Česko vymírá. Babiš nabízí milion za druhé dítě, ale stát to může vyjít pěkně draho
Milion korun za druhé dítě může porodnost zvýšit, stát by za něj ale zaplatil obrovskou cenu. Při dnešním počtu druhorozených dětí by opatření vyšlo asi na 30 miliard korun ročně a jedno dítě, které by se bez bonusu nenarodilo, by mohlo stát veřejné finance až deset milionů korun, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Babišův milion za druhé dítě cílí na palčivý fatální problém. Česká porodnost se propadá nebývale rychle. V roce 2025 se narodilo jen 77 636 dětí, nejméně od počátku statistického zjišťování v roce 1785, a úhrnná plodnost klesla na 1,28 dítěte na ženu. Ještě v roce 2021 činila 1,83. Nejde tedy pouze o to, že do věku rodičovství vstupují slabší populační ročníky. Klesá i samotná ochota či schopnost mít děti.
Dítě je dnes velmi drahý „projekt“
Premiér Andrej Babiš nyní navrhuje odměnu milion korun za druhé dítě a doživotní daňovou úlevu za třetí. Z ekonomického hlediska není zaměření právě na druhé dítě nelogické. Problém české porodnosti totiž zčásti spočívá v tom, že řada párů první dítě má, ale druhé odkládá nebo se jej nakonec vzdá. Bariérou bývá bydlení, nejistota příjmů, obtížné slaďování práce a rodiny a také prostý fakt, že dítě je dnes velmi drahý „projekt“.
Kolik vlastně stojí? Jedno jediné správné číslo neexistuje, protože záleží na bydlení, škole, kroužcích, dovolených i na tom, zda rodiče kupují vše nové. Současné české odhady běžných přímých výdajů vycházejí zhruba na 1,4 až 1,7 milionu korun od narození do osmnácti let, pokud se nezapočítává plný podíl nákladů na bydlení ani ušlý příjem rodičů. Například aktuální kalkulace založená na datech ČSÚ a soukromém průzkumu dává při běžném životním standardu přibližně 1,44 milionu korun. Zákonný příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, který lze chápat jako jiný orientační vodítko, odpovídá při dnešních sazbách za prvních osmnáct let přibližně 1,65 milionu korun.
Výzvy šéfů největších firem umělé inteligence ke zpomalení vývoje či sobotní oznámení OpenAI o odkladu vstupu na burzu mohou na první pohled vypadat jako špatná zpráva pro investory. Ale jen na první pohled.
Lukáš Kovanda: Zpomalení AI závodu i odklad vstupu OpenAI na burzu se jim může vyplatit
Názory
Účet za miliony
Reálný ekonomický účet domácnosti je ale vyšší. Už dřívější české odhady po přepočtu inflací ukazovaly kolem 2,35 milionu korun do osmnácti let; po zohlednění dalšího růstu cen do roku 2026 jde zhruba o 2,4 milionu. To znamená průměrně přes 11 tisíc korun měsíčně po dobu osmnácti let. A pořád v tom není plně zachycena hodnota času rodičů či případný výpadek kariéry a mzdy. Pokud dítě studuje až do 26 let, běžné přímé výdaje za období od 18 do 26 let mohou přidat dalších zhruba 0,9 až 1,0 milionu korun. Celkový účet se tak dostává přibližně ke 3,3 až 3,5 milionu korun. U vysokoškoláka studujícího mimo bydliště rodičů, jemuž rodina platí kolej či nájem, dopravu a další životní náklady, může být částka citelně vyšší a snadno se přiblížit čtyřem milionům.
Milion korun za druhé dítě by ovšem ani tak rozhodně nebyl zanedbatelný. U rodiny se dvěma dětmi by šlo o částku schopnou pokrýt podstatnou část přímých nákladů na druhého potomka, případně vytvořit základ vlastních prostředků k hypotéce. Proto nelze tvrdit, že taková pobídka porodnost nezvýší vůbec. OECD konstatuje, že peněžní transfery mohou plodnost zvyšovat, jejich efekt je však v mezinárodním srovnání zpravidla jen malý až střední a často přechodný. Část párů pouze uspíší narození dítěte, které by měly tak jako tak. Pokud by Babiš svůj nápad prosadil, lidé by si s pořízením druhého dítěte pospíšili i v obavě, že další vláda opatření zase zruší. Protože jde objektivně o velmi nákladné opatření.
Počítejme. Pokud by milion dostal každý rodič druhorozeného dítěte, stát by platil především lidem, kteří by druhé dítě měli i bez něj. Loni se v Česku zhruba 30 tisíc druhých dětí. Plošný milionový bonus by tedy při dnešní porodnosti znamenal výdaj kolem 30 miliard korun ročně.
Výzvy šéfů největších firem umělé inteligence ke zpomalení vývoje či sobotní oznámení OpenAI o odkladu vstupu na burzu mohou na první pohled vypadat jako špatná zpráva pro investory. Ale jen na první pohled.
Lukáš Kovanda: Zpomalení AI závodu i odklad vstupu OpenAI na burzu se jim může vyplatit
Názory
Rozhodující otázkou proto není, zda program nějaké děti navíc přinese. Téměř jistě ano. Rozhodující je, kolik bude stát jedno dítě, které by se bez programu nenarodilo. Pokud by milionový bonus zvýšil počet druhých dětí o deset procent, tedy asi o tři tisíce ročně, stát by za přibližně 30 miliard získal tři tisíce dodatečných porodů. Jedno „nové“ dítě by fiskálně vyšlo asi na deset milionů korun. I při velmi silném dvacetiprocentním efektu by to bylo zhruba pět milionů na jedno dodatečně narozené dítě. Jde samozřejmě o modelový výpočet, nikoli prognózu, ale dobře ukazuje problém takzvané mrtvé váhy plošné dávky.
Lepší cestou by proto bylo milion nerozdávat celý v hotovosti při narození. Účinnější by mohl být balík stejné maximální hodnoty rozložený do několika let: část jako podpora vlastního bydlení či splátky hypotéky, část jako daňová úleva, doplněná garantovaným místem v jeslích, dětské skupině či školce. Právě dostupnost péče o děti a možnost kombinovat rodičovství se zaměstnáním vykazují podle OECD s porodností silnější souvislost než samotné hotovostní dávky.
Babiš tedy správně pojmenovává problém a poměrně přesně míří na skupinu domácností, u níž lze porodnost ještě reálně ovlivnit. Milion korun už není symbolické porodné, ale částka, která může změnit rodinnou rozvahu. Jako plošná hotovostní odměna by však byla mimořádně drahá a velká část peněz by pouze odměnila chování, které by nastalo i bez ní. Pokud chce stát za desítky miliard skutečně více dětí, měl by méně kupovat samotný porod a více „zlevňovat“, resp. odstraňovat důvody, proč se rodiny druhého dítěte obávají: drahé bydlení, nedostatek péče o malé děti a ztrátu příjmu a kariérních vyhlídek jednoho z rodičů.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
