Reklama

Gramofony značky Tesla jsou stále skvělé, říká majitel recordshopu

Gramofony značky Tesla jsou stále skvělé, říká majitel recordshopu
Jiří Lach/Newstream
Jiří Lach

Český venkov stále poslouchá Dalibora Jandu, Standu Hložka, Hanu Zagorovou a kapely jako Tublatanka, Citron a Turbo, říká spolumajitel známého pražského recordshopu Phono.cz Martin Mikuláš. Během pandemie se zvýšil zájem o audioknihy. „Současné firmy už nepracují s takovými budgety, jaké míval k dispozici Československý rozhlas do roku 1989 a dnešní audioknihy a dramatizace nemají zdaleka takovou úroveň, jako ty tehdejší,“ říká v rozhovoru pro newstream.cz.

Prodáváte gramodesky. Jde se tím uživit?

Zdůraznil bych, že jsme specialisti celkově na vinylovou kulturu, to znamená, že nemáme jenom gramodesky, ale i veškeré příslušenství jako gramofony, přenosky, řemínky, poskytujeme všechno pro údržbu gramodesek a jejich provozování. Obchod jsme rozjeli asi v nejhorším možném čase, těsně před krizí v roce 2007, takže to byl úplný podnikatelský nesmysl. A taky jsme ho museli dlouho dotovat. Pak ale naštěstí začal celosvětový zájem o gramodesky a my se na této vlně vyhoupli do nějaké životaschopnosti, založili jsme e-shop a začali normálně fungovat.

Odlišujete se nějak od zbytku trhu?

My jsme náš recordshop založili po vzoru těch světových, které jsme znali hlavně z Londýna nebo Berlína. Je to model, který tady neexistoval, v Československu byl monopol a v 90. letech CD prodejny vyrostly ze zcela odlišné kultury. Když jsme obchod zakládali, tak si člověk mohl gramodesky koupit maximálně někde na blešáku nebo jako vedlejší zboží v antikvariátech. Nyní máme k prodeji všechny žánry od klasiky přes house, techno, rock, soundtracky až po mluvené slovo. V prvních letech jsme v létě zavírali, protože lidi jezdili pryč z Prahy a prodeje byly slabé. Pak jsme ale s letním prodejem začali a přineslo nám to turistickou klientelu, která nám zajistila odbyt jiných stylů, než jaké má rádo domácí publikum.

Reklama

Jaké to jsou, v čem se cizinci chovají jinak?

U turistů se dobře prodává český jazz, progresivní rock a také česká elektronika. Turisté taky vyhledávají místní subkulturu a my se snažíme být tímto stylem hudby vybaveni. Vychází to zase z mojí osobní zkušenosti člověka, který jezdí po světě a nakupuje tam místní gramodesky, taky hledám věci, které mi doporučí, a které jinde na světě nenajdu, v tom to funguje stejně. Za ty roky jsme od turistů posbírali hodně pozitivních recenzí na Google Maps, teď, když někdo přijede do Prahy, ví, že může jít k nám a nebude zklamaný a vždycky u nás něco pořídí. Praha je malá, není těžké nás najít, často nás objevují náhodou i kolemjdoucí. Vzhledem k tomu, že Praha není Londýn nebo Berlín, tak tady je maximálně 10 dobrých recordshopů, kam má pro turisty smysl zajít.

Vendula Chalánková v ateliéru

Vendula Chalánková: Dovolila jsem si mírně zdražit

Je skokankou roku v letošním vydání prestižního žebříčku mladých umělců Art Index. A letos v létě má hned několik výstav. Dílo brněnské umělkyně Venduly Chalánkové je rozhodně jednou ze zajímavých sběratelských i investičních příležitostí.

Přečíst článek

Věčný Hložek a Tublatanka

Podle toho, co popisujete, jste hodně závislí na turistech, jak jste se popasovali s lockdowny a pandemií obecně?

Když přišel první lockdown, tak jsme měli naštěstí vybudovaný e-shop, do kterého jsme předtím investovali hodně práce a energie. Díky tomu, že byl funkční, tak nás udržel nad vodou, obrat se tam zvedl o desítky procent a přežili jsme jenom díky němu. Samozřejmě odpadli zahraniční turisti, takže spousta žánrů nám ležela skladem a některé zde leží dodnes. Naopak se zvýšila poptávka po deskách československé produkce. Před 10 lety bych tomu nevěřil, ale český venkov stále poslouchá Dalibora Jandu, Standu Hložka, Hanu Zagorovou a kapely jako Tublatanka, Citron a Turbo. Během pandemie se také zvýšil zájem o mluvené slovo, na gramodeskách vyšla spousta krásných dramatizací, které dnes vycházejí znovu na různých platformách, které se zabývají audioknihami. Je ale znát, že ty současné firmy už nepracují s takovými budgety, jaké míval k dispozici Československý rozhlas do roku 1989 a dnešní audioknihy a dramatizace nemají zdaleka takovou úroveň, jako ty tehdejší. Vinyly s mluveným slovem jsou proto dodnes velmi žádaným zbožím. Letošní rok je slabší, někteří turisté už se sice vrátili, ale spíše čekáme na předvánoční sezónu, která prodeje gramodesek vždycky velmi oživí.

Pozorovali jste během lockdownu nějaká specifika v chování e-shopu?

Zvedla se nám poptávka po náhradních dílech, bylo vidět, že zlaté české ručičky se během karantény rozhodly pošťourat se ve svých gramofonech. A dále tam byly změny v oblasti logistiky a distribuce. Jednak jsme měli výdejní okénko a pak také zásilkové služby zdražily. Například PPL za poslední rok zvýšila ceny hned třikrát, což souvisí s velkým vzestupem Zásilkovny. My jsme během covidu Zásilkovnu do našeho e-shopu implementovali, a ta pak víceméně PPL a doručování na dobírku převálcovala.

Mluvil jste o renesanci zájmu o gramodesky, na čemž jste se svezli i vy. Jak se tenhle zdánlivě mrtvý nosič vrátil do hry? Jak to probíhalo v Česku?

Jak se začalo o gramodeskách psát, tak se o to lidi začali čím dál víc zajímat. Jednak nám nosili k odkupu to, co našli na půdě, ale také se na druhou stranu začali o gramodesky zajímat a začali nakupovat zpět to, co v 90. letech hromadně vyhazovali. A to jak gramodesky, tak taky staré gramofony. A pak samozřejmě tady máme fenomén Loděnice. Tam se poslední deska vylisovala někdy v roce 1995, kdy vinyly převálcovaly kompaktní disky. A jen díky velikosti areálu Loděnic se tradiční výroba desek nezlikvidovala, ale ty stroje se pouze odstavily. To se jim pak mnohonásobně vyplatilo, když vinyl přišel znovu do módy. Na konci 90. let gramofonovou kulturu hodně držela zejména kulminující taneční scéna a na přelomu milénia se na gramodeskách mixovaly především taneční singly house, techno, drum&bass, hiphop a podobné žánry. Mainstream byl v té době vydáván především na kompaktních discích, to se ale pak změnilo. A když se vrátily do hry Loděnice, kde to po privatizaci tehdejší ředitel udržel až do dnešní doby, tak nám tady vznikla z hlediska objemu vylisovaných desek jedna z největších fabrik na světě, ročně se tam vylisuje okolo 30 milionů desek a expandují stále na další trhy včetně USA.

Charlie Watts, bubeník kapely The Rolling Stones, zemřel.
video

Rolling Stones ukázali video na památku bubeníka Charlieho Wattse

Britská hudební skupina Rolling Stones zveřejnila video připomínající památku bubeníka Charlieho Wattse, který zemřel tento týden ve věku 80 let. Členem kapely byl téměř šest desetiletí.

Přečíst článek

Takže nyní česká alba na gramodeskách běžně vycházejí?

Před deseti lety na vinylu vycházelo na domácí scéně minimum alb. Dneska už se s tím ale víceméně počítá a album každé velké kapely jako jsou Kryštof, Lucie, Petr Hapka, Chinaski, Aneta Langerová – ti všichni už automaticky vydávají album na vinylu. Stejně tak funguje alternativní scéna, a když dnes někdo vydává novou hudbu, tak buď digitálně, anebo v kombinaci s vinylem.

Jaká je budoucnost vinylu?

Ta takzvaná renesance vinylů měla svůj vrchol asi před pěti lety, kdy se o tom všude psalo a bylo to in. Od té doby bych mluvil o stabilizované úrovni zájmu. Ten, kdo si k desce chce najít cestu, tak si ji najde, zájem o ně už ale neroste, ale ani neklesá. S nárůstem bezformátových streamovacích služeb typu Spotify už vinyl nikdy nebude mainstream. Ale je potřeba říct, že když pominu voskový váleček, tak vinyl byl první médium pro záznam zvuku. A v současnosti je to jediné skutečně věčné médium pro záznam a reprodukci hudby, je to tam prostě fyzicky vyryté. Vinyl je tak geniálně zkonstruovaný, že tady bude navždycky. Nepodléhá degradaci jako CD či magnetofonové pásky, nevadí mu voda, nevadí mu ani čas. Vinyl, jak ho známe dnes, vznikl v USA v roce 1948, takže první vinyly už brzy budou mít sto let a jejich kvalita se nezměnila, teoreticky by měly vydržet další stovky let. Vinyl zničíte jedině teplem nebo tím, že ho poškrábete.

Felix Slováček v každé sbírce

Vy prodáváte vedle nového i bazarové zboží, kde vůbec berete desky k prodeji?

My jsme typ obchodu takzvaně Buy&Sell, takže desky nejen prodáváme, ale i vykupujeme. Není to samozřejmě tak krásná práce jako mít obchod v Londýně nebo v New Yorku, kde privátní sbírky jsou mnohem pestřejší, než co vykoupíme my. Vedle výkupu pak máme desky z reedic od Warner Music, Universal Music či vydavatelství Globus. Spousta nových desek tady ale v distribuci není, ty pak nakupujeme od distribucí převážně evropských, ale také z Ameriky. Dost vrásek nám nadělal brexit, protože dodávka realizovaná letos v zimě z Anglie byla poněkud komplikovaná. Několikrát se vrátila, protože britská firma ji nedokázala řádně proclít, a až po třech měsících se ji podařilo doručit. Dříve sem taková zásilka cestovala 7 až 10 dní. No a občas prostě sedneme do dodávky a vyrazíme do Berlína nebo Amsterdamu a nakoupíme pro obchod tam.

Architekt Petr Kolář

Architekt miliardářů Kolář: Luxus není zlatý kohoutek, ale dokonalá funkčnost

Petr Kolář patří k nejžádanějším českým architektům současnosti, i miliardáři na něj stojí frontu. Staví hotelové resorty, vesnice, olympijské parky i rodinné domy. Označení „architekt miliardářů” se ale brání. „Kvalitní architektura jde dělat i s útlým rozpočtem, stavíme projekty i za milion,” říká Kolář v rozhovoru pro newstream.cz.

Přečíst článek

Co k vám lidé do výkupu všechno nosí?

Tady je ve sbírkách, které nám lidé nosí strašně moc neprodejných titulů. Třeba by mě zajímalo, jestli existuje nějaký záznam o tom, kolik desek vydal Felix Slováček. To je zboží, které nikomu nevnutíte ani zadarmo, toho musely být miliony, protože se nachází v každé sbírce, kterou vykoupíme. Občas se ale samozřejmě najdou skvělé tituly.

Jako třeba?

Československé produkci dominovala vážná hudba, což jsou tituly vyhledávané jak zahraničními turisty, tak českými zákazníky. Jinak znalci z ciziny pasou po československém tisku zahraničních desek. Například u Supraphonu licenčně vyšla alba Beatles, Deep Purple, Johnyho Cashe nebo Madonny, a tyto desky mají často vlastní unikátní obaly, vložená fotoalba a booklety v češtině, ruštině a dalších jazycích. To už je sběratelská záležitost, jako například album Beatles Abbey Road, které vyšlo pouze v Gramofonovém klubu a nebylo běžně dostupné v prodejnách pro veřejnost.

Kdybychom se bavili konkrétně, kolik taková rarita stojí?

Tohle album od Beatles je z roku 1973 a obsahuje unikátní mnohastránkový booklet. Tato deska, je-li v dobrém stavu, se běžně prodává okolo pěti tisíc korun. Další často poptávané album je Kuře v hodinkách od skupiny Flamengo. Nejpoptávanější desky z české scény jsou ale jednoznačně alba Plastic People of the Universe – tam bohužel zákazníkům říkám, že není a nebude. Plastici vycházeli na značce Šafrán, což bylo české vydavatelství, tuším, že ve Švédsku, které vydávalo i Karla Kryla a další zakázané umělce. V Československu vyšli Plastici až v 90. letech na značce Globus, jednalo se o obsáhlý box, kde byla veškerá jejich dosavadní tvorba ve formátu CD a LP. Tento box je unikátní, dnes se prodává za 10 tisíc korun a nám ho ještě nikdy nikdo nepřinesl, tohle prostě nikdo neprodá.

Klasika, pop i bigbít zněly stejně

Jak se sem vlastně dostávaly unikátní zahraniční desky před revolucí?

Fungoval černý trh, spoustu desek si mohli přivézt diplomati a také naši odborníci z různých montáží – z Venezuely, Egypta, Kuby, Koreji. A přivezli si sebou desky, které jsou často tím nejlepším, co v českých sbírkách najdete. Desky z Koreji musíme luštit za pomocí Google Lens, tam není jediné písmeno latinkou. A často tak zjistíme, že držíme v ruce absolutní unikát, desku v hodnotě několika stovek eur.

Válečný kameraman Rada Šprongl si na Malé Straně otevřel nové bistro.

Na pivo, víno a nově i ústřice míří gurmeti do pražské ulice Míšeňská

Do Míšeňské nedaleko Karlova mostu netáhne jen barokní architektura, do turisticky atraktivní ulice míří i milovníci dobrého piva. A nově si tam přijdou na své i ti, kteří dávají přednost vínu.

Přečíst článek

Jak by podle vás dopadlo srovnání starých a nových gramodesek z hlediska kvality?

Tady je potřeba rozlišovat kvalitu zvuku a kvalitu výroby. Za první republiky tady bylo hodně producentů a desky byly šelakové, až od 50. let začal Národní podnik Loděnice tisknout vinyly, jak je známe dnes, které hrají na 33 nebo 45 otáček. Co se týká zvuku, tak tohle dříve v Československu moc neuměli. Problém nastal v 60. letech, kdy přišel na scénu Rock'n'Roll a bigbít, to je hudba, která na našich deskách nezní tak, jako na těch západních. Je to otázka masteringu a toho, jak se master přetaví do lisování. U nás se vše dělalo jedním univerzálním způsobem, ať už se jednalo o Karla Gotta, Modrý efekt anebo Českou filharmonii. Tlačil se tady jeden typ zvuku a nerozlišovalo se, že rocková a bigbítová hudba má mít hutnější basu, má být hlasitější, nařvanější, revoluční a rebelská, prostě taková, jaké je její hlavní poselství. Proto taky stará vydání Beatles a Led Zeppelin od Supraphonu zní jinak než na zahraničních deskách.

Kvalitou byly české vinyly spíš průměrné

A ta technická stránka?

Po technické stránce byly země socialistického bloku vždy trochu pozadu, každá si to řešila po svém. U nás fungoval Výzkumný ústav gramofonové techniky, který vývoj posouval. Co se týče kvality u starších desek, tak ta byla průměrná. Zdaleka nejhorší kvalita zvuku je u bulharských desek, které vydalo vydavatelství Balkanton. Vedle toho ruská Melodia nebo jugoslávský Jugoton byly srovnatelné s nahrávkami našeho Supraphonu.

To jsme mluvili o minulosti, jak to u nás vypadá s kvalitou desek dnes?

Co se týče současné kvality zpracování vinylů, záleží samozřejmě na tom, kdo ji vylisuje. My třeba máme špatnou osobní zkušenost s Loděnicemi. Máme také totiž vydavatelství a zkusili jsme v Loděnicích vylisovat naši první desku. Naše zkušenost ale není dobrá a nebudeme v tom s nimi pokračovat, mám pocit, že tam ten tlak na množství negativně ovlivnil kvalitu. Byli jsme tam i na exkurzi, prošli jsme vše od přípravy matrice, raznice až do konečné fáze výroby a zrání. Domnívám se, že tím, že honí čísla a snaží se být co největší, tak je tam tlak na rychlost a tím pádem zkracují některé části výrobního procesu, typicky třeba dobu zrání. Při výrobě gramodesky se granulát stlačí pod vysokým tlakem a teplotou a pak se musí po nějakou dobu stabilizovat, ležet. Nám několikrát z Loděnic přišly desky zkroucené, ne rovné jako tam vyráběli dřív pro Supraphon, po reklamaci přišly zkroucené znovu. Domnívám se, že to je právě urychlováním potřebných procesů, zejména doby zrání, a otázkou je také nynější výstupní kontrola kvality.

Logo SkyShowtime

Do Česka vstupuje nová streamovací služba

Ani Disney +, ani HBO Max. Českým divákům se ještě před těmito prémiovými streamovacími službami představí SkyShowtime, která nabídne tisíce hodin zábavy od celé řady studií.

Přečíst článek

Vy v obchodě děláte i servis gramofonů, vyplatí se vůbec v dnešní době investovat do opravy staršího přístroje z půdy?

To velmi záleží na tom, co k nám zákazník přinese. Každé opravě předchází podrobná diagnostika, kdy kontrolujeme stav gramofonu, jestli motorek drží otáčky, jestli řemínek není vytahaný a jestli přenoska desku spíš neničí, než přehrává. To nelze zjistit okem, ale pouze pod digitálním mikroskopem, kde vidíme, jestli tam diamantový hrot ještě je, nebo jestli je sjetý nebo ulomený, a v jakém je celkově stavu. Až po diagnostice vám dokážeme říct, jestli do daného gramofonu má ještě cenu investovat. Obecně platí, že do levných přístrojů se investovat nevyplatí, ale pokud má někdo přístroj, který byl klidně před 40 lety ve vyšší třídě, tak investice do něj dává smysl i nyní.

Na čem tedy Češi své gramodesky vůbec v posledních letech poslouchají?

V posledních letech je trend, že lidé si často kupují za pár tisíc čínské přístroje mizerné kvality. Anebo i přístroje od tradičních firem jako Sony, Phillips, ale většinou tu levnější kategorii. Vypadají dobře a mají často i retro styl, ovšem bývají nekvalitní, lepené a nedá se do nich tím pádem ani dostat. Takové přístroje my odmítáme opravovat, ani to nejde. Je to spotřební zboží na jedno použití, které po rozbití prostě máte vyhodit. Spousta lidí už se ale poučilo a po prvních zkušenostech s podobnými přístroji jdou už cestou lepšího gramofonu, anebo cestou repasu něčeho staršího. Kvalitní gramofon nepořídíte za méně než za desítky tisíc korun, ovšem je potřeba říct, že gramofony vyrobené v 70. a 80. letech jsou skvělé stále. To je doba, kdy tahle technologie byla na vrcholu, a to zpracování bylo na mnohonásobně vyšší úrovni než dnes, a to dokonce i u těch samých značek jako Sony, Dual nebo Technics. Přístroj z roku 1980 je opravitelný a může sloužit další desítky let, když se mu dostává servisu a péče. Dříve měli doma všichni gramofony z Tesly Litovel, to je naprostá česká klasika a my tyto přístroje pořád ve velkém opravujeme a repasujeme, protože byly a jsou vynikající. A pro zajímavost, jak značka Tesla stále rezonuje – nedávno u nás byl producent jedné velké zahraniční TV série, která v Praze zrovna natáčí a fotil si staré gramofony Tesla s tím, že to prostě musí poslat Elonu Muskovi.

Martin Mikuláš (41)

DJ a rádiový moderátor od roku 1996. Základní školu navštěvoval ve Špindlerově Mlýně, gymnázium ve Vrchlabí a pak už se vrhnul rovnou do Prahy a do světa. Na Evropě 2 vysílal do roku 2004 přes den pop a v noci vlastní pořad Groove. Pro ČRo Radio Wave reportoval půl roku o brazilské hudbe z Rio de Janeira do pořadu Grundfunk. Nyní už 15 let hraje pravidelně na Radiu 1 jediný striktně vinylový pořad Estereo.

V roce 2007 založil s kolegou Davidem Horáčkem record shop Happy Feet, záhy přejmenovaný na Phono.cz. Vloni i vydavatelství Phonolab Records a agenturu Phono DJs, která zastupuje pouze vinylové hráče a koná osvětu pro veřejnost. Angažuje se v komunitě kolem ulice Opatovická, kde se nachází obchod Phono.cz. Organizuje zde místní sousedské slavnosti Zažít město jinak. Rád se vrací do Krkonoš a po Praze i do rádia jezdí zásadně na kole.

>>>>>>Zajímají vás trendy v umění, kultuře a architektuře? Čtěte naši rubriku Enjoy<<<<<<

Reklama
Doporučujeme