Glosa Michala Noska: NATO dle Babiše: Melania, menu a norský fotbal
Neformální večeře lídrů měla být podle Andreje Babiše nejdůležitější částí summitu NATO. Místem, kde se skutečně rozhoduje, zatímco následující den už státníci pouze přečtou připravené projevy. Když však večeře skončila, premiér z ní přinesl zprávy o filmu s Melanií Trumpovou, norském fotbalu a jídelním lístku v nesprávném jazyce. Politika se prý neřešila. Nabízí se nepříjemná otázka: Neřešila se vůbec, nebo pouze s Andrejem Babišem?
Český premiér měsíce vysvětloval, že neformální večeře na summitu NATO není společenská vložka mezi letištěm a zasedacím sálem. Právě tam se podle něj odehrává skutečná diplomacie. Bez mikrofonů, bez připravených stanovisek, v osobních rozhovorech, během nichž se dohodne to podstatné. Následující formální jednání už má být v zásadě jen veřejným přednesením hotových pozic.
Byl to jeden z argumentů, proč by se večeře neměl účastnit prezident Petr Pavel. Když se tam nakonec dostali oba, vznikl pozoruhodný diplomatický experiment. Dva čeští představitelé navštívili stejnou událost, ale každý se zřejmě ocitl na úplně jiném summitu.
Dva pohledy
Pavel hovořil se spojenci o Ukrajině, bezpečnosti Pobaltí a Balkánu a o obranných výdajích. Babiš se Donalda Trumpa ptal, kde je Melania, vyslechl si informaci o únavných cestách a prezidentově hrdosti na film věnovaný jeho manželce. Norskému premiérovi poblahopřál k fotbalu. S Volodymyrem Zelenským rozebral pozoruhodnou diplomatickou tragédii: ukrajinská delegace dostala menu v bulharštině.
NATO musí být dostatečně silné, aby si na něj nikdo netroufl zaútočit, prohlásil Mark Rutte v Ankaře. Od spojenců očekává podporu Ukrajiny i rychlejší plnění obranných plánů, které přijali na loňském jednání v Haagu.
Rutte: NATO už nesmí jen plánovat. Musí být připravené na válku
Politika
To všechno jsou samozřejmě legitimní témata společenské konverzace. Diplomatické vztahy se nebudují jen tabulkami vojenských rozpočtů. Politici se musejí umět bavit také o rodině, kultuře nebo sportu. Krátký rozhovor o fotbale může někdy otevřít dveře k vážnější debatě lépe než dlouhé memorandum.
Jenže v Babišově případě není problém v tom, že mluvil o fotbale. Problém je v tom, že tutéž večeři předem prodával jako rozhodující politickou debatu a zpětně ji popisuje téměř jako firemní vánoční večírek. Dokud potřeboval vysvětlit, proč do Ankary nemá jet Pavel, rozhodovalo se u večeře o budoucnosti NATO. Jakmile se ukázalo, že prezident u stolů skutečně vedl politické rozhovory, zatímco premiér sbíral společenské drby, začalo platit, že se tam politika vlastně vůbec neřeší. Obě verze současně pravdivé být nemohou.
K čemu je tedy NATO?
Buď Babiš význam večeře před summitem účelově nafukoval, aby ospravedlnil snahu odstrčit prezidenta. Anebo měl pravdu a šlo skutečně o zásadní část summitu, kterou však sám nedokázal využít k zásadnímu jednání. V prvním případě manipuloval veřejností. Ve druhém selhal v úloze, kterou pro sebe tak urputně požadoval.
Existuje ještě třetí, pro premiéra možná nejméně příjemná možnost. Politika se u večeře řešila, ale různí lidé byli pro různé rozhovory různě zajímavými partnery.
NATO dnes řeší, jak udržet americkou přítomnost v Evropě, jak financovat obranu, jak čelit Rusku a jak pomáhat zemi, která už více než čtyři roky odolává rozsáhlé válce. Petr Pavel jde do takové debaty jako bývalý voják, náčelník generálního štábu, válečný veterán a někdejší předseda Vojenského výboru NATO. Andrej Babiš přichází jako politik, který dlouho zpochybňoval růst obranných výdajů a který se na summit připravoval především dokazováním svého osobního vztahu s Donaldem Trumpem.
Česká republika patří spolu s Albánií a Slovinskem k zemím, které v NATO vydávají na obranu nejméně. Závazek dosáhnout dvou procent HDP letos podle premiéra Andreje Babiše nesplní. Nápravu slibuje až v rozpočtu na příští rok.
Buď dálnice, nebo armáda. Babiš vysvětlil, proč Česko nesplní závazek NATO
Politika
Nelze se proto příliš divit, že jeden byl osloven kvůli bezpečnosti východního křídla a druhý se dostal k hovoru o nepřítomné první dámě. Nejde o spiknutí protokolářů ani o urážku českého premiéra. Je to prostý důsledek toho, co kdo u stolu nabízí.
Babiš vnímá zahraniční politiku především jako soubor osobních kontaktů. Fotografie s Trumpem je pro něj téměř sama o sobě diplomatickým výsledkem. Pozdrav pro Melanii se mění v důkaz přístupu k americkému prezidentovi a krátká konverzace v potvrzení mimořádného vztahu. Členství v NATO ale není soutěž o nejlepší snímek mobilem. Spojenci potřebují vědět, s čím Česko přichází, jaké závazky splní a co je ochotno udělat pro společnou obranu.
Film o Melanii ani norský fotbal s obranou Aliance samozřejmě nesouvisejí. Právě v tom je jejich význam. Staly se nechtěným symbolem rozdílu mezi účastí a vlivem. Babiš se na nejdůležitější večeři dostal. Potřásl si rukama, prohodil několik vět, odnesl si společenské historky a poté oznámil, že zásadní témata nikoho nezajímala. Možná nezajímala jeho. Možná s nimi za ním nikdo nepřišel. A možná je sám otevřít nedokázal.
Ve všech případech je ale výsledek stejný. Muž, který chtěl prezidenta vyřadit údajně proto, aby mohl na klíčovém fóru hájit české zájmy, nakonec veřejnosti referoval hlavně o hloupém filmu, skvělém fotbale a cizojazyčném menu. Na summit NATO poněkud skromná bilance. Na pochopení Babišovy diplomacie však až překvapivě výmluvná.
