Lubomír Lízal: V devadesátkách se ekonomická debata vedla o daních, dneska o dotacích. To není normální ekonomika

Sedmiprocentní sazby tu budou déle, než si všichni myslí. To prohlásil renomovaný ekonom a bývalý člen rady České národní banky Lubomír Lízal v rozhovoru pro Newstream letos v březnu. A čas mu dává zapravdu, ačkoli mnozí čekali, že sazby klesnou ještě letos. „Politicky i ekonomicky je nejlevnější počkat, co nastane v lednu. Do té doby se nejspíš nic nestane,“ myslí si Lízal. ČNB přitom právě dnes bude jednat o nastavení sazeb.

Dnes proběhne další měnově-politické zasedání ČNB. V minulosti se spekulovalo, že na podzim může začít pozvolné rozvolňování měnové politiky. Naopak guvernér Aleš Michl tyto spekulace tlumí. Lze nyní očekávat, že by rada sáhla na sazby?

Nemyslím si, že by rada v současné situaci sahala na sazby, a to z čistě pragmatických důvodů. Zvýšení sazeb mělo smysl naposledy před rokem, kdyby k tomu ČNB přistoupila nyní, efekt takového kroku by přišel zhruba za rok, což už nebude mít význam. A snížení sazeb v současnosti také nedává smysl.

Proč?

Protože při poklesu sazeb lze očekávat snížení kurzu koruny, což by zase mírně přispělo k inflaci. To ale podle mě není hlavní důvod. Tím jsou zcela zásadní nejistoty, které v ekonomice nyní panují. Největší z nich přitom je způsob výpočtu cen elektřiny, které v tuto chvíli nejsou vůbec známé.

Lubomír Lízal: Řešení závislosti na ruském plynu? Přestaňme ho využívat na výrobu elektřiny

Leaders

Česká národní banka ani vláda v aktuální situaci nemohou plně kontrolovat tuzemskou inflaci. Na jejím růstu se stále výrazněji podepisuje válka na Ukrajině, jejíž případné dlouhé trvání může vést i k recesi, domnívá se bývalý člen rady České národní banky Lubomír Lízal, který v současnosti vyučuje na Anglo-American University a ČVUT. „Pokud válka skončí brzy, vrchol inflace zažijeme již v létě a pak začne klesat. Pokud ne, budeme tu mít vyšší inflaci třeba i rok,“ domnívá se ekonom.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Skončí vládní stropy…

Tohle je ta jednodušší část. Složitější je například návrat poplatku za OZE. Vrátí se celý, nebo jen část? Jakým způsobem se budou rozpouštět náklady na systémové služby? To jsou věci, které jsou zcela neznámé a není jisté, jak se to propíše do finální cenové hladiny. Buď to bude přímo do inflace, nebo to spadne do vládního deficitu.

Ať už tak, či onak, ani jeden z těchto scénářů nenahrává snižování sazeb. K tomu se přidává ještě efekt přelomu roku. Leden je u nás obvykle měsícem, kdy se přepisují ceníky a zvyšují ceny. Psychologicky nelze předem odhadnout, jaký dopad to bude mít. Je logické do té doby počkat, pokud se nic zásadního nestane.

Takže čím víc se blíží konec roku, tím je menší pravděpodobnost, že by šly sazby dolů?

Je to tak. Ekonomicky i politicky je totiž nejlevnější počkat, co se v lednu skutečně stane. Navíc tu máme i historickou paralelu, z níž si lze vzít příklad. Jde o Ameriku v sedmdesátých letech při ropné krizi. Tehdy se americká ekonomika dostala do stagflace. Tedy ekonomika nerostla, ale zato rostly ceny a byla vysoká nezaměstnanost. A obávám se, že česká ekonomika na tom nyní je velmi podobně, jen zatím nemáme tu nezaměstnanost.

Je to skutečně tak vážné?

Prošli jsme velmi slušným nákladovým šokem, sazby jsou na sedmi procentech, ekonomika není v recesi, a přestože je plná zaměstnanost, tak ani nerosteme, část ekonomické aktivity je navíc jen díky deficitům veřejných financí. Zjevně v té celé situaci je schovaný hluboký strukturální problém. Jeho řešení by přinesla krize, ale ta nepřišla, protože sazby nešly nahoru dostatečně a deficity poskytly další polštář. Až ty sazby klesnou, tak si zároveň myslím, že nedojde k žádnému velkému oživení ekonomiky. Ze stejného důvodu: Jak mám rychle růst, když nejsou lidi?

Michl: Sazby rychle nesnížíme, příští rok ale inflace spadne ke dvěma procentům

Money

V první polovině příštího roku čeká Česká národní banka (ČNB) nízkou inflaci kolem dvou procent, uvedl její guvernér Aleš Michl v diskusním pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News. Odmítl brzké snižování úrokových sazeb centrální banky v příštích měsících.

ČTK

Přečíst článek

Profesor historie a ekonomie J. Bradford DeLong ve své knize Slouching Towards Utopia přichází s tezí, že zákonitosti fungující do nedávných let přestávají platit po roce 2010. A vlastně i vy popisujete situaci, která je pro ekonomiku vlastně divná. Tak bych se zeptal: je analogie s ropnou krizí dostatečně funkční, nebo se opravdu dostáváme již do nějaké nové éry ekonomických vztahů?

Já bych odpověděl asi takto: Významný vliv má fakt, že se ztratila historická zkušenost s normálními sazbami, proto se všichni bojí je nyní zvedat rychle. Tím se vytváří strukturální nerovnováhy. Druhý problém, který dneska dělá velkou paseku, pak je přemíra regulace. Ta možná částečně vyřeší 80 procent nějakého problému, na deset procent problému nemá vliv, zbývajících deset procent dopadne tragicky, a navíc to vše přinese další sadu problémů. A to dříve nebylo, takže asi opravdu vše funguje mírně jinak, než nabízejí historické paralely. Ale nevyřeší se to zase nějakými regulacemi a dotacemi.

Takže role státu, nebo řekněme obecněji mimobyznysových institucí, je výraznější?

Je to tak. Třeba v devadesátých letech se vedly debaty o nastavení daní, aby nepodvazovaly hospodářství. O čem se vede debata dnes? Kde zavedu nějakou dotaci. Všude reklamy na dotace. To není normální ekonomika. Pokud je vše tažené dotacemi, pak je vše tažené politickými rozhodnutími. Kdybych měl byznys, byl bych hloupý, kdybych si na nějakou dotaci nepočkal. Proto se velká část byznysových rozhodnutí odkládá, má krátký horizont, proto nepřichází ozdravná krize, proto se méně investuje a inovuje. V energetice se ukázalo, že to je cesta do pekla.

A jaký na to má být lék? Zase další dotace na to, abychom si všichni dali panely na domy. Ty ale budou vyrábět elektřinu v létě a v zimě budeme muset využít jiných zdrojů. Takže nakonec budeme muset investovat dvakrát, ještě do záložních zdrojů a infrastruktury. To prostě ekonomicky nedává smysl. Pokud investuji dvakrát, musí být i výsledný produkt dražší, to je základní neefektivita s dopadem na ceny.

Legendy, Mark Mobius i Cathie Wood, vystoupí na investiční akci roku na Pražském hradě

Leaders

Přednášky více než pěti desítek předních českých i zahraničních investorů, investiční tipy, panelové diskuse s osobnostmi finanční scény i networking – to vše nabídne investiční summit, který se uskuteční 2. listopadu v Martinickém paláci na Pražském hradě.

nst

Přečíst článek

Já bych se ještě vrátil k tomu poměřování teorie a skutečnosti. ČNB nasadila sazby na sedm procent, což je jedna z nejvyšších hodnot na světě. A přesto nedošlo k recesi. Čím to je, že ta recese nenastala? A vlastně se recesi vyhnuly i eurozóna či USA, ačkoli tam sazby byly mnohem níž než v Česku.

Předně Ameriku na rozdíl od Evropy nepostihla energetická krize. Jinými slovy tam došlo jen k poptávkovému šoku způsobenému pandemickým nedostatkem, jehož efekt se již vymazal. Evropa si naplánovala tranzici a nedopočítala, že na to nemá zdroje či že zdroje, které tu tranzici měly umožnit, jsou geopolitickým rizikem.

Mimochodem, když si přečtete minulou Státní energetickou koncepci, tak tam je explicitně napsáno, že máme mít diverzifikované zdroje, protože závislost na jednom geopolitickém zdroji - Rusku - je neřiditelným rizikem. Vidíte, že často není problém koncepce, ale to, že se koncepce sepíše, zamkne do šuplíku a pak všichni doufají, že se to nějak samo stane. Nestane, lepší je průměrný plán a správná implementace než skvělý plán bez jakékoliv skutečné akce. Leccos se mohlo v posledních měsících opravit.

Co konkrétně?

Na domácí úrovni se určitě mohla vrátit superhrubá mzda, jejíž zrušení rozhodně bylo jedním z proinflačních momentů. Problémem nebyla nedostatečná poptávka, na což by snížení daní bylo receptem, ale uzávěry, že lidé nesměli nakupovat. Jen se tím podporovala odložená poptávka a deficit veřejných financí, oboje je proinflační faktor. Na evropské úrovni jsme mohli trochu víc tlačit na energetickou koncepci, která popírá dosavadní principy diverzifikace.

Jak to myslíte?

No donedávna si všechny členské státy byly vědomy toho, že v každém panují jiné podmínky, a tak energie nešlo řešit společně. Diverzifikace bylo vlastně plus a ochrana před externím šokem. Pak se ale vše postavilo na hlavu přes environmentální tlak, řeklo se, že všichni emitují uhlík a že tedy společně budeme bojovat za jeho snížení. Už to by nedávalo smysl, ale to nejhorší je, že s tím mají všichni bojovat stejnými technologiemi. Kde je ta diverzita, která je přirozenou ochranou proti systémovému riziku? To se také mělo nějak poopravit. A poslední věc je neprostupnost našeho povolovacího řízení.

Češi jsou nejbohatší z bývalého východního bloku. Mají více majetku než Rusové a Číňané

Money

Průměrná výše čistého majetku Čechů loni zařadila Česko v žebříčku nejbohatších zemí světa Allianz Global Wealth Report na 26. místo. Je to nejlepší pozice ze zemí bývalého východního bloku a lepší výsledek, než mají třeba světové mocnosti Čína a Rusko. Studie analyzovala úspory a dluhy v 60 zemích světa.

ČTK, duk

Přečíst článek

U nemovitostí?

Nejen, ale samozřejmě tam to je nejviditelnější. Ale je to obecná záležitost. Máme tyto procesy příšerně formální. To v byznysu nejde. Pokud v soukromém sektoru nemáte rozhodnutí, ať už jde o stavební povolení nebo soudní rozsudek, patnáct, šestnáct let, prostě to musíte zohlednit. V důsledku firmy musí fungovat tak, aby případné skutečné rozhodnutí projekt nijak neohrozilo.

Proto se tu nerozvíjí infrastruktura, když jedete z Mnichova do Ostravy, navigace vás raději veze přes Německo a Polsko než skrz Česko. V Americe mají fly-over states, my budeme drive-around country. No a konec konců i ceny nemovitostí jsou toho významným projevem. To vše se mohlo napravit a nestalo se. I proto máme pořád inflaci, možná dokonce onen nádech stagflace.

Kdy tedy v Česku začne skutečně opadat inflace?

To je jednoduché: Nízká inflace bude v Česku ve chvíli, až bude nízká inflace v okolních zemích. Jsme velmi otevřená ekonomika, která má dohánět země před námi, což může být proinflační faktor, pokud konvergujeme mzdovým, a nikoliv kurzovým kanálem. Navíc když mají všichni kolem vás vysokou inflaci, je pak velmi těžké, ne-li nemožné, inflaci mít pod kontrolou. Opačně to ovšem tak úplně neplatí, můžete si špatnou politikou přivodit inflaci, i když kolem vás není, ale to okolí vám pomůže se z toho rychle dostat, protože slouží jako kotva stabilních cenových očekávání.

Lubomír Lízal

Vystudoval programování na ČVUT a v doktorandském programu ekonomii na Univerzitě Karlově. V letech 2011 až 2017 byl členem bankovní rady ČNB. Do roku 2021 byl šéfem tuzemské pobočky Expobank. Byl ředitelem Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR. Působil jako rektor Anglo-American University, kde v současnosti učí, dále je docentem na ČVUT.

Bankovní rada ČNB snížila sazbu rezervy na ochranu úvěrového trhu

Money

Sazba proticyklické kapitálové rezervy na ochranu úvěrového trhu se od října sníží na dvě procenta ze současných 2,25 procenta, rozhodla bankovní rada České národní banky. Bankovní rada rozhodla o uvolnění podmínek s ohledem na postupné snižování cyklických systémových rizik v bilancích bankovního sektoru, uvedla mluvčí centrální banky Petra Krmelová.

ČTK

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Potraviny dramaticky zlevňují, inflace je ale stále vysoká. Proč?

Názory

Obchodní řetězce se postupně umoudřují a korigují svoji dosud kontroverzní cenotvorbu. Výsledkem tak je hmatatelné letošní zlevnění většiny základních potravin. Přesto meziroční inflace se drží na vysokých hodnotách. Už v příštím roce by se měla inflace dostat do blízkosti dvouprocentního inflačního cíle ČNB, tvrdí hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek