Za čtyři, osm nebo dvanáct korun? Víme, která vajíčka jsou ta nejlepší
Na hniličku, míchaná nebo natvrdo? Nejlepší jsou každopádně vajíčka od farmářů. U těch se vyplatí na cenu zase tak moc nehledět.
Minulé léto jsem byl na Moravě na snídani u jednoho kamaráda milionáře (možná miliardáře, ale já nikdy neuměl moc dobře počítat). Když jsme pomalu dopíjeli ranní kávu, naklonila se přes plot jeho maminka a podala mu krabičku čerstvých, domácích vajec. Pochutina k nezaplacení!
Máme tady dobu Velikonoční, a tak se nedivte, že myslím na vajíčka, která se nás v posledních dnech valí jako vlny tsunami. Ať už jsou na měkko, na hniličku, natvrdo, čokoládová, nugátová, křepelčí, pštrosí, kachní.. Já miluji vejce plněná, vejce benedikt nebo prostě jen volská oka. I když ta domácí, která nám umíchala žena mého přítele a přidala do nich pažitku, chilli a ještě nějaké jemné koření, s topinkou chutnala báječně! Hlavně protože byla žluťoučká, poctivá, prostě za všechny peníze.
Češi milují pivo. A umí ho i skvěle uvařit a načepovat. Gurmet Pavel Maurer radí, kam si v Praze skočit na excelentní plzničku nebo dvě. Třetí už ale leze hodně do peněz. 
Víme, kde si v Praze dáte nejlepší plzničku
Enjoy
Vajíčka jsou nejlepší od farmářů
Když jsem u těch peněz, myslím, že od té doby, co jsem snídal ta vajíčka zdarma přes plot, tak se jejich cena na běžném trhu téměř zdvojnásobila. Některé statistiky tvrdí, že vajíčka jsou dokonce úplně na špičce zdražovací křivky potravin. Vůbec se nechci pouštět do rozebírání statistických údajů. Faktem je, že když jsem byl nedávno v jednom větším supermarketu, mohl jsem si koupit jedno vejce za 4, 5, 6 ale i 12 korun.
Vajíčka mě baví, rád si studuji popisky na krabičkách a zkoumám, z jakého jsou chovu, zda jsou v bio kvalitě. A abych řekl pravdu, moc některým popiskám nevěřím. Jsem vůči mnoha gastronomickým informacím čím dál víc ostražitější. I protože jsou popisky na prouktech tak titěrné, že bych k jejich přečtení potřeboval lupu. Jindy tuším, že za některými odbornými výrazy se skrývá malá (zákonem těžko postižitelná) dezinformace matoucí zákazníka.
Zrovna včera jsem kupoval dvě docela luxusní paštiky a paní za pultem mi říkala: „Vy naivko, chcete kachní paštiku a ne vepřovou? Já vám ji dám, ale upozorňuji vás, že ta s nápisem ‚kachní‘ má v sobě asi jen čtyři procenta něčeho z kachny a ostatní je z úplně jiných zvířat, většinou z oblasti vepřového a drůbežího separátu.“ Trochu mě přešla chuť, ale překvapen jsem vlastně ani moc nebyl. Myslím, že i s vejci je to často podobné.
Nedávno jsme s přáteli v jednom novém pražském hotelu zaplatili 14 tisíc korun za večeři ve čtyřech. Degustační menu připravil hostující londýnský šéfkuchař, jež má jednu hvězdu od slavného průvodce Michelin. Ještě teď mě pálí kapsa a na jazyku cítím pachuť celkem nic moc jídla, o trapné obsluze nemluvě. Ale pěkně popořádku.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: I michelinští kuchaři umějí zklamat
Enjoy
Proto si je nejraději kupuji od naší sousedky, která chová své hejno na břehu Vltavy. Tam mají její slepičky velký výběh, mohou si poskakovat, pořád různě hrabat, což prý geneticky slepice milují a potřebují. Když totiž nemůžou svými pařáty hrabat a vybírat ze země broučky, larvičky, kořínky, semínka, tak jsou vlastně nešťastné, a tak trochu mimo svoji přirozenost.
A právě proto u těchto lokálních, řekněme farmářských vajec, je mi cena úplně fuk. Tady vítězí kvalita. Podstatné je, že mám tzv. svého dodavatele, kterému věřím. Raději spořádám šest vynikajících vajec týdně za osm korun kus než dvanáct mizerných a vybledlých klecových chudinek za poloviční cenu.
Vím, že každý nemá možnost ani čas kontrolovat svoje zdroje potravin od základu, ale dnes nám nabízí trh vejce jednak v obchodech, kde si můžeme najít a oblíbit svoji značku, ale též jsou po celé republice rozšířeny farmářské trhy, kde můžete téměř vždy najít stánek chovatele slepic.
A nakonec tohoto velikonočního vajíčkového povídání mám zprávu. Pokud byste si chtěli dát vejce skvěle připravená na desítky způsobů a pobývali náhodou v Barceloně, na slavném bulváru Passeing de Gràcia najdete restauraci jménem L'Eggs pod vedením slavného katalánského šéfkuhaře Paco Peréze. Všechna jídla jsou zde z vajec a vy tam rozhodně zapomeňte na cholesterol.
Pavla Maurera zná každý milovník dobrého a kvalitního jídla. Kromě gastronomických bedekrů a festivalů si jeho jméno lze spojit i s mottem „Nejezte blbě“, kterým bude Pavel Maurer inspirovat i čtenáře byznysového serveru Newstream. Maurerův gastroseriál plný vůní a chutí startujeme rozhovorem s tímto českým gurmetem.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: Od guláše přes smažák až k falafelu. Stravovací návyky Čechů se lepší
Enjoy
Nedávno mi syn nabídl, že si můžu dát chat, tedy okamžitý osobní rozhovor, s umělou inteligencí (AI). Prý mi odpoví na úplně všechny otázky na světě. Pochopitelně jsem skončil u gastronomie.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: Trdelník se sekanou? Dobrou chuť, české to není
Enjoy
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
