Karel Pučelík: Potřebujeme dynamický pracovní trh. Osekání podpory k tomu nepovede
Babišova vláda utrácí miliardy tam, kde by neměla. V kapitolách, ve kterých by se hodilo pustit rozpočtu žilou, zase škudlí. Příkladem je návrh na osekání podpory v nezaměstnanosti. Místo toho, aby kabinet dynamizoval pracovní trh ve prospěch zaměstnanců i firem, rozehrává klasickou populistickou hru. Přitom je cosi inspirativního ve státě dánském.
Předchozí vláda Petra Fialy mírně zvýšila podporu v nezaměstnanosti. Malý krok pro vládu a malý krok pro občany. Každopádně to však byl posun kupředu. Kabinet Andreje Babiše, věrný české tradici zmasakrovat to, co se předchůdcům povedlo, se nejspíš chystá zmíněný krok po pár měsících fungování vzít zpět. Maximální výše podpory se má z 80 procent vrátit na 60 procent.
Ač to může znít pravicově a rozpočtově odpovědně, ve skutečnosti jde o opak. Vláda utrácí tam, kde by neměla, a tam, kde by se hodilo pustit rozpočtu žilou, škudlí. Štědrá podpora v nezaměstnanosti za určitých podmínek může vést k tomu, aby byl pracovní trh dynamický a dokázal odpovídat na dnešní překotně se vyvíjející ekonomiku.
Ministerstvo práce chce od ledna 2027 výrazně snížit podporu v nezaměstnanosti a ušetřit tím přibližně 4,5 miliardy korun. V prvních měsících bez práce by lidé místo současných 80 procent předchozího výdělku dostávali 65 procent. Maximální měsíční částka by podle letošních hodnot klesla téměř o deset tisíc korun. Proti změně se staví odbory, zaměstnavatelé i část odborníků.
Vláda chce seškrtat podporu v nezaměstnanosti. Lidé mohou přijít až o deset tisíc měsíčně
Politika
Nemluvíme tu přitom o žádném zneužívání systému. Předně si každý, kdo pobírá podporu v nezaměstnanosti, klidně i roky platil na tento případ nemalé částky v rámci pojištění. Podpora není pro někoho, kdo si dlouhodobě „užívá“ života bez práce, ale pro jedince, kteří z nějakého důvodu ukončili jeden pracovní poměr a nyní mají chvilku na rozkoukání a hledání nového místa.
Důstojná podpora je dobrá jak pro zaměstnance, tak pro jejich šéfy. Kdyby se česká vláda chtěla podívat na názorný příklad, může vyrazit na exkurzi – jako skoro vždycky – do Skandinávie, konkrétně do Dánska. Skandinávie je obvykle synonymem pro rozvinutý sociální stát. Méně se však mluví o tom, že v Dánsku mají velmi slušně fungující a efektivní pracovní trh.
Znáte ten vtip, jak přijdou za Babišem Tykač a Strnad, že by chtěli koupit Česko. A on se směje a říká: „Ale chlapi, do paroma, veď ja teraz nič nepredávám.“ No, on skutečně nic neprodává, ale naopak přebírá, provádí cílenou akvizici státu. A to dnešní přebírání státu (ono state capture) probíhá poměrně rychle, systematicky a pochopitelně se zaměřuje na hlavní kořist, na státní firmy a státní fondy. Největší mocenská operace se nemusí odehrát jediným velkým rozhodnutím. Stačí postupně obsadit státní firmy, fondy a instituce lidmi, kteří vděčí za své pozice politické či ekonomické moci. Právě tak může vypadat takzvaný state capture.
David Ondráčka: Stát se nekrade, stát se obsazuje. Babiš už začal
Názory
Dánsko ukazuje, že štědrá podpora může fungovat
Dánskému systému se přezdívá „flexicurity“, tedy jde o kombinaci štědré podpory v nezaměstnanosti, rekvalifikací a na druhé straně také efektivního pracovního práva, snadného náboru a propouštění zaměstnanců. Když vás v Kodani vyhodí z práce, můžete i dva roky ve tříletém období strávit na podpoře. Stát vám za určitých podmínek bude vyplácet i 90 procent předešlé mzdy, ačkoli i zde existuje strop. A ne, systém nelze snadno zneužívat – nárok na podporu se totiž vypočítává na základě odpracovaných hodin. Něco za něco.
Podpora funguje jako nárazníkové pásmo. Lidé po konci pracovního poměru mají klid a prostor na to, aby si našli slušné místo, případně i na rekvalifikaci, aniž by to nějak zásadně zasáhlo jejich životní úroveň. Nemusí se bát zkoušet nové věci a trochu riskovat, následky špatného kariérního rozhodnutí jsou poměrně malé. Přitom více iniciativy a aktivního přístupu zaměstnanců je to, co úspěšná ekonomika potřebuje.
Tomio Okamura a Petr Macinka se po zveřejnění návrhu státního rozpočtu zděsili schodku 389 miliard korun. SPD údajně jeho výslednou výši předem neznala, Motoristé ji zase nepovažují za konečnou. Koaliční partneři Andreje Babiše tak začínají s oblíbenou disciplínu české politiky. Chtějí se podílet na vládní moci, ale od nepopulárního účtu se raději držet dál.
Michal Nosek: Koalice utrácí společně. Ale Okamura s Macinkou se tváří, že u toho nebyli
Názory
Zároveň jsou rádi i zaměstnavatelé, kteří získávají flexibilitu. To se v dnešní ekonomice, kdy nevíte dne ani hodiny, docela šikne. V kombinaci s rekvalifikacemi a uvolněnější pracovní legislativou lépe hledají nové lidi. Mohou si dovolit nabírat lidi, aniž by měli strach, že je náklady na pracovní sílu později zadusí. Zaměstnance je snazší propouštět, a to prakticky bez stigmatu, že je tím posílají do chudoby.
V Dánsku pracovní trh prostě jede, zatímco v Česku často připomíná Pražský okruh v devět ráno. Češi si dvakrát rozmyslí, jestli na pracák skutečně jít, protože to při absenci větších úspor a maximálně 60 procentech mzdy znamená znatelný pád příjmů. Mnohdy kvůli tomu raději zůstanou na horších místech a málo riskují.
Babišova vláda stojí před obvyklým dilematem. Zahrát na populistickou notu a udělat jednoduché, ale nic nepřinášející rozhodnutí, nebo nezískat body zadarmo, ale trochu modernizovat naši poněkud línou ekonomiku. Bohužel cítím v kostech, jak to dopadne. Jako vždycky.
