Král juda bude kandidovat na prezidenta Francie. Mají sportovní hvězdy v politice šanci?
Olympijský vítěz v judu, který zapaloval olympijský oheň při slavnostním zahájení her v Paříž, se rozhodl kandidovat na prezidenta. Šance má minimální, ale otevírá to zajímavou diskusi o sportovních celebritách v politice. Riner je něco jako Jágr u nás, znají ho tam všichni. Kdyby tehdy v roce kandidoval Jarda Jágr proti Zemanovi a vzali si ho marketéři do parády, jen si to chvilku představme...
Riner je pětinásobný olympijský vítěz v judu, z toho trojnásobný v individuální soutěži, a mimořádně populární osobnost. Vypadá výborně, jeho svalnatá postava se sotva vejde na fotky, ženy šílí, muži jen tiše závidí. Je to sportovní celebrita první kategorie, a taky je to černoch, což ve složité situaci ve Francii má svůj význam.
Riner má image vítěze, jeho sportovní kariéra mu dává něco, co politici nemají, image člověka, který umí vyhrávat, překonávat překážky a dotahovat věci do konce. Jeho kandidatura proto může oslovit některé voliče unavené politikou jako obvykle.
Praha má od čtvrtka nového primátora. Petr Hlaváček chce během následujících let urychlit výstavbu na brownfieldech, připravovat metro E, dotáhnout městský okruh a výrazně rozšířit městský bytový fond. Otevřeně mluví také o zdražení rezidentního parkování i ročního kuponu MHD.
Hlaváček: Auta Prahu udusí. Parkování musí zdražit
Politika
Kdo potřebuje politické zkušenosti, když má tři olympijská zlata?
Jeho politický program neexistuje, sám říká, že nejprve sbírá podněty a teprve potom bude formulovat politické priority. V překladu neví o politice zatím nic, a zkusí to hrát na svou známost. Riner se zároveň snaží důsledně distancovat od Emmanuela Macrona. Prezident jeho kandidaturu přivítal jako něco, co může Francii prospět, Riner však jeho podporu rychle odmítl, že by šlo o polibek smrti.
Prezidentem na ippon?
Riner může být zajímavým momentem francouzských prezidentských voleb v dubnu 2027. Vstupuje do kampaně s obrovským osobním kapitálem, nemusí se představovat, ale nemá za sebou politickou kariéru ani propracovaný program. Ale koho to ještě dnes zajímá? Jeho kandidatura tak zatím stojí především na osobní popularitě a sportovním příběhu. Problém může způsobit levicovému Mélenchonovi, který míří na mladé a protestní voliče, kteří volí poprvé a čekají, kdo je zaujme.
Francie má vážné problémy, společnost působí jako papiňák frustrace, naštvanosti a deziluze před výbuchem. Na legitimní protesty studentů a zemědělců se přilepují bandy kriminálníků („cassers“), kteří chtějí hlavně dělat bordel v ulicích a válčit s policajty. Videa násilí, rabování a střetů v ulicích z této soboty dostatečně obletěla svět. Je dost pravděpodobné, že to zdaleka nekončí a bude dál eskalovat. Hrozí dlouhodobé nepokoje minimálně do prezidentských voleb v dubnu 2027. Širší otázka je, jestli ta celá situace vůbec má nějaké řešení. Zatím ho moc vidět není.
David Ondráčka: Francie se mění v papiňák frustrace a deziluze. Vrací se rok 1968?
Názory
Od fotbalového trávníku až do prezidentského paláce
A ve světě jsou příklady sportovců, kteří se na vysoké politické pozice skutečně dostali. Namátkou George Weah, slavný fotbalista své doby, se pak stal prezidentem africké Libérie. Hvězda kriketu Imran Khan premiérem Pakistánu a boxerská star Vitalij Kličko starostou Kyjeva.
Co kdyby tehdy v roce 2013 Jágr bruslil o Hrad?
Pojďme si na chvilku zahrát hru alternativní politické historie. Přenesme se do roku 2012, kdy se hledali kandidáti na první prezidentskou volbu v Česku (pak se v lednu volilo). A místo Schwarzenberga by do voleb proti Zemanovi šel Jarda Jágr. Ano, Jágr prezidentem, to by v roce 2013 nebyl úplně bláznivý nápad.
Jágr byl v té době absolutně populární (dnes to je jiné), ale tehdy ho lidi úplně žrali. Jeho popularita byla nesmírná, Nagano, mistr světa, legenda NHL. Není nutné ho nijak představovat, každý Čech ho zná, mluví anglicky i rusky, je cool. A kdyby tehdy řekl, že do toho jde, co by se stalo? Vzali by si ho do parády marketéři, nějaké číro na hlavu, udělat z něj pankáče, nebo tak něco. A kolem sebe by měl tým poradců, učili by ho mluvit na kameru, nějaké fajn heslo by se vymyslelo.
Mladí mají zachránit planetu, uživit stárnoucí společnost, pracovat déle a ještě si nějak obstarat bydlení, na které stále častěji nedosáhnou. A připravovat se na to mají ve školách, kde chybějí učitelé a někdy i základní vybavení. Francouzští studenti už mají této nabídky dost. Hořící školy jsou nepřijatelnou hranicí protestu, za násilím je ale otázka, kterou bude muset řešit celá Evropa: co vlastně mladým nabízíme za budoucnost?
David Ondráčka: Francie hoří. Za plameny je vzpoura generace bez budoucnosti
Názory
Cool Jágr, nebo zapšklý ještěr Zeman?
A mimochodem takové nápady tehdy i kolovaly, byly komunity na Facebooku, nebylo to úplně nereálné. Veřejnosti by se nabídla možnost: chcete reprezentovat zemi moderně s Jágrem (sice nepolitikem, ale cool borcem), nebo tam mít zapšklého ještěra Zemana, který chlastá a chce se hlavně mstít všem okolo? Bylo by to zajímavé. No, ale to je jen taková hra.
Kdo v Česku na Hrad v roce 2033?
Dnes je situace samozřejmě jiná. Je prakticky jasné, že ještě podruhé bude na Hrad zvolen Petr Pavel, emoce příští rok budou vyhroceny spíš tak uměle, z povinnosti, aby se dalo mobilizovat, vytvářet pocit urgence a utratit nějaké peníze. Reálný protikandidát s možností ho porazit teď není, Pavel to má v kapse. Spíš je zajímavá otázka, kdo to bude po něm. Třeba nějaký sportovec slavný v té době, tak kolem roku 2033...