Zajímá nás
Umění jíst. Lepší je se postit, než se cpát blbostmi, říká gastroinfluencer Maurer
Co jste měli dnes k obědu? Pokud si nedokážete odpovědět a jinak nemáte problém s pamětí, patrně jste svému obědu nevěnovali dostatečnou pozornost a čas. A ono vám to vrátí, v podobě nepříliš hladkého trávení. Je lepší jídlo rovnou vynechat, než se zaplácat něčím rychlým a nekvalitním, píše ve svém pravidelném příspěvku na newstream.cz gastroinfluencer Pavel Maurer. „Na jednodenní půst ještě nikdo nezemřel,“ dodává.
Když se narodíme do tohoto světa, nejdříve se nadechneme a pak hned chceme pít nebo rovnou jíst! Nic jiného nám konečně ani nezbývá. Ať už jsme se narodili jako člověk nebo zvíře, jíst musíme. Je to bezesporu jedna z prvních věcí, kterou umíme okamžitě a vlastně nás to není třeba učit, instinkty jsou dané.
Nedávno jsem měl krásnou příležitost pozorovat malé děti při jídle. Jejich bezprostřednost a vztah k jídlu není třeba nějak moc usměrňovat. Jasně, že milují sladkosti, čokoládičky, bonbónky, ale když jim nabídnete už od útlého věku mušle, sépie, ryby a třeba i ústřice, nemají s tím žádný problém.
Když jsou zvyklí pít obyčejnou vodu nebo bylinkové čaje namísto přeslazených soft drinků, tak si prostě řeknou o vodu. Když mají děti plné bříško, většinou se nedokáží přejídat, prostě mají dost!
Léto je tu a s ním i čas dovolených a poznávání nových míst, kultur i gastronomických specialit. Doby, kdy si Češi na cestu k moři přibalili paštiky a konzervy, jsou naštěstí dávno pryč. A v čase silné koruny se v řadě destinací můžeme i poměrně "levně" najíst. Gastronovinář a gurmet Pavel Maurer se pro Newstream podělil o své tipy, jak si z takové gastrotour neodvézt i nějakou tu potíž. 
Na dovolené se diety nedrží. A nebuďte jako Američani, věřte šéfkuchaři, radí Pavel Maurer
Enjoy
Cos měl dnes k obědu?
To jak se naše děti stravují, co mají na svém jídelníčku a jak vlastně jedí, závisí nejvíc na tom, co se děje doma v rodině. Podle některých statistických výzkumů je školní jídelna stejně pořád pozadu za zlozvyky či dobrými návyky, které dětem předvádí rodiče.
Moc dobře si pamatuji, jak jsem nenáviděl rajskou, škubánky s mákem, rybí filé a co teprve plíčky na smetaně. Tento blivajz šel v jídelně rovnou koše.
Dodnes se některá z těchto jídel hnusí celým generacím. Ovšem, když jsem pak postupem let ochutnal italskou rajskou polévku posypanou lístky bazalky a parmazánem - to bylo něco jiného. Škubánky s mákem bych si dnes dal kdykoli a kdekoli, bohužel dnes je jen velmi málo podniků, kde vám je nabídnou.
Spoustu těchto gastronomických majstrštyků znechutilo mnohým z nás pouze to, že je připravil někdo, kdo neumí vařit a nebo to prostě odflákne.
Další věc, která nás, bohužel, učí špatně jíst, je čas. V naší době jíme často ve spěchu. Často při jídle něco ťukáme do počítače, brouzdáme v mobilních telefonech, googlíme, telefonujeme, někdy se také s někým hádáme, něco čteme, jdeme po ulici a kousáme „jídla do ruky“. Naše hlava těká z místa na místo, myšlenky chvátají bůhvíkam? Kolikrát ani nevíme, co jíme.
Zážitková gastronomie není performance, při níž jídlo hoří, levituje ve vzduchu a obsluha dělá přemety s tácem v ruce. Zážitek je v užití lokálních surovin, jemnosti a vytříbenosti kuchaře a dobrém sommelierovi. A přesně to najdete v pražské restauraci Aromi, která podle gurmeta Petra Maurera „i ze všedního večera udělá nezapomenutelný zážitek“.
Na nejlepší kambalu nemusíte letět do Říma. Stačí dojet tramvají na Mírák
Enjoy
Jeden můj přítel má dva až tři obchodní obědy týdně se svými klienty v poměrně dost prestižní restauraci. Pokrmy jsou opravdu drahé, o vínu ani nemluvě. Když se ho zeptám, co měl konkrétně, nikdy si nedokáže vzpomenout. On má business lunch, dělá tam obchody, soustředí se na práci, je mu prakticky úplně fuk, co má na talíři i ve sklence. Dělá něco špatně? Podle mne ano, je to škoda, že si skvěle připravené jídlo a kvalitní víno nemůže dostatečně vychutnat, ale je třeba respektovat, že jeho pohnutky jsou v této chvíli prostě jiné.
Jídlo má mít vaši pozornost
Čas je pro jídlo i pití neuvěřitelně důležitým parametrem. Každý však v sobě máme jiné „gastronomické hodiny“. Někdo jí rychle, jiný se loudá. Obecně však platí, že jídlo, které pořádně nepokoušeme a zhltneme jej jako pes, tak nám v žaludku určitě žádnou velkou pohodu neudělá. Jogíni dokonce tvrdí, že tuhé jídlo máme kousat tak dlouho, že jej pak do svého trávícího traktu máme posílat v tekutém stavu, zatímco tekutiny máme válet na jazyku a jakoby kousat. Určitě i vy znáte kolem sebe jedince, kteří jsou schopni spořádat svoji porci jídla rychleji než vy si vložíte druhé sousto do pusy. A pak jsou tu zase jiní, kdo žvýkají každý kousek nejméně dvacetkrát, takže potřebují na svůj oběd třikrát více času než je běžný standard.
Raut je ošidná věc. Když je dobrý, umí proměnit jakoukoli průměrnou akci v nezapomenutelný zážitek. Ale platí to i obráceně, což je v Česku mnohem pravděpodobnější scénář, míní gastroinfluencer a zkušený „rauťák“ Pavel Maurer. Dobrý raut podle něj začíná i končí u rozpočtu. Ale dokážou jej povznést i zdánlivé maličkosti. Co Maurer radí pořadatelům akcí s občerstvením se dočtete v novém díle Nejezte Blbě s Pavlem Maurerem.
Pavel Maurer: Raut za všechny prachy! Laciné víno je zabijákem sebelepší akce
Enjoy
Každý jsme jiný, máme jiné stravovací návyky, jinou „chuťovou paměť“. Často se dostáváme do situací, že ani při nejlepší vůli nejsme schopni respektovat naše obvyklé stravovací rituály, náš osobní způsob konzumace, jsme v jiné zemi, máme nečekané jednání, nestihli jsme se najíst ráno a pak se to snažíme dohnat, jsme z nějakého důvodu ve stresu… Naše střeva se kroutí, žaludek bouří a celý trávící proces je rozhozen a my pochopitelně také.
Já na tyhle situace nemám žádný vítězný návrh řešení. Vím jen jedno, že se nacházíme v Evropě, ve společnosti, kde je stále k mání tekoucí pitná voda, nějaké jednoduché či sofistikovanější jídlo a že když nejsme v pohodě, tak je lepší do sebe vůbec nic necpat. Nežijeme na poušti, vydržíme určitě pár hodin bez tekutin a klidně i celý den bez jídla. Neumřeme! Vydržíme bez jednoho oběda i večeře, vydržíme mnohem víc, ale hlavní je – lépe je trochu strádat než do sebe cpát ve spěchu všelijaké blbosti.
Další příspěvky ze série Nejezte blbě s Pavlem Maurerem čtěte zde
Magazín newstream CLUB
Jak vytvářet odkaz pro příští generace? Odpovědi z byznysového světa, ale i od výrazných osobností společenského života nabízí třetí číslo magazínu newstream CLUB, který právě vychází.
Na obálce byznysově - lifestylového čtvrtletníku je František Kinský, legendární šlechtic, který vypráví, jak se v jejich rodě dědí nikoli majetek, ale zodpovědnost a služba.
Hvězdami jarního čísla jsou dále mimo jiné Silke Horáková (Albatros), Luděk Sekyra (Sekyra Group), Zbyněk Frolík (Linet) nebo architekt Václav Aulický či umělec Milan Knížák.
Magazín se věnuje tématům dlouhodobých investic, předávání majetku v rámci rodinných klanů, tradičním českým značkám či tomu, jak developeři společně s architekty mění tvář měst na dlouhá staletí.
Magazín přináší inspirativní čtení, které má čtenáře motivovat k tomu, aby zkusili i ve své profesi či hobby vytvářet věci s trvalejší vizí.
K dostání je v síti PNS i online. Nově také v elektronické podobě v našem e-shopu.
