David Ondráčka: Chystají se opoziční stínoví ministři ANO na převzetí moci?
Je ANO (jako hlavní favorit příštích voleb) připraveno po volbách vládnout a dělat to jinak než Fialova pětikoalice? Připravují se dnes stínoví ministři hnutí ANO na moment, až přistanou na ministerstva? Pracují na svých reformních koncepcích, legislativních krocích, navazují odborné kontakty a svou expertízu, komunikují se zájmovými skupinami, budují zahraniční vazby po Evropě? Obklopují se lidmi, kteří s nimi půjdou jejich politiku na úřady realizovat? Rok před volbami je čas se ptát na tyto otázky, aby to nedopadlo jako vždycky.
Naprostá většina ministrů současné Fialovy vlády nebyla na funkce dostatečně připravena, dva roky se s resorty seznamovala a v posledním roce už toho moc nestihne. Bude příští Babišova vláda (dnes nejpravděpodobnější scénář) připravenější? Každý sportovec ví, že trénink vám umožní vyhrát zápas. Teď je čas na intenzivní trénink stínových ministrů, protože volební cyklus reálně trvá jen 3 roky. Ministr musí dokázat vůči byrokracii dovnitř ministerstev přesně formulovat, co chce změnit a jak na to půjde. Pokud to nedokáže, úředníci okamžitě převezmou otěže, využijí svou informační převahu, takového ministra si snadno ochočí a ten prohrál dřív, než do toho „baráku“ vlezl.
Volební období je reálně tříleté
Volební období reálně netrvá 4 roky, to je mýtus. Několik dlouhých měsíců po volbách zabere vyjednávání o vládě, koalici a pozicích. Pak se chvíli na úřadu usazují a na konci období zase minimálně poslední půlrok před volbami už se taky nedá nic prosadit. Takže to okno se otevírá na maximálně 3 roky, v tom je politický cyklus až krutě krátký. Pokud některý ministr chce po sobě zanechat stopu (a nejen fotku na zdi u ministerské kanceláře), musí být dopředu připraven a promyšleně do toho jít od prvního dne.
V Česku se po každých volbách opakuje stejný scénář, který podrývá jakoukoli snahu o změnu nebo reformu. Do vlády a na ministerstva přistanou ministři, kteří nejsou na tu složitou roli vládnutí dostatečně připraveni. Dva roky se seznamují s úřadem, pak si udělají nějakou představu změn, ale už je obvykle pozdě, zájmové skupiny se stihnou zformovat a hlavně už je čas na další volební kampaň. Takoví ministři pak při odchodu bilancují a obvykle před veřejností smutně zapláčí, že něco prosadit je v této zemi a s touto byrokracií tak strašně těžké. Že hrozně chtěli, ale všichni jim jen házeli klacky pod nohy. Realita je prozaičtější, nebyli na vládnutí připraveni, to je vše, nic víc za tím není.
Projet si volební lístky kandidujících osob v EU volbách a pozorovat kampaň je bizarní věc. Většina kandidátů působí jako tlupa náhodných šílenců, bez studu a skrupulí, kteří v rauši utekli dírou v plotu ústavní zahrady a jedou na nějaký divoký hudební fesťák. Všechno je pravda, politika je zábava, kampaň je showbyznys a emoce. Není to svátek demokracie, spíš její unavená parodie a zákonná povinnost.
David Ondráčka: Když volíme klauny, máme v politice cirkus
Názory
Ministr musí přesně formulovat, co chce
Podle mě je klíčové, aby politici jasně a velmi detailně naformulovali své priority vůči úředníkům, dovnitř byrokracie. Je to úplně jiná disciplína, než kampaňová hesla a argumentace pro veřejnost ve volbách. Nastupující ministr musí hned od začátku přesně říct, co chce dělat s hlavními systémovými problémy v dané agendě. Jak bude řídit a kým hlavní státní firmy a klíčové příspěvkovky ve svém rezortu, které pod ně spadají, jaké jim dají zadání. Musí najít i správný jazyk, který neumožní priority dezinterpretovat a ohnout. Musí vyjednat svou představu priorit s klíčovými vysokými úředníky, „nakoupit“ je pro svou vizi. Je to pracné, složité, ale dá se to. Pokud to dokáže, udá tón a celý ten těžkopádný vlak byrokracie se může dát do pohybu směrem, který ministr ukázal.
Pokud však ministr na začátku váhá, seznamuje se, říká něco jen velmi vágně, prostě to nedokáže formulovat velmi přesně, tak prohrál. Obvyklé fráze o 100 dnech hájení jsou k ničemu. Úředníci okamžitě vycítí jeho odbornou nejistotu a nedomyšlenost kroků a pochopí to tak, že ministr vlastně neví, co přesně chce. Byrokraté jednoznačně převezmou otěže hry, to je jejich bytostný přístup a ministra si ochočí. Ministr ztrácí autoritu uvnitř resortu a pak už se to skoro nedá vrátit. Zkušení úředníci ví přesně, jak tu hru hrát. Obklopí ho množstvím provozních povinností, zásadních komisí a grémií, složitostí legislativního procesu a připomínkování. Prostě si ho osedlají. Ministr pak lítá z jedné akce na druhou, nezastaví se a sice maká, ale nic to nepřináší, nic se nemění. A pak je úplně jedno, jak dobře komunikuje navenek, jestli ho berou v parlamentu nebo ho média chválí. Prostě dovnitř to prohrál a jeho schopnost něco prosadit a dotáhnout je minimální.
Pokud někdo chce být ministr, teď je čas pracovat na jasném konkrétním plánu. Opravdu to není banální cvičení a jednoduchá věc. Je to tvrdá práce s nejistým výsledkem, protože tím ministrem můžete být, anebo taky ne, to je riziko hry. Znamená to dnes mít v malíku všechny koncepční dokumenty, chodit po všech odborných akcích, budovat si kontakty v odborné veřejnosti, navazovat vztahy i s klíčovými úředníky daného úřadu. Ti jsou pod státní službou a budou tam s vysokou pravděpodobností i za jejich ministrování.
Zatímco spoustu rodin už minulý týden zaměstnávaly přípravy na prázdniny dětí a na dovolené, politici se stále rochnili – no, řekněme v politické lázni. Odpočinek od aktivní politiky plánovala jen eurokomisařka Věra Jourová, a tak dala Babišovi kopačky. Tedy rozhodla se pro přátelský rozchod s hnutím ANO, říká. Působit chce v akademické sféře.
Babiš dostal kopačky, Bělobrádek radí jak na děti, a Rakušan rozhodně nemlží
Názory
„Lepší vláda ANO“, ví stínoví ministři, jak na to?
Opoziční ANO dnes jasně vede průzkumy, je relevantní a vypadá to, že příští podzim Babiš vystřídá Fialu a přivede si do vlády své ministry. Stínová vlády si říká „Lepší vláda“. Ok, to je marketingová věc, ale teď je třeba se ptát těch lidí, co konkrétně dělají, aby byli připraveni. Jak na tom makají, jak makají na sobě.
Co dělají stínoví ministři, primárně ti za ANO, nebo ti, co mají největší šanci se ministry stát? Zatím toho moc vidět není, ale třeba se to v nějaké podobě děje. Jezdí po odborných konferencích tady i v zahraničí? Obcházejí semináře, kde se problematika diskutuje, navazují politické i odborné kontakty po Evropě? Baví se s experty, akademiky, praktiky, lidmi z různých sfér? Budují si odbornou pověst, že se o problematiku silně zajímají? Budují si své týmy, lákají zajímavé experty, aby s nimi spolupracovali, buď jako poradci, nebo že s nimi na ten ministerský barák přímo půjdou?
Jedna věc je hrát roli opozičních poslancům, kritizovat vládu a její kroky. To je naprosto v pořádku, je to klasická práce opozičního poslance, za to jsou taky placeni. Ale to není ona příprava na vládnutí. Ideálně by teď měli i omezit své další politické aktivity, nevěnovat svou pozornost komunálu a krajům, ale chystat se na budoucí roli ministra. Jedině tak mohou být na tu těžkou roli připraveni.
Další komentáře protikorupčního experta Davida Ondráčky čtěte zde
Francouzský prezident Emmanuel Macron vyhrál tím, že oslabil a odstavil Marine Le Penovou. Šlo o moc, a tu získal zpět. Možná se ukáže, že by bývalo bylo lepší vítězství populistů teď, na "zklamání voličů" by měli slabý mandát a jen tři roky. 
Prezident Macron hrál vabank, a ten vyšel
Názory
