Křetínský se  přiblíži německým ocelárnám. Zaměstnanci  Thyssenkrupp schválili restrukturalizaci

Francie se v pondělí velmi pravděpodobně rozloučí s dalším premiérem. François Bayrou čeká po návrhu nepopulárního konsolidačního balíčku na verdikt nepřátelsky naladěného parlamentu. Napjatě ho sledují i trhy, protože politická krize se může rychle přelít do finanční sféry. Jaké scénáře jsou na stole?

Francouzská politika více začíná připomínat pokerovou partii. Vláda hází karty na stůl, hraje o všechno a očekává, že ostatní hráči nakonec uhnou a nechají ji pokračovat ve svých plánech. Jenže nyní to vypadá, že už příští týden budeme v přímém přenosu sledovat konec dalšího premiéra. A možná i mnohem víc.

Premiér François Bayrou je přitom ve funkci teprve od Vánoc, kdy v „horkém křesle“ vystřídal konzervativce Michela Barniera, na kterém si opozice smlsla ještě rychleji a nechala mu pouhé tři měsíce. Čtyřiasedmdesátiletý centristický politik a spojenec prezidenta Emmanuela Macrona to však má těžké. Středový prezidentský blok tvoří v parlamentu menšinu a bez podpory krajní pravice Marine Le Penové nebo radikální levice Jeana-Luca Mélenchona se nedostane prakticky nikam.

Bayrou se sice dokázal proklestit prvními měsíci a ustál první hlasování o důvěře, ale aktuální situace bude patrně nad síly i tak protřelého politika, kterým premiér po desítkách let ve vrcholové politice premiér je. Chce totiž osekávat rozpočet, což se neodpouští, zejména pak v zemi galského kohouta. Bayrou prý bude „bojovat jako pes“, ale hlasování, které je naplánované na pondělí 8. září, téměř jistě prohraje. Na další stabilitu se, soudě podle poklesu, připravují i finanční trhy.

Lukáš Kovanda: Francii závažně hrozí dluhová krize, chytla se totiž do pasti eura

Názory

Situace s veřejným zadlužením je špatná napříč zeměmi OECD, zvláště zlá je ovšem ve třech z nich: v USA, v Británii a ve Francii.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Osekat výdaje, pryč se svátky

„Když hoří dům nebo když se potápíte, musíte si situaci přiznat,“ řekl k plánovanému rozpočtu. François Bayrou. Lze říci, že to nejsou úplně planá slova zbytečného strašení. Francie se už delší dobu potýká s vysokým veřejným zadlužením přesahující 100 procent HDP (letos se dostal až na 114), což může zemi přivést k finančnímu kolapsu. Zdá se, že bez radikálních reforem budoucnost žádný pozitivní vývoj nepřinese.

Bayrou se do boje s vysokým rozpočtovým schodkem chce pustit s úsporným balíčkem. Osekat plánuje více než čtyřicet miliard eur, což by se dotklo státních zaměstnanců a sociálních výdajů. Bayrou dokonce zašel tak daleko, že chce Francouzům zrušit i dva státní svátky – na Velikonoční pondělí a 8. května, kdy se slaví vítězství nad nacisty, by tedy napříště museli vyrazit do práce.

Premiérův balíček však nikdo z hlavních hráčů podpořit nechce. Pochopitelně nic takového nelze čekat od levicového bloku, ovšem za Bayroua se nepostavilo ani Národní sdružení. Populistické uskupení volá po nových volbách - a to i přesto, že se jeho lídryně Marine Le Penová nemůže kvůli odsouzení za machinace s penězi Evropského parlamentu v případných volbách o křeslo vůbec ucházet.

„Ani Bezos je nemohl hromadit“. Poslední britskou regionální měnu však zlikvidovaly karty

Money

V britském městečku si po vypuknutí finanční krize vytvořili vlastní platidlo, aby podpořili domácí podniky a zabránili odlivu peněz z jejich regionu. Experiment trval sedmnáct let, podařilo se vytvořit malý finanční ekosystém bez jakékoliv státní instituce. Nyní však s poklesem plateb v hotovosti projekt končí.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Politická krize za dveřmi

Příští týden tak patrně opět naplno vypukne politická krize, která se rychle může proměnit i v krizi finanční. Jaký vývoj očekávat, se nyní lze jen dohadovat. Několik více či méně možností se ale nabízí.

Nikoho asi nepřekvapí, že se rozloučíme Françoisem Bayrouem, který nemá podporu politiků ani veřejnosti. Podle průzkumů je to nejméně populární šéf vlády za bezmála sedmdesát let.

Další tah tedy bude na prezidentu Macronovi, kterému náleží právo jmenovat premiéra. Sáhne po dalším jméně bez podpory Národního shromáždění, aby se situace za několik týdnů či měsíců opakovala znovu?

Další poměrně reálnou možností je vypsání předčasných voleb. Když v prosinci skončil Barnier, tato možnost neexistovala, protože v tamějším politickém systému musí parlament fungovat alespoň rok. Tato podmínka je nyní splněna. Těsně. Musíme si ale přiznat, že nové volby velmi pravděpodobně neposílí centristy, ale buďto krajní pravici v čele s Národním sdružením nebo naopak levicový blok, kde mají silný hlas radikálové. Nikdo z nich Macronova přání plnit nebude.

Teoreticky se může stát, že se prezident pokusí situaci „odšpuntovat“ vlastní rezignací. Jednou z příčin krize je on sám, i když v poli dnes bojují jiní. Emmanuel Macron je dost nepopulární a málokomu by se po něm zastesklo. K takovému řešení už ale měl příležitost několikrát, ale nikdy ji nevyužil. Možná by však nyní mohl nastat dobrý čas, protože Le Penová nemůže kandidovat ani na prezidentský úřad (její odvolání bude soud projednávat patrně příští jaro).