Lízal: I po zvýšení sazeb je ekonomika stále podporovaná

Jsou dvě cesty. Buď bude inflace vyšší než jsme byli zvyklí a centrální banky to budou tolerovat. Pak dluhy umažeme inflací. Nebo budou výrazně vyšší úrokové sazby, než jsme byli zvyklí. To pak hrozí útlum ekonomiky, říká bankéř a bývalý člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal. Rizikem je podle něj kombinace nákladové inflace a nižšího ekonomického růstu.

Česká ekonomika je i po nedávném zvýšení sazeb Českou národní bankou (ČNB) v expanzivním módu, uvedl dnes na snídani s partnery ředitel Expobank CZ a bývalý centrální bankéř Lubomír Lízal. Neplatí tedy, že centrální banka by svým měnovým utažením ohrozila růst ekonomiky. 

„Stále platí ekonomická poučka, že reálná úroková míra je zhruba jedno procento. Takže pokud je inflace čtyři procenta, sazby s jakoukoli výší pod pět procent jsou stimulací ekonomiky," vysvětlil Lízal.

„Za poslední čtyři roky jsme se sazbami nedostali nad úroveň inflace, prostředí je tedy stále stimulační,” dodal bankéř. 

A co se děje, když je ekonomika dlouhodobě stimulována? „Nafukují se ceny aktiv, například nemovitostí. Což je příznivé pro banky, protože zástavy nabývají na hodnotě a pak i půjčka, která je špatná, se stává dobrou. Tento stav by ale neměl trvat dlouho,” vysvětlil Lízal. 

Podle něj ovšem neklesla inflační očekávání - ta podle posledních dat z léta byla zhruba půl procentního bodu nad dvouprocentním inflačním cílem ČNB. „Takže je otázka, zda z tohoto hlediska byla akce ČNB dostatečná,” poznamenal. 

Elektřina jako ropný šok

Situace v oblasti cen podle něj vypadá, že bude růstové prostředí dlouhodobější. Jsou vysoké inflační tlaky ze zahraničí. „Tak vysokou inflaci v průmyslu jsme viděli naposledy během transformace v devadesátých letech,” uvedl Lízal. 

Důležitý je podle něj budoucí vývoj cen energií. Cena elektřiny vyskočila na trojnásobek proti dlouhodobému normálu - jsou za tím především spekulace na růst cen povolenek a také obecně očekávání vyplývající ze zelené transformace ekonomiky, kde se počítá s novými daněmi na různé komodity. Kdyby cena elektřiny zůstala takto vysoká delší dobu, nabízí se podle Lízala paralela s ropným šokem v sedmdesátých letech, kdy po zvýšení cen ropy na dvoj až trojnásobek následovala vleklá ekonomická krize.

Podle bankéře lze tedy říci, že jsou inflační tlaky trvalé a pak ty, které pominou. Mezi ty druhé by patřila současná předvolební fiskální expanze, ovšem ta je do velké míry mandatorní. Takže lze očekávat řešení v podobě zvýšení daní. Rizikem jsou také neukotvená inflační očekávání i rozbité dodavatelsko-odběratelské řetězce. 

„Jsou dvě cesty. Buď bude inflace vyšší než jsme byli zvyklí a centrální banky to budou tolerovat. Pak dluhy umažeme inflací. Nebo budou výrazně vyšší úrokové sazby, než jsme byli zvyklí. Pak hrozí útlum ekonomiky,” shrnul bankéř.  Rizikem je podle něj kombinace nákladové inflace a nižšího ekonomického růstu.