Michal Nosek: Babišova velkorysost. Pavel má vyhrát u soudu, a pak se sám porazit
Andrej Babiš nabízí nový výklad velkorysosti. Prezident Petr Pavel má podle něj po zásahu Ústavního soudu uklidnit spor tím, že se summitu NATO raději sám vzdá. Jinak řečeno: vláda prohraje první kolo, ale prezident má zařídit, aby to tak nevypadalo.
Andrej Babiš objevil nový význam českého slova velkorysost. V jeho pojetí to znamená, že když prezident uspěje u Ústavního soudu, vláda mu sice formálně ustoupí, ale vzápětí ho vyzve, aby na summit NATO raději nejel.
Ne proto, že by na to neměl právo. Ne proto, že by ho tam stát neuměl dopravit. Ale proto, že by tím prý uklidnil společnost.
Jinými slovy, vláda vyvolá spor, prezident se brání, Ústavní soud mu předběžně dá za pravdu, ale velkorysý má být nakonec prezident. Ne premiér, který se ho pokusil z delegace vyškrtnout. Ne ministr zahraničí, který rozhodnutí soudu označil za „ústavní puč“. Prezident.
Kdo ten spor otevřel
Babiš říká, že spor Česko poškozuje. To může být pravda. Jenže podstatná otázka zní, kdo ho otevřel?
Petr Pavel se na summit NATO nepozval na soukromý výlet. Je hlavou státu, bývalým vysokým představitelem NATO a prezidentem, který má v zahraniční reprezentaci jasnou ústavní roli. Vláda samozřejmě určuje zahraniční politiku. Z toho ale ještě neplyne, že může prezidenta odsunout, kdykoli se jí politicky nehodí.
Spor vlády s Hradem o účast Petra Pavla na summitu NATO pokračuje i poté, co prezidenta ministr zahraničí Petr Macinka doplnil do delegace. Premiér Andrej Babiš přesto tvrdí, že by Pavel mohl projevit velkorysost a letošní cestu do Ankary přenechat vládě.
Babiš vyzval Pavla ke „velkorysosti“: Na summit NATO letos nejezděte
Politika
Problém je, že Pavel by v Ankaře připomínal závazky vůči NATO, podporu Ukrajiny a kontinuitu české zahraniční politiky. Tedy přesně to, co se Babišově vládě nehodí do obrazu.
Velkorysost podle vítěze
Proto se z účasti prezidenta najednou stala otázka velkorysosti. Jenže v normální politice by velkorysost měla vypadat jinak. Vláda by uznala mantinely, respektovala instituci prezidenta a přestala z mezinárodního summitu dělat domácí přetlačovanou.
V Babišově slovníku ale velkorysost znamená něco jednoduššího. Prezident má ustoupit, aby premiér nemusel vypadat, že prohrál. Ostatně Petr Pavel mohl být podle této logiky velkorysý už v prezidentské volbě. Také tehdy Andreje Babiše porazil. A také tehdy by se dalo říct, že by společnost uklidnilo, kdyby se vítěz sám porazil a poraženému to celé ulehčil. Jenže tak demokracie nefunguje. Volby se respektují. Soudní rozhodnutí také.
Spor o českou delegaci na summit NATO se dál vyostřuje. Pavel Rychetský a Eva Decroix tvrdí, že výpravu do Ankary má podle mezinárodního práva i protokolu vést prezident. Petra Macinku ostře zkritizovali kvůli útokům na Hrad i Ústavní soud a vyzvali Andreje Babiše, aby ministra odvolal.
„Macinka je hulvát a Babiš by ho měl odvolat,“ shodli se Rychetský a Decroix u Moravce
Politika
Prezident by jet měl
Pavel by proto na summit jet měl. Ne kvůli ješitnosti, aby Babišovi něco dokazoval. Ale proto, že tady nejde o osobní pohodlí politiků, nýbrž o smysluplnou zahraniční politiku.
Babiš mluví o uklidnění společnosti. Jenže klid nevzniká tím, že jedna ústavní instituce ustoupí druhé jen proto, aby premiér nemusel spolknout politickou porážku. Klid vzniká tím, že se respektují pravidla. I tehdy, když se to zrovna nehodí. Babiš se s prohrami smiřuje těžce, proto vyzývá k velkorysosti.
Buďte tak laskav, pane prezidente, a nechte mě vyhrát i poté, co jsem prohrál.
