Tomio Okamura a Kateřina Konečná se mohou dál těšit na vstup do příští poslanecké sněmovny. Na rozdíl od Voltu. Ústavní soud hodil do koše podnět strany Volt, který vymyslel fígl a najal právníka, aby dokázal, že SDP a Stačilo! jsou nepřiznané koalice a žádal soud, aby zrušil jejich kandidátky. Neuspěl.
Říct, že chystaný rozpočet má Achillovu patu, by bylo nepřesné. Rozpočet se schodkem 286 miliard jich má tunu. Zdá se, že klíčovou patou je vláda sama. Nyní, pár týdnů před volbami, vede debatu s odbory o platech téměř sedmi set tisíc lidí placených z veřejných peněz. A ti všichni by chtěli přidat.
Schvalování rozpočtu je delikátní věc. I občané se totiž dozvědí, co jejich vláda skutečně vnímá jako prioritu, a o čem naopak víc mluví, než by v dané oblasti chtěla konat. I proto mělo smysl pořádat volby na jaře, aby daný rozpočet schvalovala už nová vláda. Podzimní termín totiž téměř vždy hrozí rozpočtovým provizoriem. To sice škodí méně, než se někteří snaží tvrdit, ale dobrá věc to také není.
Nový školní rok přináší několik významných změn v zákonech. Nejkontroverznější z nich je přitom změna financování nepedagogických profesí, jako jsou kuchařky. Jaké další změny se dotknou dětí a rodičů?
Ne rozšíření Dukovan. Ani výstavba dálnic, ani bydlení. Dokonce ani ne valorizace důchodů. Klíčovým tématem Česka je růst platů učitelů. Kupodivu nejde o vzdělávání našich dětí a posouvání Česka vpřed v soutěži národů. Jde prostě a jenom o ty platy. Že prý když budou vyšší platy, děti budou chytřejší.
Měla to být zásadní schůzka, na níž se lídři bývalé vládní pětikoalice měli shodnout na povolebním postupu. Minule jim to vyšlo, díky čemuž vznikla vláda Petra Fialy. Aktuální, nutno dodat předvolební, situace zatím žádným velkým gestům nenahrává. A navíc ani jeden z lídrů nepřišel. A tak si na schůzce Spolu a STAN jejich šéfové slíbili, že po volbách chtějí spolupracovat. A stvrdili to symbolickým přiťuknutím půllitry ležáku.
Očekávalo se, že poslední prázdninový týden se uskuteční schůzka odborů s vládou kvůli vyjednávání o růstu platů lidí placených z veřejných peněz. Jde o stovky tisíc lidí, učitele, lékaře, policisty, státní úředníky a mnoho dalších. Je až šokující, že se neví, kdy a jestli se toto jednání uskuteční. Zavání to selháním vlády.
Do voleb zbývá šest týdnů, tedy 42 dní. Je to málo? Je to hodně? Každé straně ten čas odtéká jiným tempem. A tak se každá snaží trochu jinak. Překvapivým tahem se na sebe snaží strhnout pozornost hnutí STAN, které žádá po koalici Spolu a Pirátech smluvní ujednání, že nikdo ze signatářů nepůjde do vlády s ANO. Doba memorand, výzev a usnesení, která by bylo možné brát skutečně vážně, dnes ale prostě není. Ale jako marketing to vlastně docela funguje.
Ve španělské politice se poslední dobou střídá jeden skandál za druhým. Jednou socialisté, podruhé lidovci, potřetí všichni dohromady včetně krajně pravicového Voxu. Poslední aféra je lehce bizarní a jde v ní o zfalšovaná CV vysoce postavených politiků. Někteří je „vytunili“ tak špatně, až zůstává rozum stát.
Kromě faktu, že stát vydává peníze, které nevybral na daních, má saldo rozpočtu ještě jeden aspekt. A sice, že Česko utrácí obří sumy za splácení úroků z dluhů, které kvůli schodkům naseká.
Vládě došly peníze na program dostupné bydlení, jak informovala Česká televize. Tedy na program, na kterém se v době nedostupného bydlení chtěla předvést. Nutno podotknout, že šlo o projet Piráta, bývalého ministra Ivana Bartoše. Tedy v současné vládě nijak oblíbeného politika. Byl to chaot, který byl loni v září z vlády vyhozen.
