Zajímá nás
Stanislav Šulc: Evropě jsme to před lety neosladili. Nyní předstíráme, že ji opravíme
Češi se na půl roku stanou formálními vůdci Rady Evropské unie. Heslem předsednictví se stala věta Evropa jako úkol, kterou kdysi použil Václav Havel. Osobnost jeho formátu si to mohla dovolit. Tentokrát je to však spíše tragikomické. Opět si na sebe bereme větší úkol, než po nás kdokoli žádá, a tak opět selžeme. Stejně jako jsme to kdysi Evropě neosladili, tentokrát zcela jistě nevyřešíme problémy kontinentu ani Unie.
Národ vyvolený pro velké cíle. Tak o sobě my Češi velmi rádi často přemýšlíme. Když se vaří dějiny, vídáme se jako jeden z kuchařů vedle zástupců velmocí. Co na tom, že to pravda byla naposledy za krále Zikmunda. Na našich (domnělých) velkých cílech to nic nemění. Byli jsme to my, kdo vyřešil takzvanou migrační krizi, když jsme Evropě řekli, co nesmí dělat. Byli jsme to my, kdo jako první Ukrajině pomáhal porážet Rusy.
Nyní my Češi budeme předsedat Evropské unii. A to plných šest měsíců. Zcela formálně budeme skutečně centrem, navíc zase v době, kdy se vaří dějiny. Tedy když Unie bojuje s Ruskem, když se řeší energetická budoucnost Evropy, kdy velmi pravděpodobně nastane první velká krize za poslední dekádu.
A tak jsme si my Češi, zcela v souladu s vědomím vlastní velikosti a důležitosti, vytkli jasný cíl. Evropa jako úkol. Po mnohaleté kultivaci veřejného mínění tu Unie a všechno s ní spjaté má pověst srovnatelnou se stalinským Ruskem či nacistickým Německem. Když tedy zrovna Češi mluví o Evropě jako o úkolu, zcela jistě jsou tu od toho, že Evropu „vyřeší“ a vrátí ji na domněle správné koleje vedoucí do ráje, blahobytu a vůbec k pomyslnému ideálu, o němž jsme snili za železnou oponou.
Tak za prvé, samozřejmě, že je v civilizovaném světě hokejový šampionát ve Finsku mnohem sledovanější, než jak bude sledováno, kterak Češi za šest týdnů povedou EU. Nějaké české „vedení“ nikoho na Západě nezajímá. Kromě bruselských myší. Kdybyste se v červenci zeptali na ulici Lisabonu deseti Portugalců, kdo vede Evropskou unii, nebude to vědět ani jeden. Na to sázím tisícovku.
Dalibor Martínek: Zkažená ruská duše. Proč i hokej je důležitější než české předsednictví EU
Názory
Správa, ne revoluce
Jedno je jisté již nyní, až budeme na konci roku předávat žezlo Švédsku, Evropa zcela jistě nebude žádným rájem, o kterém by vznikaly oslavné hymny. Bude dál „jen“ společenstvím států, které se pokoušejí řešit řadu problémů společně a nechtějí sobě a svým občanům klást zbytečné překážky.
Předsednictví Rady Evropské unie totiž nemá přinést revoluce, měnit podstatu, řešit velké koncepty. Jde o to být moderátorem při jednáních, která mohou celek mírně posouvat, řešit konkrétní problémy, a že jich na podzim nebude málo.
Pokud takto k „úkolu“ ve finále přistoupíme, bude to skutečné vítězství i nad národním egem, se kterým Češi stále mají problém. Pokud ne a budeme předstírat, že jsme chtěli vyřešit všechny velké problémy geopolitiky a Unie, budeme jen k smíchu.
Budeme pak připomínat smutného hrdinu kresleného vtipu. Muž sedí v trenýrkách u počítače a volá na svou ženu: „Jak to mohli všichni vědci přehlédnout?“ Ano, stejně jako on nevyřešil žádné tajemství vesmíru, ani Češi zcela jistě nevyřeší problém zvaný Evropa.
Levný tarif elektřiny, který vymýšlí ministr průmyslu, je jako chiméra. Nemá obrysy, nemá časové ukotvení, a vůbec se neví, zda se vůbec nějak promítne do koncových cen. Mezitím dodavatelé energií zvyšují zálohy násobně. A začínají posílat upomínky k jejich zaplacení. Platili jste dva tisíce měsíčně, teď už po vás chtějí šest. A bude hůř.
Dalibor Martínek: Vláda nechala lidi s energiemi na pospas. Vymýšlí plány, ale nepomáhá
Názory
Europoslanci tento týden opět ukázali, že se na klíčových návrzích umí dohodnout. Do hojně užívaného spojení Green Deal opět vrátili slovo „Deal“ (dohoda), jež se před dvěma týdny během plenárního hlasování ve Štrasburku vytratilo. Napravili tak překvapivý zářez zelených a socialistů, kteří tehdy v sále shodili návrh reformy systému obchodování s emisemi (tzv. ETS).
Tomáš Zdechovský: Umění kompromisu převážilo nad zelenou ideologií
Názory
