Firma Uniper vstává z popela i bez Nord Streamu. Láká přední investory včetně Křetínského
Příběh firmy Uniper, kterou musel po ruské agresi na Ukrajině převzít německý stát, ilustruje nové trendy v evropské energetice. Role státu posílila, ale nyní už je zase potřeba zapojit dynamický soukromý kapitál. Majoritní podíl v Uniperu je na prodej, zajímá se o něj i Daniel Křetínský. Plyn je stále v centru dění, ale už ne ten ruský, a v byznysově-marketingovém prostředí byl opět „nalakován narůžovo“. Zdůrazňuje se jeho role při flexibilní výrobě elektřiny.
Hamburský soud minulý týden zahájil proces s ukrajinským důstojníkem pro podezření z poškození plynovodů Nord Stream, které vedou pod mořem z Ruska přímo do Německa, v září 2022. Zároveň se předběžně hlásí další zájemci o podíl ve společnosti Uniper, někdejším největším odběrateli ruského plynu, jehož historie je úzce propojena právě s Nord Streamem.
Uniper se před čtyřmi lety ocitl uprostřed krize, kdy pád této firmy mohl způsobit ještě větší šokovou vlnu v celé ekonomice. Situace, které Berlín čelil po uzavření ruských plynových kohoutů, je možné označit za německý „Lehman Brothers moment“. Zatímco americká administrativa nechala proslulou investiční banku v roce 2008 padnout, Uniper se podařilo díky zestátnění zachránit.
Podmořské výbuchy, které poškodily plynovody Nord Stream a jež byly podle všeho po ruské agresi součástí speciální ukrajinské operace, se však staly už jen formální tečkou za „ruskou anabází“ Uniperu. Kreml omezoval dodávky plynu už od roku 2021 a nový plynovod Nord Stream 2 nikdy v Německu nezískal finální povolení ke spuštění. Finanční ztráta Uniperu narůstala a éra dodávek ruského plynu přímo do Německa (nikoliv do některých dalších evropských zemí) beztak končila.
Němci řeší, co dál s energetickým gigantem Uniper, který během energetické krize zachraňovali miliardami eur. O převzetí firmy má podle Reuters a Handelsblattu zájem i EPH Daniela Křetínského, jenže proti prodeji strategickému investorovi se stavějí zaměstnanci. Bojí se rozdělení skupiny, propouštění a zavírání provozů a raději by viděli návrat Uniperu na burzu.
Raději na burzu než pod Křetínského. Zaměstnanci Uniperu se bouří
Zprávy z firem
Z „ruského zajetí“ do jiného světa
Německý Uniper vznikl oddělením od společnosti E.ON teprve před deseti lety a proslavil se především svým zaměřením na dodávky plynu z Ruska. Byl jednou z pěti evropských firem vedle Wintershallu, Engie, Shellu a OMV, které se rozhodly financovat projekt nového plynovodu Nord Stream 2. Uniper musel v roce 2022 nahrazovat ruský plyn z jiných zdrojů, což se mu velmi prodražilo. Obří ztrátu z tohoto roku už ale částečně kompenzovaly mimořádně zisky z prodeje v roce 2023.
Pokud jde o samotné dodávky plynu, Němci se z krizové situace vzpamatovali rychleji, než mnozí očekávali. Ve skutečnosti už před ruskou agresí mysleli i na horší časy. V Evropě se dlouhodobě propojovaly plynovody a stavěly plynové zásobníky. A pozdější budování terminálů na zkapalněný plyn LNG bylo v německé režii také překvapivě pružné i rychlé. Přizpůsoboval se také Uniper, který uzavíral nové kontrakty a zaměřil se na alternativní zdroje plynu jinde ve světě. Nahradit plyn se podařilo, zároveň však byl dražší, což se promítalo i v cenách elektřiny a nepříznivě dopadalo na německou ekonomiku.
Uniper dokonce v roce 2024 vyhrál arbitrážní spor s Gazpromem, který před zestátněním německé firmy nedodával nasmlouvanou surovinu, jak podle kontraktu měl. Arbitrážní soud ve Stockholmu přiznal Uniperu odškodnění ve výši více než 13 miliard eur, vymáhání této částky je ale složité.
Daniel Křetínský rozehrál další obří energetickou partii v Německu. Jeho EPH podle Handelsblattu podal nezávaznou nabídku na převzetí celého Uniperu, firmy, kterou Berlín před čtyřmi lety zachraňoval za 13,5 miliardy eur. Český miliardář má vystupovat jako jediný kupec. Pokud uspěje, čeká ho ale tvrdý střet se zaměstnanci, kteří už předem mluví o „nepřátelském převzetí“.
Křetínský chce převzít celý Uniper. Pokud uspěje, čeká ho tvrdý střet
Zprávy z firem
Nová éra soukromého kapitálu
Už při schvalování německé státní pomoci v roce 2022 si Evropská komise vymínila, že do roku 2028 musí Berlín převést většinu akcií Uniperu opět do soukromých rukou. Němci tedy v tomto ohledu neměli na výběr a letos museli zahájit proces opětovné privatizace. A ukázalo se, že o Uniper může být docela „rvačka“ – zájem o koupi podílu ve výši více než 74 % zatím ohlásilo pět velkých hráčů ze světa financí a energetiky, včetně Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniela Křetínského.
Podmínku opětovné privatizace sice určil Brusel už dříve, chystaný prodej majority v Uniperu je přesto potvrzením aktuálního trendu v energetice. V minulých letech bylo nutné posílit roli států, které budou hrát v energetických projektech dál významnou roli. Postupem času se ale stále více ukazuje, že je nutné k nim přilákat také dynamický soukromý kapitál – nota bene v době narůstajících „děr“ ve státních kasách. Zatímco česká vláda je posedlá plánem plně zestátnit firmu ČEZ, francouzská společnost EDF se dostávala pod plnou státní kontrolu v krizové době na začátku tohoto desetiletí a dnes se naopak snaží lákat soukromé partnery pro výstavbu jaderných elektáren v Británii i ve Francii.
Bez norského plynu se Evropa zatím neobejde. Bez norské inspirace možná také ne. Země, která vydělává na těžbě ropy a plynu, zároveň ukazuje, jak se dá dlouhodobě stavět energetika méně závislá na fosilních zdrojích.
Norsko je pro Evropu čím dál důležitější. Zůstává „čerpací stanicí“, ale také inspiruje moderní energetikou
Zprávy z firem
Německý stát si na druhé straně hodlá v Uniperu udržet podíl 25 % + jedna akcie, který mu umožní ovlivňovat strategická rozhodnutí. A podle německých médií je zájmem Berlína zachovat Uniper jako jednotnou společnost, což vůbec není samozřejmostí. Plyn stále zůstává základem firemního byznysu, ale spektrum aktivit je široké – německá společnost se zaměřuje na obchod, provozování plynových elektáren v Německu nebo Británii a také plynových zásobníků, ale ve Švédsku se vydala i výrazně jiným směrem k jaderným reaktorům a hydroelektrárnám. Mnozí potenciální zájemci by si podle svého zaměření nejraději vyzobali některá z těchto aktiv.
Vláda v Berlíně dala najevo, že by se jí jako investoři zamlouvaly například penzijní fondy, které by se jako spoluvlastníci chovaly konzervativněji než finanční dravci. Ve hře je ale také možnost umístění akcií na burzu, což zase kvůli zachování jednoty Uniperu preferují odbory.
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Money
Co láká zájemce
K finálnímu výběru budoucího majitele nebo majitelů akcií Uniperu je ještě daleko, zaměření a záměry jednotlivých uchazečů ale dost vypovídají o současných trendech v energetice. Mezi předběžnými zájemci o podíl v Uniperu se nedávno objevila také investiční společnost Apollo Global Management, která se orientuje na správu aktiv, ale také zajištění penzistů. Z pohledu německé vlády může být důležité, že chce být poskytovatelem kapitálu pro globální energetickou transformaci.
Mezi další zájemce patří konsorcium kanadských finančních společností Brookfield a CPPIB. Brookfield je známá mimo jiné svou dřívější investicí do amerického Westinghousu a CPPIB se stará o investice kanadských penzistů. A pak jsou ve hře tři silní hráči, kteří přímo působí v energetickém oboru – německá RWE (ve spojení s americkými finančníky z KKR), norský Equinor a zmiňovaný EPH Daniela Křetínského. Tento výčet ale ještě neříká, jak silný je zájem jednotlivých uchazečů. To se teprve ukáže.
Lákadlem číslo jedna pro zájemce o Uniper je většinou především plyn. Na fosilním zemním plynu se i v nynější době stále vydělává. A to navzdory časté rétorice ohledně elektrifikace energetiky, teplárenství i průmyslu a dříve ohlašovanému přechodu k zeleným plynům včetně vodíku, který však má značné zpoždění.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová už dlouhé měsíce prohlašuje, že Brusel chce nahradit ruský plyn americkým. To, co ale „slíbila“ uprostřed léta ve Skotsku Donaldu Trumpovi při dojednávání obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy, nedává příliš smysl – pokud pomineme snahu uchlácholit amerického prezidenta. Navyšování evropského energetického importu z USA je v takové míře nereálné a v konečném důsledku by šlo proti principu diverzifikace. Snahu získat pro EU více zdrojů mezitím zpochybňuje další plynová velmoc – Katar, kterému vadí unijní environmentální a sociální pravidla, píše ve své analýze Jan Žižka z Export.cz.
Odkud bude Evropa dovážet plyn? Otazníků opět přibývá
Money
Poslední války a geopolitické krize ve světě povzbudí hledání nefosilních alternativ, což může spotřebu plynu snížit. Realisticky je ale nutné počítat s tím, že plyn bude nezanedbatelnou součástí celkového energetického mixu ještě dlouhá desetiletí. Německo, které v minulosti neprozíravě odešlo od jádra, navíc chystá (podobně jako Česko) stavbu dalších plynových elektráren. Hodlá přitom poskytnout státní pomoc ve formě kapacitních plateb, díky nimž si země zajišťují stále potřebný výkon zdrojů elektřiny.
Plyn v modernějším hávu
Marketéři přitom dnes halí byznys plynových elektráren do modernějšího hávu „platforem pro flexibilní výrobu elektřiny“. To zní určitě mnohem přitažlivěji než „fosilní palivo“, které musíme často dovážet z nestabilních regionů. Faktem však je, že plynové elektrárny dokážou efektivně zajišťovat flexibilní produkci, jež vyvažuje nestabilitu obnovitelných zdrojů, a tím přispívají k transformaci energetiky. A do zmiňovaných platforem firmy stále více zařazují také bateriová úložiště, která zažívají slušný boom.
Když EPH letos v dubnu ohlásil vznik strategického partnerství se společností TotalEnergies pod hlavičkou TTEP, označil tuto novou entitu právě jako jednu z největších evropských platforem pro flexibilní výrobu elektřiny. Zahrnuje plynové elektrárny, bateriová úložiště a specializovaná zařízení na biomasu v řadě evropských zemí.
Evropa dnes Číně vyčítá neférovou obchodní politiku. Jenže sama Pekingu dlouhá léta pomáhala vyrůst – penězi, otevřeným trhem i vlastním know-how. Evropa byla vůči Číně dlouho otevřená až naivní. Teď se probouzí do reality, v níž Peking ovládá solární panely, baterie i elektromobilitu. Otázka zní, jak se bránit? Odpovědí nemá být slepý protekcionismus, nýbrž tvrdé vyjednávání a chytřejší strategie, píše ve své analýze Jan Žižka.
Evropa byla v obchodu s Čínou naivní. Nutit Peking k „reciproční naivitě“ nedává smysl
Názory
Při porovnání záběru Uniperu a EPH zaujme řada podobností. Oba tito energetičtí hráči mají docela široký záběr, který by mohl pozorovatel označit až za příliš velký „pelmel“. Zatímco EPH se například stal i provozovatelem jaderných reaktorů na Slovensku, Uniper je v podobné roli ve Švédsku. Podobné je to i s hydroelektrárnami. Právě díky těmto zdrojům se však oba hráči můžou pochlubit také významným podílem bezemisní výroby elektřiny.
Širší diverzifikaci „napříč regiony, technologiemi a obchodními modely“ vidí holding Daniela Křetínského jako faktor, který snižuje rizikovost EPH a posiluje stabilitu výnosů. Vezmeme-li průnik množin aktivit Uniperu a EPH, najdeme v něm dokonce i slovo „vodík“, jehož větší role je ještě vzdálenou budoucností energetiky. Vodíkové projekty jsou jedním ze směrů, které Uniper dostal v Berlíně „do vínku“ po zestátnění Uniperu v roce 2022. A EPH se mimo jiné prezentuje chystaným novým paroplynovým blokem elektrárny v italské Ostiglii, který bude připravený právě na využití vodíku. Z hlediska reálného záběru obou hráčů ale zatím nejde o nijak zásadní záležitost.
Na první pohled se zdá, že EPH by jako strategický partner seděl pro Uniper jako ulitý. Zatím by však bylo předčasné jakkoliv odhadovat, co se z celého procesu prodeje majoritního podílu německé firmy vyvrbí a jaké preference v Berlíně převáží.
