Zajímá nás
Dopis čtenáře: Ač jsem lesník a myslivec, chodím do tohoto zničeného lesa smutně, již to není les
Na komentář Dalibora Martínka s titulkem Škodnou českých lesů nejsou srny, ale myslivci, zareagovalo mnoho čtenářů. Přinášíme jednu z reakcí. Text není upravován, pouze pro svůj větší rozsah mírně krácen, doplněna někde chybějící interpunkce a opraveno několik pravopisných chyb.
Dobrý den,
jsem lesník a myslivec od 18 let. Jelikož děda byl špatně zapsaný, já nesměl dělat střední školu. Tu jsem si udělal až po vojně, trochu s problémy ze strany několika lidí, dobří obraceči kabátů.
Takže, nemáte prakticky v ničem pravdu. Ano škodná se tlumila, tedy nikdo nikdy neřekl vybít. Pokud se jedná o medvědy, vlky, rysi, tak ty se vybili ještě za dob minulých, tedy někdy v 19. století. Musíte si uvědomit, že naše kdysi krásná země a tehdy tedy království, byla silně osídlena. Vlk se dokázal prohrabat do chlívů a zničit jedinou obživu lidí a i lidi. Dnes, když se mluví o znovuzavedení vlka, mám strach, ne o sebe, ale o děti. Víte, po likvidaci mého dědy, bydleli jsme na samotě, táta potřeboval práci, a aby se do ní dostal, jsme se odstěhovali do vesnice přes les asi pět kilometrů.
Bylo to ale moje rodiště, a nějak mne to sem táhlo, a to jsem jezdil do školky, nebylo mi ani šest, jsem našim utíkal za babičkou. Většinou to bylo v noci, aby naši nevěděli. Kdyby tu byli vlci, víte, co by se mohlo stát? Musí si všichni uvědomit, že se po lesích pohybuje mnoho lidí, i když dnes les? No nevím, naši představitelé nechali lesy zničit státním podnikem.
V Česku je nějakých devadesát tisíc myslivců. Občas některý z nich zastřelí svého kolegu, občas rybáře či jiného nevinného člověka, který se nešťastnou náhodou ocitnul na jeho mušce. Z hlediska práva by to asi mělo být zabití, možná vražda. Ale pro myslivce z jejich fatální střely většinou neplyne nějak fatální trest. Jak je to možné? Ač třeba bývají připití, jejich smrtelná minela je často policejními orgány hodnocena jako „náhoda“, případně „nedovolené nakládání se zbraní“.
Dalibor Martínek: Škodnou českých lesů nejsou srny, ale nepozorní myslivci
Názory
Naše krajina se stala kulturní, ano i lesy, ale stále to byly hluboké krásné lesy. Náš úkol je starat se o ně. Máte pravdu, že se nehorázně přemnožila vysoká a černá zvěř. Pamatuji se, že se v zimě objevil kus černé a hned se po něm šlo. Nikdy se ale nevystřílela. Pak přišla devadesátá léta a s nimi lepší lidi, stejně to byli bývalí převlíčený komunisti a estébáci, slušných podnikatelů moc málo, a ti se chtěli ukázat, mají svoji honitbu. No jo, ale co v ní?
Drobná nebyla a v lese bažant, ano byly to honitby LČR, pro občany drahé a pro pány sice taky, ale málo zvěře. Zvali se soukmenovci doktoři a lepší lidé, začaly se zvedat stavy černé. My jsme sousedili se dvěma LČR a jednou honitbou Lesního družstva. To byl průšvih, dokázali během dvou až pěti let zvednout stavy na desetinásobek, k nám chodila tlupa najednou čtyřiceti kusů černé zvěře, brambory byl problém. Sice jsme drželi služby, ale tlupa přišla přes vodu a u silnice se pustila do pastvy. Každý den přišla odjinud. Nic nepomáhalo, dnes střílíme 30 kusů ročně, tato zvěř škodí hlavně v zemědělství. U nás již brambory nemají, i když jsme bramborářská oblast, ale kukuřici, podívejte se, co dávají žrát dobytku, moji prarodiče by plakali, je to hnůj.
Kapku jsem odbočil. Ona se nenamnožila jen černá, ale i vysoká, jelen, daněk. To jsme dříve neznali. Proč? Stejný důvod, aby bylo co lovit. V devadesátých letech jsme se byli podívat u Kinských ve Žďáře, zde se zmlazovala jedle, nádhera. Asi před pěti lety jsme zde byli, a rozjela se likvidace jelenů a srnčí zvěře. Velké škody, když jsme tam stáli a poslouchali výklad, tak jsem se zeptal, co to bylo za rámus. Šel jsem se podívat, ano zde se objevili asfaltky, cyklisté a řev, samozřejmě volně pobíhající psi a pak houbaři. Je mi to jasné. Zvěř potřebuje klid, jinak je ve stresu, a proto ty škody. Vím to, kdysi jsem byl v Harrachově a zde mi polesný říkal, že od doby, co jsou zde sjezdovky, narostly škody zvěří. Vy, když jste ve stresu, možná taky vyčistíte ledničku.
Dnes, po likvidaci lesů, přišel i nový trend u LČR a i ze zákona, snížit počty sazenic na hektar. Veškeré keře likvidace, je vidět v lese daleko a stálý rachot. V devadesátých letech se zvedly stavy drobné zvěře, nabyla chemie, a i stavy koroptví. Na koroptve platila káňata, hlavně v zimě. Dnes tu máme orla a krkavce, to bude konec srnčí zvěře. Myslel jsem si, že moji vnuci uvidí přírodu. Ještě začátkem devadesátých let to tak vypadalo. Omyl.
Ze Shetland je to prý na severní pól blíže než do Londýna, a je to znát. Nejenom tím, že je tu mnohem větší zima. Kdyby se tu nemluvilo anglicky, a na hlavní ulici v Lerwicku obchody nenabízeli Fish and Chips, člověk by si mohl připadat jako ve Skandinávii.
REPORTÁŽ: Vikingové, papuchalkové, ropa a Jimmy Perez. Shetlandy jsou jiná Británie
Enjoy
Přišly dotace, asfaltky v polích, další scelení, likvidace keřového patra, prý to je bordel, chemie a obrovské dusající stroje. Mnoho řepky a kukuřice, stříká se pomalu dvakrát týdně. Před několika dny jsem se dostal do dohadování s místními zemědělci, likvidovali všechny keře, obrost a vyřezali vysoko koruny. Drobná zvěř se nemá kam schovat, ani ptáci kde zahnízdit, je to vše kvůli dotacím, že prý stromy i keře dělají stín pro letecké snímky, tím je dokonáno.
Mimochodem, dříve jsem se dostal mezi poli všude, po novodobém scelení devadesátá léta a nedávno další, se nedostanete nikam, mezníky odorané. Mluvil jsem s jedním pánem z Rakouska, u nich taky jsou do polí asfaltky, ale zalesněné, myslím tím keř. Za nimi jsou mezníky, a zde jde onen kontrolor a kouká po mezníku. Pokud ho nenajde, nemají oba dotaci a na své náklady zaměřit.
Toto souvisí vše z myslivostí. Stačí nepravdivé zpravodajství, a udělá to své. Je to hnusná štvanice proti myslivcům.
Ještě k přikrmování, byl jste se podívat někdy venku? Naše příroda je opravdu zdecimovaná, nebudou již květy a různé plody na keřích, louky jsou bez bylin, dříve bývaly plné květů. Ochránci přírody též tvrdí, že keře jsou bordel, chemické postřiky a další. V osmdesátých letech to bylo jiné, ještě začátkem devadesátých, no možná ještě první roky dnešního století. Ale pak přišlo velké scelování, jeden druh plodin vedle sebe, takže v zimě je někde bída pro zvěř, jinde řepka, což je obrovský úhyn zvěře, a LČR se svými škodami. Hlavně že mají auta za několik set tisíc korun, já jezdil kdysi na motorce a celou zimu pěšky.
Ještě k těm bouchalům. Nesnáším to lítání na motorkách a ty čtyřkolky, nechápu proč jsou tak hlučný. Ano, ať dojedou na nějaké místo, ale nemusí až pod posed, že. Lidé vidí myslivce a hned jsou to vrazi. Jenže to jsou oni, co přišli na vesnice z měst, jedí maso. Ať se jdou podívat, co žere dnešní kráva, ta nevidí zelenou píci, a ty, co jsou v ohradách, to je na dotaci, nemusím se starat o louku.
Rozdělit zásahy do genů na dvě kategorie chce připravovaná evropská legislativa. Umělé změny genů nerozpoznatelné od dějů, které se odehrávají v přírodě, mají být široce povolené. Pod přísným dozorem by zůstaly změny, které by přirozenou cestou byly dosažitelné jen obtížně, píše vědecký novinář Josef Tuček.
Brusel se chystá podpořit genetické inženýrství. Chce pomoci zemědělcům i spotřebitelům
Enjoy
Lov musí probíhat. Pravda je ta, že střelnou zbraní je rychlý a myslím, že to zvěř ani nevnímá, bolest přichází, když je postřelena. Víte, byl jsem rád v lese, celý život jsem se zde pohyboval, krásné vzpomínky mám, když jsem chodil za druhým dědou na samotu, ke strýci. Byl u nás hajným, a od něj jsem utekl snad pokaždé na samoty. Šel jsem vždy nádherným lesem, byl to opravdu Boží chrám.
Lesy se těžily od 90. let až do 150 let u smrku, nikde nabyly velké holé plochy. Již v 90. letech si to začali usnadňovat a šli na hranu zákona, tedy jeden ha. Tím se samozřejmě navýšily kalamity. Zásluhou výběrového řízeni v letech po roce 2000 se množí brouk, svede se to na globální oteplení, ne na porušování zákona a péče o les.
Ač jsem lesník a myslivec, chodím do tohoto zničeného lesa smutně, již to není les. Když si sednu na posed, přijede chemik, není slyšet křepelka. Koroptev zmizela, zajíc je v lese, zde se o něj postará liška a orel, krkavec. Možná, až se lesy trochu zvednou, zde něco bude, ale nebude úživnost, ani od jara do zimy.
František Ptáčník
