají na konci října činit 3,969 bilionu kubických stop, tedy zhruba pět procent nad pětiletým průměrem.
V USA je proto plynu dostatek a jeho cenu stlačuje i takzvaný přidružený plyn z ropných vrtů. Ten vzniká při těžbě ropy a na trh se dostává i tehdy, když samotná cena plynu není pro producenty příliš atraktivní.
Situaci související s cenou ropy dále komplikují útoky Íránem podporovaných Húsíů na energetickou infrastrukturu Saúdské Arábie a obavy z dlouhodobějšího nedostatku ropy na světových trzích.
Průšvih. Cena ropy se vrátila nad sto dolarů
Trhy
Levný americký plyn má cestou do Evropy několik překážek
Proč tedy levný americký plyn jednoduše nezaplaví EU a cenový rozdíl nezmizí? Protože mezi Texasem či Louisianou a EU není plynovod. Plyn je nutné zkapalnit, naložit na speciální tanker, přepravit přes Atlantik, znovu zplynovat a teprve poté dopravit evropskou soustavou.
Především však existuje fyzický strop množství plynu, které lze takto z USA vyvézt. USA sice v prvním pololetí letošního roku vyvezly rekordních 17,4 miliardy kubických stop zkapalněného plynu (LNG) denně, ale ani sebevyšší evropská cena neumí během několika týdnů vytvořit nové zkapalňovací terminály. Ty se budují roky.
To vytváří nezvyklou situaci, kdy plyn uvnitř USA stojí v přepočtu 8,6 eura za megawatthodinu, zatímco evropský benchmark se pohybuje kolem 84 eur. Kontrakt Henry Hub představuje cenu plynu uvnitř USA ještě před zkapalněním, přepravou a zpětným zplyněním. Ani tyto náklady však zdaleka nevysvětlují téměř desetinásobný rozdíl.
Rozhodující je momentálně nedostatek volné LNG kapacity a cena, kterou musí odběratelé v EU nabídnout, aby omezené dostupné dodávky plynu skutečně přilákali.
Z ruských plynovodů do globálního souboje o LNG
EU je navíc po omezení ruských dodávek strukturálně závislejší na světovém trhu LNG. Ještě v roce 2021 tvořil LNG jen asi 20 procent dovozu plynu do EU, v roce 2025 již 45 procent.
Tím se podařilo snížit závislost na ruských plynovodech, současně se však evropská cena mnohem více navázala na globální soutěž o LNG. EU nyní o stejný tanker soupeří s Japonskem, Koreou, Čínou či Indií a musí nabídnout takovou cenu, aby náklad zamířil do Rotterdamu místo do Asie.
Hormuz a prázdnější zásobníky problém ještě zhoršují
Letos se tato slabina projevuje značně bolestivě. Konflikt kolem Íránu a problémy s provozem v Hormuzském průlivu narušily dodávky LNG z Perského zálivu. Část katarské exportní kapacity je mimo provoz a EU zároveň vstupuje do podzimní topné sezony s nezvykle nízkými zásobami.
Na začátku září byly evropské zásobníky naplněné jen přibližně ze dvou třetin, nejméně za patnáct let. Výpadky blízkovýchodního LNG tak ještě zostřily konkurenci mezi Evropou a Asií.
Současný poměr téměř deset ku jedné je tedy kombinací dvou extrémů: přebytku levného plynu uvnitř USA a nedostatku snadno dostupného plynu na globálním LNG trhu, na němž je EU stále závislejší. Americké zásobníky jsou nadprůměrně plné, zatímco evropské jsou před zimou nezvykle málo naplněné.
Evropský průmysl dostává další ránu
Pro evropský průmysl jde o mimořádně závažnou konkurenční nevýhodu. Americká chemička, výrobce hnojiv nebo sklárna nakupuje základní energetickou surovinu za zlomek ceny svého evropského konkurenta.
A dokud výrazně nevzroste globální nabídka LNG, Evropa nedoplní zásobníky a nepoleví geopolitické napětí kolem Perského zálivu, může tato cenová propast zůstat velmi široká.
Od ceny plynu se navíc odvíjí cena elektřiny, jejíž nižší úroveň poskytuje Spojeným státům další konkurenční výhodu, například i v oblasti rozvoje umělé inteligence, kde už nyní EU povážlivě zaostává.
