Reklama

Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

David Ondráčka: Kumuluj funkce, nebo politicky zemřeš. Trafiky brání okysličování české politiky

Bohuslav Svoboda, primátor Prahy
Profimedia
David Ondráčka

Kumulace politických funkcí, hlavně těch exekutivních, se úplně utrhla z řetězu. Ztratila se míra, která je akceptovatelná, a začal na ně zběsilý hon. Potřeba kumulovat jich co nejvíce se v politice stává hlavní prioritou, píše ve svém komentáři protikorupční expert David Ondráčka.

Reklama

Základní instinkt politiků je mít co nejvíce pozic. Znamená to větší vliv a zdánlivou nepostradatelnost. Mají pocit, že je prostě nemůže někdo jen tak sejmout a nejsou ohroženi do budoucna. Hon za funkcemi ale nutně vede k jejich nekvalitnímu vykonávání. Aktuálním příkladem je nový hejtman Bělica z ANO v Ostravě.

Ten trumfuje i legendárního brněnského hejtmana Haška. Je teď hejtman velkého kraje, primátor statutárního města, poslanec, člen několika sněmovních výborů a podvýborů, podobně na kraji, má stranické funkce v hnutí ANO. Je úplně jasné, že se všechno nedá dělat naplno, nutně bude některé funkce jen tak „šolíchat“. V Moravskoslezském kraji nyní vládne široká krajská koalice ANO, ODS, TOP 09, KDU-ČSL a SOCDEM, takže těmto stranám to evidentně nevadí. A v tom je ten problém, že se kumulace funkcí stala úplně běžnou úplně akceptovanou praxí. Jde takzvaně napříč spektrem, že to tak prostě má být a asi to je pro ně v pořádku. Ale není.

Smutně tragický primátor Prahy

Problém se týká i vládních stran, příkladem je aktuální primátor Prahy Svoboda, který si zároveň nechal místo poslance, takže někdy musí celé dny sedět (pospávat) ve sněmovně, kde probíhají pravidelně několikadenní obstrukční divadla. A v té době se prostě nevěnuje Praze a řešení problémů města. To je katastrofa.

Těžní věže dolu Frenštát ve Frenštátu pod Radhoštěm

David Ondráčka: Fracking ve Frenštátu? Aneb kdo (ne)hlídá státní podnik Diamo

Státní podnik Diamo plánuje těžbu plynu problematickou metodou frakování na území bývalého dolu Frenštát na okraji Beskyd, zasahující i do místní CHKO. Debata o potřebě plynu minimálně jako dočasný zdroj pro energetiku a využívání domácích zdrojů surovin je vždy složitá, jde o velký byznys a mocné zájmy. Co se nyní děje v Diamu je ale alarmující, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.

Přečíst článek

Reklama

Primátora Svobodu už v roce 2013 zařízli jeho vlastní kolegové z ODS a odvolali ho. Tehdy se totiž sympaticky pokusil sáhnout do změti korupčních zájmů kolem Dopravního podniku, no a rychle si balil kufry. Přesto ho Spolu po letech znovu nasadilo do voleb, lékař s motýlkem je fajn. Reálně ho však využívají jako člověka, který klade věnce, ale žádnou pravomoc nemá. Může něco říkat o energetice, ale na městské firmy nemá žádný vliv, ty si v klidu hlídaji managementy s podchycenými odboráři v dozorčích radách a kšefty jedou jako vždy. Takže Svoboda smutně pospává ve sněmovně a nezůstane po něm vůbec nic, možná jen obraz na zdi.

Sedět jedním zadkem na mnoha židlích

Každý primátor, starosta většího města nebo hejtman vám potvrdí, že to je práce více než na plný úvazek, časově náročná. Nelze stíhat být na několika místech a věnovat se tolika funkcím naplno. Pokud se tomu věnuje naplno, dělá to i o víkendech, po večerech, svým způsobem to nekončí. A co pak dělat takových exekutivních funkcí více, třeba několik. To prostě není možné.

A ruku v ruce s tím jde i kumulace odměn. Je pravda, že někde jsou omezené. Ale je úplné chucpe, když to takový politik ještě využívá ve své komunikaci a chlubí se, že bere za jednu ze svých funkcí třeba jen polovinu odměny.

Konec okysličování české politiky

Kumulace funkcí se stala systémovým problémem české politiky, hon za nimi nutně vede k jejich nekvalitnímu vykonávaní. Proč se dělal už asi před 20 lety první zákon o střetu zájmů? To ještě nebyl v politice Babiš, ale probíhaly v ní stovky střetů zájmů na všech úrovních, od vlády až po malou vesnici, které často plynuly ze sezení na mnoha židlích. Dnes se točíme v kruhu a celý ten princip omezovat tyto konflikty, stavíme na hlavu.

Proto se nám z politických stran stávají úzké kluby sběratelů funkcí. Elitní skupinky mezi sebe nechtějí nikoho chytřejšího pustit. A to samozřejmě zabraňuje jakémukoli zdravému okysličování politiky a přílivu nových tváří. Strany a hnutí už dávno nejsou masové strany se základnou, které se funkcionáři zodpovídají. Ale všichni jsou ve veřejných pozicích nějak upíchnutí, drží se tím v šachu.

Spanilé jízdy politiků do regionů jsou parodií na komunikaci. Ministr Rakušan se ale snaží.

David Ondráčka: Politický road trip ministra Rakušana je pozitivní. Hec jeho markeťáků jen trapný

Výjezdy ministra vnitra Rakušana na debaty byly pro STAN výborným marketingovým tahem a dobře udělanou předvolební show. Vzbudily zájem a reakce, a o to v kampaních jde. Umožňuje to určité zamyšlení nad politickou komunikací v Česku, jak moc spolu mluví centrum a periferie, jakým způsobem, jestli si jsou tyto dva světy schopny rozumět ze svých hodně odlišných perspektiv.

Přečíst článek

Vadí to lidem?

Někdo může namítnout, že to lidem asi zase tolik nevadí, když ho zase zvolí. Ale realita je jiná. V Moravskoslezském kraji letos zvolí lidi Babiše a ANO prostě jako protest proti tragickým výkonům vládní pětikoalice. Je jim jedno, že je v čele kandidátky Bělica (i když jim jeho kumulace funkcí může vadit), prostě by zvolili i Babišovu tenisovou raketu. Lidé tuto situaci vnímají, ale mají pocit, že s tím nic nezmohou, že ti na vrcholu politiky jsou všichni arogantní a vysmívají se jim. Logicky se zvyšuje počet těch, kteří rezignují na politiku a nevěří, že by mohla jakkoli pozitivně ovlivnit jejich životy. Berou to jako souboj o funkce, kde demokracie je pouze hrou

Konec poltickým trafikám

Samozřejmě je poměrně těžké přesně definovat a určit hranici, kdy by už funkce měly být neslučitelné z principu, protože se nedají stíhat naplno. Mělo by být především věcí politické kultury a určité konkurence uvnitř stran, že se kumulace pozic nepřehání. Že se hledají na odbornější pozice kompetentní lidi (třeba dozorčí rady městských firem) a na bytostně politické funkce pak politici.

A systémově se snažme ukončovat nesmyslné politické kolektivní trafiky. Jako je třeba 15 členů kolegia NKÚ jmenovaných do důchodu (samozřejmě z bývalých politiků), nebo 30 členů Správní rady VZP (samozřejmě opět politici). Kdo kdy slyšel o nějaké efektivní byznysové správní radě s 30 členy?

Reklama

Související

Reklama
Reklama
Reklama
Doporučujeme