Co s přemírou plastů? Kupodivu je můžeme sníst, ale existují i lepší nápady
Jedlé sušenky vyrobené z plastových láhví, plasty „naprogramované“ tak, aby se brzy rozpadly, anebo třeba nápad pro zjednodušení recyklace. Vědci zkoumají, jak zmírnit problémy s odpady.
Běžné plastové lahve ze supermarketu a zemědělský odpad mohou sloužit jako suroviny pro výrobu potravin. Přinejmenším pro sušenky s vanilkovou vůní, dokazují výzkumníci z americké Univerzity Jižního Illinois ve městě Carbondale. Jak informovali na konferenci Americké chemické společnosti, použité plastové láhve a vyřazené stonky a listy kukuřice tepelně zpracovali a dali je jako krmivo geneticky upraveným kvasinkám. Ty pak materiál přeměnily na užitečné ingredience včetně bílkovin, tuků a kyselin a také vanilkového aroma. Výzkumníci přidali vlákninu, škrob a sladidla a ze vzniklé pasty pomocí 3D tiskárny vytvářeli voňavé sušenky.
Prý je ještě neochutnali, protože k tomu nezískali povolení potřebné pro testování produktů genetického inženýrství. Jsou si však jisti, že výsledek je chutný i bezpečný, což je tvrzení, které zavdává podezření, že sušenky přece jen pokoutně okusili. No, nevíme.
Výzkumníci svůj postup původně vymysleli pro americkou kosmickou agenturu NASA v rámci zkoumání, co by mohli astronauti jíst při cestách vesmírem. Teď soudí, že jejich nápad by jednou mohl pomoci světu odstraňovat odpady a ještě živit lidi přinejmenším v chudých zemích.
Moc lákavě to nepůsobí. Pokud by však metoda vedla k přípravě krmiv pro některá zvířata, nebo aspoň k přípravě hnojiv pro zemědělské plodiny (po kompostování nebo fermentaci), nemuselo by to být od věci.
Jedna z položek rozpočtových příjmů je sice svou výší málem přehlédnutelná, ale v čase výrazně roste. Jde o poplatky za ukládání odpadu. Naopak nám rostly platby do EU, do nichž patří i sankce za nízkou recyklaci. Tady už ale celkově jde o desítky miliard. 
Skládkování plní státní kasu. Slabá recyklace naopak prodražuje platby do Bruselu
Money
Rychlý rozpad v přírodě
Jinou cestu k odstranění nežádoucího plastu navrhují výzkumníci z Rutgersovy univerzity v New Jersey. Inspirovali se přírodními polymery, zejména významnými kyselinami v buněčném jádru (DNA a RNA). Mají dlouhé řetězce, ale dokážou se velmi rychle rozkládat. Na rozdíl od syntetických polymerů, které vydrží až děsivě dlouho.
Vědci napodobili přirozené procesy probíhající v nukleových kyselinách a navrhují přidávat do plastů chemické přísady tak, aby se rozkládaly rychleji. Uvažují o obalech potravin a dalších krátkodobých spotřebních materiálech, u nichž není zájem o trvanlivost. Rozložená hmota by se měla dát využít pro výrobu nových plastů, anebo beze stopy zmizet v přírodě.
Další výzkumy musí ještě s jistotou prokázat, že metoda je opravdu pro přírodu bezpečná. Je k ní také zapotřebí slunečního světla nebo obecně ultrafialového záření. Neboli plast odhozený na sluníčku by měl zmizet, zatímco plast zasypaný v haldě odpadů zůstane. A je tu i etický problém: je správné vyrobit z cenných surovin výrobek a pak jej místo snahy o opětovné využití zcela zničit?
Prodej českých aktiv dánského odpadového gigantu Marius Pedersen připomíná, že transformace systému se může vyšplhat až na 81 miliard.
Konec iluzí o levném odpadu. Dánský gigant odchází, zlomový bod přichází
Názory
Stejný obal, lepší recyklace
Postup, který nevyžaduje ani genetické inženýrství, ani složitou chemii, podporuje recyklaci a je technologicky vlastně jednoduchý, nepřinášejí vědci, ale Saabira Chaudhuriová, bývalá ekonomická reportérka listu Wall Street Journal. Jak navrhuje, pokud by všichni výrobci používali pro obdobné výrobky standardizované obaly ze stejných plastů, okamžitě by to zlepšilo možnosti třídění a jejich efektivní opětovné použití.
Obaly by byly ze stejného plastu, měly stejnou barvu, etikety i lepidla. Pro ně by se vytvořila sdílená recyklační infrastruktura. To by konečně učinilo recyklaci ekonomicky efektivní. „To není protikapitalistické, je to jediný způsob, jak vytvořit skutečně cirkulární ekonomiku pro plasty,“ tvrdí Saabira Chaudhuriová.
Samozřejmě, zavést něco takového by trvalo dlouhá léta a vyžadovalo určité úsilí u výrobců i pochopení u spotřebitelů. Možná se tedy nakonec dříve dočkáme toho, že budeme plasty pojídat v sušenkách.
Neomezeně si pochutnávat na sladkém a neohrožovat tím své zdraví ani linii – to je sen mnoha lidí. Podobně jako cpát se tučnými jídly a netloustnout. Věda a průmysl nabízejí řešení. Jenomže ne vždy se ukážou jako funkční.
Genetičtí inženýři naučili bakterie levně vyrábět zřejmě zdravý nízkokalorický cukr
Názory
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
