Karel Pučelík: Zázračný lék na zadlužené rozpočty? Ne, jen férové daně
Pokud by nadnárodní korporace platily daně tam, kde působí, „z ničeho nic“ by se v daňovém výběru globálně objevilo kolem 500 miliard dolarů. Už století svět přihlíží účetním machinacím. Nyní to však vypadá, že si vlády začínají uvědomovat, že se samy připravují o peníze, které jim mohou pomoci z dnešní svízelné situace.
Politici napříč světem tvrdí, že nejsou peníze na důležité reformy. Musí se šetřit na důchodech, na sociálních službách nebo na zdravotnictví. S nedostupným bydlením se nedá moc dělat. Těžko se hledají peníze i na boj s klimatickou změnou nebo na investice do obrany. Nemůže ale být tak zle, když si státy mohou dovolit obří díry a kličky ve výběru daní.
Přitom by na velké změny stačilo relativně malé úsilí. Státní rozpočty by mohly být mnohem více nadité, aniž by podniky musely vydělávat výrazně více. Dokonce by se toho dalo docílit i bez zásadního navyšování daní.
Tax Justice Network v aktuální zprávě uvádí, že by státy Evropské unie mohly po této změně klidně zečtyřnásobit výdaje na klima, globální Jih by za jediný rok vybral více než dluží za půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu, Velká Británie by zase takto zaplatila dvě třetiny svého zdravotního systému NHS. Jak by se tato vize mohla stát realitou?
Ruští oligarchové (nejen ti) si budou moci koupit trvalý pobyt v USA. Trump chce takzvané zlaté karty prodávat za pět milionů dolarů.
Vzkaz Trumpa oligarchům: Za pět milionů dolarů mohou být USA vaším novým domovem
Politika
Daňte tam, kde působíte
Toto „kouzlo“ se jmenuje globální korporátní daň. Ve zkratce tato strategie předpokládá, že by se státy na mezinárodní úrovni dohodly na společném přístupu k danění nadnárodních podniků. Firmy by platily daně tam, kde působí a vydělávají – nikoli tam, kde k tomu najdou nejvýhodnější podmínky.
Přitom aktuální stav, kdy miliardy dolarů ročně mizí v daňových rájích, není historickou konstantou. Před sto lety bylo mnohem běžnější, že firmy odváděly daně tam, kde měly své zaměstnance. Leč svět se globalizoval a účetní praktiky se staly „chytřejšími“, mnohé země si pak vyloženě postavily byznys na tom, že obírají druhé, aniž by cokoliv smysluplného produkovaly.
Naše ekonomiky stojí před zásadními krizemi. Rozpočty jsou zadlužené, nerovnosti rostou a důvěra v demokracii klesá. Není čas tuto situaci opět narovnat? Nástroje k tomu máme, dlouho však chyběla politická vůle.
O významu investic přímo v české ekonomice všichni dávno vědí, stranou pozornosti ale zůstává potřeba investic českých firem v zahraničí. „Tyto investice přitom mohou vyvažovat současnou velkou mezeru mezi vyvezeným a dovezeným kapitálem. Dividendy budou více přitékat také opačným směrem do Česka,“ řekl přední ekonom Petr Zahradník v rozhovoru pro Export.cz. Je zastáncem promyšlené státní podpory investic v zahraničí, kterou by mohla do značné míry převzít agentura CzechInvest.
Ekonom Zahradník: Česko je ekonomikou polotovarů, to se musí změnit. Třeba po vzoru Polska
Leaders
Idealistické blouznění? Možná ne
Výše zmíněný přístup vypadá na první pohled jen jako idealistické blouznění, ale brzy tomu tak být nemusí. Ostatně tento týden se problematika globální korporátní daně dostala na program jednání OSN. Organizace by chtěla do konce příštího roku přijít s vlastním návrhem.
Například od Spojených států pod vedením Donalda Trumpa součinnost čekat můžeme jen těžko. Jinak ale zájem je. Další střední a velké země procesu kolem společné daně stopku nedaly. Patrně si samy uvědomují, že je to pro jejich dobro. Tax Justice Network předpokládá, že se v daňových rájích a pochybnými machinacemi ztrácí kolem 500 miliard dolarů. A to je prý konzervativní odhad.
Vydělaly by na tom všichni. Tedy téměř všichni. Vyspělé země i rozvíjející se ekonomiky, dokonce i daňově přívětivé státy jako Nizozemsko nebo Irsko by z toho mohly vyjít beze ztrát. Jen ony daňové ráje, jejichž takřka jediným zdrojem příjmů a důvodem k existenci je snižovat korporacím daňová břemena, ty by ostrouhaly. Ovšem měly století na to, aby si na horší časy něco nastřádaly.
Sny někdejšího politika ODS Vlastimila Tlustého o jednotné dani ve výši 15 procent se nyní znovuzrodily v globální podobě. Většina zemí OECD na sklonku týdne odsouhlasila celosvětovou minimální korporátní daň ve stejné výši. 
Ráje drží smutek, globální daň ožívá
Money
Inspirativní grilování čekého oligarchy Křetínského v britském parlamentu o tamní poště otvírá zásadní otázku, proč naši poslanci něčeho takového nejsou schopni, proč je to ani nenapadne. Proč český parlament nedokáže plnit svou veřejnou funkci kontroly top manažerů státních firem, a oligarchů, kteří mají klíčovou pozici v poskytování některé veřejné služby?
Proč nejsou čeští poslanci schopni grilovat oligarchy a šéfy státních firem?
Názory
