Jako rodič jsem tématu jakýchsi zkoušek dosud nevěnoval pozornost. Děti chodí do školy, dobře se učí, nosí jedničky. Jsem rád, že v době, kdy musím pracovat, se naučí ve škole něco nového. Dává to dobrý smysl, rodič je v práci, dítě ve škole. To je asi základní myšlenka školství.
Německo dost možná stále odebírá ruský plyn, i když tvrdí, že už ne. To samé by pak platilo i pro Česko, jehož většina plynu nyní teče právě přes Německo.
Bývalý prezident Miloš Zeman oslavil 80. narozeniny, ale byl to spíš středoevropský politický summit, pohled do temné budoucnosti a jakýsi teambuilding příští vládnoucí kliky v Česku.
Francouzský prezident Emmanuel Macron celé léto překvapoval, udivoval i pohoršoval. Jeho plán nakonec vyústil ve velmi podivnou konstelaci, kdy prezident zachránil to nejdůležitější, ale kolem něj zůstává spoušť a zmar.
Když loni česká vláda rozhodla koupit tisíce kilometrů plynovodů – firmu Net4Gas –, hájila nákup i tak, že jimi poteče plyn na Slovensko, či dokonce do Rakouska. A že tedy Česko bude od těchto zemí inkasovat peníze za přepravu přes své území. Jenže smělý plán se rozplývá. Což by znamenalo, že plynovody zůstanou nenaplněny a jejich údržbu místo Slováků či Rakušanů zaplatí řadové české domácnosti – ve vyšších poplatcích za odběr plynu.
Ve stínu emotivního rozpadu vládní koalice a dynamických bojů o pozice na hejtmanstvích, proběhne tento víkend druhé kolo senátních voleb. Nabízí se otázka, zdali je Senát spíš odkladiště obnošených a čekárna plná nudy, anebo aktivní pojistka demokracie. Jde o důležitý prvek ústavního systému? Co senátoři skutečně mohou ovlivnit, jaké mají pravomoci a v čem jde jen o volbu třetiny okresních ombudsmanů?
Není tomu ještě ani týden, co vládní politici v čele s premiérem Fialou halasně oznamovali, že Česko získá od EU v přepočtu zhruba 50 miliard korun na pokrytí škod po povodních. „EU nám pošle 50 miliard korun na pomoc s ničivými povodněmi,“ napsal minulý týden v pátek na sociální síti X Marek Ženíšek, ministr pro vědu výzkum a inovace.
Česká národní banka podle očekávání snížila úrokové sazby. Pokračuje tak v hladkém přistání, tedy v postupném rozvolňování měnové politiky. Potvrzuje zároveň, že je pro její rozhodování stále více důležitý růst ekonomiky a nikoli boj proti přebujelé inflaci, který je, zdá se, skutečně již dobojovaný.
Krajní pravice v Německu sklízí úspěchy, což se ukázalo i v posledních třech zemských volbách ve státech bývalé NDR. Vzestup antisystémových uskupení však není trendem několika posledních let. Východ Německa na rozdíl od západu dává silnou podporu extremismu po více než století.
Vláda má dnes schválit o 30 miliard vyšší schodek letošního rozpočtu a o 10 miliard navýšit schodek toho příštího. Proč, když jí EU slíbila pomoc za povodně zhruba 50 miliard korun? ptá se ekonom Lukáš Kovanda a dodává: „Nezdá se to být ničím jiným než předvolebním rozhazováním pod záminkou povodní.“
Sledujeme zánik jedné politické strany v přímém přenosu. Byli to mladí, progresivní lidé, do kterých mnoho voličů vkládalo naděje. Výsledek? Totální zklamání. Mladí by asi přeci jen měli nechat prostor straším, zkušenějším.
