Zajímá nás
Za čtyři, osm nebo dvanáct korun? Víme, která vajíčka jsou ta nejlepší
Na hniličku, míchaná nebo natvrdo? Nejlepší jsou každopádně vajíčka od farmářů. U těch se vyplatí na cenu zase tak moc nehledět.
Minulé léto jsem byl na Moravě na snídani u jednoho kamaráda milionáře (možná miliardáře, ale já nikdy neuměl moc dobře počítat). Když jsme pomalu dopíjeli ranní kávu, naklonila se přes plot jeho maminka a podala mu krabičku čerstvých, domácích vajec. Pochutina k nezaplacení!
Máme tady dobu Velikonoční, a tak se nedivte, že myslím na vajíčka, která se nás v posledních dnech valí jako vlny tsunami. Ať už jsou na měkko, na hniličku, natvrdo, čokoládová, nugátová, křepelčí, pštrosí, kachní.. Já miluji vejce plněná, vejce benedikt nebo prostě jen volská oka. I když ta domácí, která nám umíchala žena mého přítele a přidala do nich pažitku, chilli a ještě nějaké jemné koření, s topinkou chutnala báječně! Hlavně protože byla žluťoučká, poctivá, prostě za všechny peníze.
Češi milují pivo. A umí ho i skvěle uvařit a načepovat. Gurmet Pavel Maurer radí, kam si v Praze skočit na excelentní plzničku nebo dvě. Třetí už ale leze hodně do peněz. 
Víme, kde si v Praze dáte nejlepší plzničku
Enjoy
Vajíčka jsou nejlepší od farmářů
Když jsem u těch peněz, myslím, že od té doby, co jsem snídal ta vajíčka zdarma přes plot, tak se jejich cena na běžném trhu téměř zdvojnásobila. Některé statistiky tvrdí, že vajíčka jsou dokonce úplně na špičce zdražovací křivky potravin. Vůbec se nechci pouštět do rozebírání statistických údajů. Faktem je, že když jsem byl nedávno v jednom větším supermarketu, mohl jsem si koupit jedno vejce za 4, 5, 6 ale i 12 korun.
Vajíčka mě baví, rád si studuji popisky na krabičkách a zkoumám, z jakého jsou chovu, zda jsou v bio kvalitě. A abych řekl pravdu, moc některým popiskám nevěřím. Jsem vůči mnoha gastronomickým informacím čím dál víc ostražitější. I protože jsou popisky na prouktech tak titěrné, že bych k jejich přečtení potřeboval lupu. Jindy tuším, že za některými odbornými výrazy se skrývá malá (zákonem těžko postižitelná) dezinformace matoucí zákazníka.
Zrovna včera jsem kupoval dvě docela luxusní paštiky a paní za pultem mi říkala: „Vy naivko, chcete kachní paštiku a ne vepřovou? Já vám ji dám, ale upozorňuji vás, že ta s nápisem ‚kachní‘ má v sobě asi jen čtyři procenta něčeho z kachny a ostatní je z úplně jiných zvířat, většinou z oblasti vepřového a drůbežího separátu.“ Trochu mě přešla chuť, ale překvapen jsem vlastně ani moc nebyl. Myslím, že i s vejci je to často podobné.
Nedávno jsme s přáteli v jednom novém pražském hotelu zaplatili 14 tisíc korun za večeři ve čtyřech. Degustační menu připravil hostující londýnský šéfkuchař, jež má jednu hvězdu od slavného průvodce Michelin. Ještě teď mě pálí kapsa a na jazyku cítím pachuť celkem nic moc jídla, o trapné obsluze nemluvě. Ale pěkně popořádku.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: I michelinští kuchaři umějí zklamat
Enjoy
Proto si je nejraději kupuji od naší sousedky, která chová své hejno na břehu Vltavy. Tam mají její slepičky velký výběh, mohou si poskakovat, pořád různě hrabat, což prý geneticky slepice milují a potřebují. Když totiž nemůžou svými pařáty hrabat a vybírat ze země broučky, larvičky, kořínky, semínka, tak jsou vlastně nešťastné, a tak trochu mimo svoji přirozenost.
A právě proto u těchto lokálních, řekněme farmářských vajec, je mi cena úplně fuk. Tady vítězí kvalita. Podstatné je, že mám tzv. svého dodavatele, kterému věřím. Raději spořádám šest vynikajících vajec týdně za osm korun kus než dvanáct mizerných a vybledlých klecových chudinek za poloviční cenu.
Vím, že každý nemá možnost ani čas kontrolovat svoje zdroje potravin od základu, ale dnes nám nabízí trh vejce jednak v obchodech, kde si můžeme najít a oblíbit svoji značku, ale též jsou po celé republice rozšířeny farmářské trhy, kde můžete téměř vždy najít stánek chovatele slepic.
A nakonec tohoto velikonočního vajíčkového povídání mám zprávu. Pokud byste si chtěli dát vejce skvěle připravená na desítky způsobů a pobývali náhodou v Barceloně, na slavném bulváru Passeing de Gràcia najdete restauraci jménem L'Eggs pod vedením slavného katalánského šéfkuhaře Paco Peréze. Všechna jídla jsou zde z vajec a vy tam rozhodně zapomeňte na cholesterol.
Pavla Maurera zná každý milovník dobrého a kvalitního jídla. Kromě gastronomických bedekrů a festivalů si jeho jméno lze spojit i s mottem „Nejezte blbě“, kterým bude Pavel Maurer inspirovat i čtenáře byznysového serveru Newstream. Maurerův gastroseriál plný vůní a chutí startujeme rozhovorem s tímto českým gurmetem.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: Od guláše přes smažák až k falafelu. Stravovací návyky Čechů se lepší
Enjoy
Nedávno mi syn nabídl, že si můžu dát chat, tedy okamžitý osobní rozhovor, s umělou inteligencí (AI). Prý mi odpoví na úplně všechny otázky na světě. Pochopitelně jsem skončil u gastronomie.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: Trdelník se sekanou? Dobrou chuť, české to není
Enjoy
Magazín newstream CLUB
Jak vytvářet odkaz pro příští generace? Odpovědi z byznysového světa, ale i od výrazných osobností společenského života nabízí třetí číslo magazínu newstream CLUB, který právě vychází.
Na obálce byznysově - lifestylového čtvrtletníku je František Kinský, legendární šlechtic, který vypráví, jak se v jejich rodě dědí nikoli majetek, ale zodpovědnost a služba.
Hvězdami jarního čísla jsou dále mimo jiné Silke Horáková (Albatros), Luděk Sekyra (Sekyra Group), Zbyněk Frolík (Linet) nebo architekt Václav Aulický či umělec Milan Knížák.
Magazín se věnuje tématům dlouhodobých investic, předávání majetku v rámci rodinných klanů, tradičním českým značkám či tomu, jak developeři společně s architekty mění tvář měst na dlouhá staletí.
Magazín přináší inspirativní čtení, které má čtenáře motivovat k tomu, aby zkusili i ve své profesi či hobby vytvářet věci s trvalejší vizí.
K dostání je v síti PNS i online. Nově také v elektronické podobě v našem e-shopu.
