Lukáš Kovanda: Trump si chtěl Putina podmanit, ale ten si jej povodil
Donald Trump se včera na Aljašce pokusil si Vladimira Putina podmanit. Pompézně i výstražně. Totiž jak poplácáním po zádech na červeném koberci, tak ale i – hned o pár vteřin později – demonstrací vojenské síly v podobě přeletu chlouby americké armády, bombardéru B-2 stealth. Načež to opět zkusil po dobrém nečekaným gestem, zjevně mimo protokol: usazením ruského prezidenta do své limuzíny. V ní oba světově nejsledovanější lidé včerejšího dne získali cenný čas zapřést hovor vskutku jen mezi čtyřma očima. Možná to nejdůležitější padlo už tam.
Putina ovšem ani nezlomil, ani nepodmanil.
Což bylo patrné z tiskové konference obou politiků o několik hodin později. O tom skutečně podstatném na ní hovořili nejvýše jen v náznacích. Ale i z nich šlo vyčíst, že ruská strana nemíní se svými požadavky uhnout ani o milimetr. Takže Trumpovi nezbude, chce-li rychlý konec války bez eskalace napětí ve vztahu k Rusku, opět zatlačit na Kyjev a své spojence v NATO.
Americký prezident nyní zjevně volí tuto možnost. Své hrozby Rusku, spíše však jeho hlavním obchodním partnerům v čele s Čínou, totiž po včerejšku alespoň na nějaký čas odvolal. Evidentně tedy hodlá stupňovat tlak na Ukrajinu a zejména evropské země, aby na Putinovy požadavky kývly. Kam až bude ochoten v tomto svém tlaku zajít, je stěžejní otázka příštích hodin a dní. Zejména pak to, zda je ochoten zajít dále, než zacházel doposud. Pokud ano, znamenalo by to, že si Putin včera podmanil naopak jej, alespoň tedy částečně.
Drobným benefitem aljašského summitu je pro Trumpa tedy alespoň to, že získal záminku, aniž by ztratil tvář, jak alespoň teď hned tlak na Rusko a jeho obchodní partnery nestupňovat, totiž zejména nezavádět takzvaná druhotná cla. Nedávno je zavedl na Indii, jako na první zemi vůbec, a příliš nepochodil, jemně řečeno. Byť někteří soudí, že hrozba jimi mohla být jedním z důvodů, proč Putin na Aljašku vůbec zavítal.
Posledních 15 let sledujeme pokus byznysmenů ovládnout geopolitiku i politiku. Ve světě je toho největším příkladem Donald Trump, u nás se po Andreji Babišovi již dorostli další miliardáři ke stejným choutkám. Tváří se to jako politika, ale politika to není. Je to show. A proto si Donald Trump nikdy nezaslouží svou vysněnou Nobelovu cenu míru. Nanejvýš tak jakousi Nobelovu cenu dealu z jeho golfového resortu Mar-a-Lago.
Stanislav Šulc: Trumpův řád aneb Nobelova cena dealu
Názory
Každopádně nyní má Trump alespoň na několik týdnů klid, jak se sám vyjádřil, a nemusí zavedením druhotných cel hrozit ani Rusku, ani Číně, ani nikomu jinému. Vždyť přece, jak včera rovněž pronesl, jednání s Putinem byla nesmírně konstruktivní a k dohodě chybí kousek, byť zásadní.
Trump si evidentně vskutku nepřeje eskalaci napětí ve vztahu s Ruskem, ale ani další stupňování obchodní války s Čínou, k němuž by musela druhotná cla na Rusko nutně vést. Pokud by neměla postrádat zamýšlenou údernost a přesvědčivost, musela by zahrnovat clo na dovoz z Číny opět v trojciferných procentuálních hodnotách. To by znamenalo, že by se zase pořádně zatřásly světové akciové burzy a finanční trhy, jako letos v dubnu. Což si Trump zjevně na triko vzít nechce. Ostatně dubnová razance propadu amerických akcií, dluhopisů i dolaru zaskočila celou jeho administrativu.
Navíc, měl-li by být Trump důsledný, musel by druhotné clo zavést také třeba na země typu Maďarska nebo Slovenska, ale i Turecka, Francie, Nizozemska, Belgie či Španělska, tedy na své spojence z NATO. To jsou všechno země, které stále poměrně ve velkém objemu odebírají ruské energetické suroviny, tedy by se na ně druhotná cla vztahovat měla.
Trump však evidentně preferuje vůči spojencům z NATO jinou formu nátlaku, než jsou druhotná cla.
Pokud se jí ale spojenci Ameriky nepodvolí, půjde od nich o onu „provokaci“, jak v nejtemnější části včerejší tiskové konference zahrozil nikoli Trump, nýbrž Putin?
Ruský prezident tedy vedle zopakování svých požadavků, pro Ukrajinu a americké spojence v NATO nepřijatelných, se včera nejen nenechal podmanit, ba dokonce zlomit, ale chladně sehrál, co potřeboval. Tak trochu si amerického prezidenta povodil.
To, že mu totiž Trump, faktická hlava NATO, s potleskem rozvinul červený koberec, představuje před celým světem „píár“ k nezaplacení, o němž ještě loni nemohla být ani řeč. Těžko nyní Putin může být za vyloženého psance dokonce i mezi západními hlavami států. Svoji pozici v zemích, které ve vztahu k válce na Ukrajině ladí spíše neutrální notu, jako jsou zejména Čína a Indie, tím ještě posílí.
Na vojenské základně Elmendorf-Richardson v Anchorage na Aljašce jednali americký prezident Donald Trump se šéfem Kremlu Vladimirem Putinem. Oba státníci po summitu označili rozhovor za konstruktivní, schůzka trvající přibližně dvě a půl hodiny ale patrně žádné konkrétní výsledky nepřinesla. Dohoda o příměří na Ukrajině oznámena nebyla. Trump nicméně po jednání v rozhovoru s televizí Fox News prohlásil, že se nyní bude domlouvat schůzka mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a šéfem Kremlu. Dodal, že sám se jí možná zúčastní. V pondělí se Zelenskyj setká s Trumpem ve Washingtonu.
Trump opustil Aljašku s „prázdnýma rukama“, summit byl vítězstvím Putina, uvádí média
Politika
Takto posilněný Putin nelenil a uchýlil se hned včera k tisícletí osvědčenému „rozděl a panuj“. Proto tedy onen náznak z tiskové konference, že už si málem s Trumpem padají do náručí i s dohodou v ruce, pokud tedy nebude hanebných evropských „provokatérů“. Zároveň jde o výzvu americkému prezidentovi v přímém přenosu: jsi přece hlava NATO, udělej něco s tou spojeneckou drobotinou, tu „havěť“ postav do latě. Rozuměj před hotovou věc. Před to, co chceme my.
Zda Trumpovi jeho ego dovolí tuto hrátku prokouknout a nenaskočit na ni, je druhá, související, zcela zásadní otázka nejbližších hodin a dní.
Je to ostatně i otázka pro predikční trhy, tedy fakticky pro politické sázkaře celého světa. Třeba na predikční platformě Polymarket klesla po aljašské tiskové konferenci pravděpodobnost dosažení příměří do konce letošního srpna ze 14,5 na nynější čtyři procenta (viz graf níže). Pravděpodobnost dosažení příměří před koncem celého letošního roku ale už tolik neklesla, totiž z 43 na nynějších 33 procent. Zůstává tak stále znatelně výše, než odpovídá pásmu 20 až 25 procent, kde se pohybovala po převážnou většinu června a července.
Sází predikční trhy nyní v relativně vyšší míře než doposud na to, že se Trumpovi podvolí Kyjev a spojenci v NATO, když už si tedy nepodmanil Putina?
