Partneři projektu

Ze stodoly zbyly jen zdi. Dnes na nich stojí moderní dům plný umění

Na místě ruiny stodoly stojí moderní dům.
Radek Šrettr Úlehla, užito se svolením
Petra Nehasilová

Ze staré stodoly zůstaly jen kamenné zdi. Na nich dnes stojí bílý Stair House, který malířka Lu Jindrák Skřivánková proměnila v osobní svět plný umění, designu a nečekaných detailů. Betonové schodiště tu funguje jako socha, pod střechou se ukrývá meditační místnost a celý dům je pojatý jako jedno velké autorské dílo propojené s okolní krajinou.

Na konci malé vsi nedaleko České Lípy stojí bílý dům se sedlovou střechou. Zvenčí je jednoduchý, téměř strohý, uvnitř ale skrývá svět barev, materiálů, vzpomínek a uměleckých zásahů. Stair House patří malířce a vizuální umělkyni Lucii Jindrák Skřivánkové a vznikl na místě staré stodoly, z níž zůstaly jen kamenné zdi.

Právě půdorys původní stavby se stal základem nového domu. Jeho vnější podobu a zasazení do krajiny navrhl architekt Jan Žaloudek, zatímco interiér si Lu, jak jí říkají přátelé, postupně přetvořila ve vlastní „gesamtkunstwerk“, tedy kompletní umělecké dílo, v němž se propojují architektura, výtvarné umění, design i okolní krajina.

Pozemek původně pořídila se svým někdejším manželem Alexem Jindrákem jako místo, kam by mohli s dcerami odjíždět z Prahy a čerpat energii z přírody. Později projekt dokončila ve vlastní režii a dům začal získávat stále osobnější charakter.

„Snažím se vybudovat autentický otisk mé osobnosti. Téměř každý detail tu vypráví příběh z mého života a našich cest po světě. Stair House má člověka dovést ke klidu, meditaci a uzemnění,“ říká Lucie Jindrák Skřivánková.

Interiér jako pokračování obrazu

Uvnitř se střídá beton, nerez, dřevo, textil, sklo a keramika. Hladké povrchy kontrastují s hrubými, tvrdé s měkkými. Výraznou roli hraje modrá barva, kterou autorka spojuje se vzduchem, oblohou a volným prostorem. Objevuje se na lavici, klikách i na zvlněném žebříku vedoucím z hlavní ložnice do malé meditační místnosti.

Spolu s designérem Ivem Jedličkou vytvořila Lu ručně intarzovaný jídelní stůl, autorsky pojaté úložné prostory i další výtvarné zásahy. Do motivů se propsaly symboly samotného místa jako schodiště, sluneční paprsky, hvězdná obloha, ptáci nebo vulkanické horniny.

Roubenka Rokytnice nad Jizerou

Roubenku nezbourali, ale zachránili. Dnes ukrývá tři apartmány i saunu

Na prudkém svahu nad Rokytnicí nad Jizerou stála stará krkonošská roubenka v ne právě dobrém technickém stavu. Místo demolice ale přišla citlivá rekonstrukce, která zachovala maximum původních materiálů i charakter domu. Uvnitř dnes vznikly tři apartmány, sauna a zázemí pro současné pohodlné bydlení i pronájem.

Přečíst článek

Za jídelním stolem vznikla haptická tapiserie, do jejíhož povrchu mohou návštěvníci kreslit rukama a zanechat v domě vlastní stopu.

Výraznou součástí interiéru jsou také svítidla z papírmašé se zelenými a cihlovými gradienty, na jejichž návrhu se podíleli Matěj Coufal ze studia Playform a Ivo Jedlička. Skleněná svítidla do jídelny a koupelny navrhl Filip Hrubý.

Schodiště jako hlavní socha domu

Ústředním prvkem Stair House je betonové schodiště spojující otevřený obytný prostor s ložnicemi v patře. Lu chtěla, aby nebylo jen praktickou součástí domu, ale fungovalo také jako socha a místo k posezení s výhledem do krajiny.

Kvůli omezenému prostoru bylo odlito mimo stavbu a následně spuštěno do interiéru jeřábem přes střechu.

Jeho příběh je navíc osobní. Inspirací se stal londýnský dům rodinného přítele Petera Schillera, jednoho z Wintonových dětí. Dcery Lu a Alexe tam jako malé rády sedávaly na schodech. Autorka si tento moment spojila s pocitem klidu a bezpečí a chtěla podobné místo vytvořit i ve svém domě.

Až později zjistila, že historické německé jméno Stvolíneckých Petrovic znělo Petersdorf, Petrova ves.

Tohle kdysi býval chlívek.

FOTOGALERIE: Bydlet v chlívku? Po citlivé rekonstrukci je z něj krásný letní byt

Staré hospodářské stavby už nemusí končit jako ruiny. V Panoším Újezdu vznikl z kamenného chlívku minimalistický byt, který ukazuje, jak může vypadat současný český venkov. Projekt se uchází o Českou cenu za architekturu.

Přečíst článek

Staré a nové vedle sebe

Architekt Jan Žaloudek při návrhu vycházel z charakteru místa. Na pozemku už stojí historická myslivecká roubenka a nový dům k ní vytváří záměrný kontrast. Přestože přesně kopíruje půdorys původní stodoly a zachovává sedlovou střechu s pálenou krytinou, jeho bílá fasáda působí moderně. Inspirací byly i drobné kapličky v krajině nebo zděný barokní kostel v nedalekém Úštěku, který materiálově kontrastuje s okolními roubenými domy.

„Moje snaha byla nadčasovým, nebo snad až bezčasým domem doplnit toto místo, ne si ho pro sebe uzmout,“ říká Jan Žaloudek.

Dům proto nemá klasickou zahradu, plot ani výrazné zídky. Pozemek zůstává loukou a směrem do krajiny se přízemí otevírá velkoformátovým prosklením.

Od lázní k meditaci pod střechou

Každá část Stair House má vlastní atmosféru. Koupelna vychází ze zkušeností Lu z Jižní Koreje a Japonska a připomíná tamní lázně. Keramické obklady doplňuje umyvadlo v odstínu pálené hlíny, tónované zrcadlo, autorské svítidlo a strukturované omítky.

Z hlavní ložnice se po modrém žebříku vstupuje do malé zvukové meditační místnosti pod střechou. Uvnitř je podložka, zátěžová deka, integrované reproduktory a možnost úplného zatemnění. Prostor je určený k poslechu, meditaci a odpočinku.

Stair House vznikal tři roky jako soukromé rodinné útočiště, kolaudací ale jeho příběh nekončí. Lu Jindrák Skřivánková chce dům nabízet k pobytům.

Jak postavit moderní dům na vesnici a nepokazit ji. Architekti ukazují cestu

Jak postavit současný dům v historickém prostředí, aby v něm nepůsobil jako cizí těleso? Architekti ze studia SENAA v Bukovanech ukazují, že moderní bydlení může respektovat tradiční tvar, materiály i charakter místa.

Přečíst článek

Vychází podzimní Realitní Club

Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.

Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života. 

O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.

O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.

Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.

„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.

Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.

Související

Historický dům na krumlovském Latráně prošel rekonstrukcí.

Z chátrajícího domu luxusní rezidence. V Českém Krumlově zachránili historickou stavbu

Přečíst článek
Dům s červeným přírůstkem

Kdysi chlívek, dnes příjemné bydlení. Staré stavby mají víc možností, než se zdá

Přečíst článek