Karel Pučelík: Budou se v Berlíně vyvlastňovat byty?
V německém hlavním městě se dere k moci Die Linke s radikálními požadavky zejména co se bydlení týče. Spolkový kancléř už avizoval, že se jim bude snažit zamezit. Proč pravděpodobná budoucí primátorka Elif Eralpová budí takový rozruch?
Německé tradiční strany jako Křesťanskodemokratická unie (CDU) a sociální demokraté (SPD) zažívají období temna. Ve volbách se nyní daří stranám, které dlouho patřily mimo mainstream. V regionech nyní dvakrát vyhrála Alternativa pro Německo (AfD), v českých médiích ale možná větší ohlas dostalo vítězství Die Linke (Levice) v hlavním městě.
Pokud se uskupení v čele s lídryní Elif Eralpovou, dcerou tureckých uprchlíků, podaří dohodnout se sociálními demokraty a Zelenými, stane se primátorkou. Konzervativní tituly se nyní předhánějí ve varováních a černých scénářích a hovoří o extremismu. Jiní srovnávají nástup Levice s vítězstvím Zohrana Mamdaniho v New Yorku, kde zatím apokalypsa nenastala, ba naopak, demokratický socialista má poměrně slušná hodnocení.
Levice přichází nepřekvapivě se sociálním programem. Má velké plány s bydlením, posílením sociálních služeb nebo dostupnou veřejnou dopravou. Pozornost také budí názory a vazby některých jejích členů. Pojďme se na ty nejdůležitější body podívat podrobněji.
Východoněmecké volby přinesly další vítězství AfD, v Berlíně uspěla Levice. Kancléř Friedrich Merz čelí po sérii neúspěchů rostoucímu tlaku a jeho straně se komplikuje cesta k vládě v dalších spolkových zemích. Otázkou zůstává, zda výsledky povedou ke změně kurzu jeho kabinetu.
Historický debakl CDU. Poprvé od roku 1949 vypadla ze zemského sněmu. Dopadne Merz jako Starmer?
Politika
Proti spekulacím k bydlení
Patrně nejdůležitějším tématem volební kampaně bylo bydlení. Dávno pryč jsou časy, kdy byl Berlín spojován s alternativní kulturou a levným bydlením. Dnes zbyla jen ta kultura, pokud vůbec. Ceny bytů za poslední roky raketově vzrostly a bydlení je zejména pro mladé velmi těžko dostupné. Nikoho tedy nepřekvapí, že Levice shrábla mezi mladými největší podíl hlasů ze všech.
Levice chce proti drahému bydlení zakročit, a to na poměry evropské politiky velice důrazně. Hovoří se o vyvlastňování, ale skutečně se může stát, že bohatí Berlíňané budou přicházet o své byty nebo honosné vilky, jako to bylo u nás za komunismu?
Politika levice míří hlavně proti spekulantům a institucionálním investorům. „Kandiduji proto, aby se naše město opět stalo cenově dostupným, aby o osudu našeho města nerozhodovali spekulanti s nemovitostmi, ale abychom o něm rozhodovali společně,“ uvedla podle deníku The Guardian Eralpová.
Radikální plán se tedy týká jen velkých bytových korporací, které podle odhadů vlastní více než 200 tisíc bytů. Zajímavé je, že před pěti lety se Berlíně právě o tom konalo referendum, přičemž bezmála 60 procent hlasujících krok podpořilo. Německá ústava tuto možnost povoluje, vlastníkům by za to náležela náhrada. Ačkoli kancléř Friedrich Merz proti plánu vystupuje a chce vůči němu zakročit, nejedná o nic nelegálního.
Tématem, které údajně rozhodne výsledek voleb v Praze, je nedostupné bydlení. Přinášíme přehled řešení jednotlivých politických stran. Důležitou otázkou pro volby v Praze také bude, nakolik vlastně pražské voliče nedostatek nového bydlení zajímá.
Dalibor Martínek: Rozhodne volby v Praze krize bydlení? Nejsme Berlín
Názory
Nenávistní postkomunistická strana?
Návrhy v politice bydlení i další program však budou záviset i na koaličních partnerech, které Levice potřebuje. Ti mají připomínky i k vazbám některých členů k nedemokratickým skupinám nebo i organizovanému zločinu, jak nedávno vyšlo najevo i o jednom ze členů berlínského zastupitelstva. Ten však byl okamžitě suspendován a i Eralpová veřejně nenávist a násilí odmítá.
Média si také všímají toho, proč je AfD označována za krajně pravicovou stranu, kdežto v případě Levice se namísto krajní levice hovoří jako o radikálním uskupení. Vysvětlení je jednoduché, v kontextu extremismu AfD zmiňují ve zprávách samy německé úřady, není to výmysl liberálních médií. Levice sice rozhodně není mainstream (například co se NATO a západní zahraniční politiky týče), ale není označována za extremistickou stranu.
Levice se sama označuje za stranu demokratického socialismu. Byť její členstvo zahrnuje i radiální proudy, nehlásí se k nenávistným a nedemokratickým ideologiím a odmítá násilí. Návaznost na režim bývalé NDR dnes prakticky neexistuje. Ve svých programech se k tehdejší komunistické SED nehlásí a režim poměrně jasně odsuzuje.
S názory Levice rozhodně souznít nemusíme, ale mnohé z aktuálních tvrzení o ní jsou velké zkratky. Otázkou je především to, proč se nyní Levici tak daří, když dosud bývala spíše na okraji a v mnoha spolkových zemích ani není v regionálních parlamentech. Není to ani žádný „cool lovebrand“ pro mladé. Odpověď je nasnadě. Nabízí rozhodná řešení tam, kde (bývalým) hlavním stranám efektivita zoufale schází.
